Rozčilili jste šéfa, zklamali jste ho. Ano, ale kvůli tomu nemusí explodovat jako jaderná bomba! Jenže takového šéfa nezměníte.
Nesnažte se o to. Pomozte spíš sobě.
Nesnášíte, když kolem vás manažer zběsile tancuje jako indiánský šaman a je i stejně rudý, jenže vzteky? Než začne vřít krev i ve vašich žilách, popřemýšlejte třeba, zda jste mu nezavdali důvod. Pokud svého šéfa-vzteklíka znáte delší dobu, jistě tušíte, co zapaluje jeho roznětku. "Rozčilí mě, když lidé opakují tytéž chyby. Anebo mě ujistí, že všemu rozuměli, a vzápětí se chovají tak, jako bych jim nic neřekl," říká Ladislav Zdobinský, manažer produkce módní značky Gant.
Jiřího Musila z bankovního ústavu BNP Paribas nejvíc štve lhaní. "Jednou mi podřízená tvrdila, že splnila určitý úkol. Ale já měl jasný důkaz, že tomu tak nebylo. V tu chvíli se ve mně začalo mísit zklamání se stavem těsně před cholerickým výbuchem," vzpomíná Musil.
Řev?! Já slyším slavíka
Občas se rozčilit je lidské. A někdy i potřebné. Ať může za explozi emocí cokoli a kdokoli, krotit by ji měly obě strany. "Můj šéf je rozumný člověk a ví, že záchvaty vzteku škodí zdraví. A tak jsme se naučili hluboce dýchat a brát to s nadhledem," říká Zdobinský. I to je cesta k chladné hlavě. Jenže co když ten váš nadřízený soptík rozumný není. Reaguje na první našlápnutí, sepsuje každého na potkání, a dokonce se zdá, že mu to dodává sílu!
"Nebraňte se, nestavte se do protiútoku. Nechte ho vypustit páru, i když je pravda na vaší straně," radí psycholožka Eva Bedrnová. Abyste jeho výbuchem vzteku netrpěli, zkuste se třeba zaměřit s vědeckou titěrností na to, jak šéf při svém záchvatu vypadá - jaké používá grimasy, gesta. Nebo si broukejte v duchu oblíbenou melodii, představte si zpěv ptactva. Odveďte svou mysl jinam, vzpomeňte na dovolenou, krásné milování. Jen se nenechte nakazit vztekem. Ten je vašeho šéfa, tak ať u něj zůstane.
Pochopení a útěk
Většinu choleriků, kteří jsou jinak fajn lidmi, zklidní omluva provinilce. Pomáhá i souhlas, projev pochopení s jeho rozhořčením. Pokud jste však jen nevinným hromosvodem, můžete po prvním výbuchu šéfa říci něco ve smyslu: "Rozumím vám, tohle by opravdu naštvalo každého... Možná bychom se mohli pokusit to nějak vyřešit -vždyť chceme to samé. Vzpomínáte, jak se nám povedlo..." Ale pozor, neuchylujte se k tónu, kterým utěšujete malé dítě. "Odveďte šéfovu pozornost na úspěšné řešení podobného problému nebo po chvilce převeďte řeč na téma, o němž víte, že ho zajímá či těší," doporučuje Bedrnová.
U zuřivců, kteří nad sebou ztrácejí kontrolu a mlátí vším, co jim přijde pod ruku, ani tohle nezabere. Vyslechněte ho a ve vhodnou chvilku řekněte, že se na půl hodinky vzdálíte a pak se oba pokusíte věc znovu urovnat. A - zvolna opusťte palebné pole.
Pokud vaše kroky zmrazí jeho řev "Kam, sakra, jdete!", s tím nejzoufalejším výrazem, jakého jste schopni, odvěťte: "Já si opravdu nutně potřebuju odskočit!" Kladem běžných zuřivců, soptíků a vzteklíků totiž je, že na svůj výstup i vaši reakci (není-li urážlivá) brzy stejně zapomenou.
Jak se nenechat vytočit?
1. Mlčte. Počkejte, až odezní první výbuch hněvu.
2. Přitom myslete na to, co vás příjemně naladí. (Pozor, abyste se nezačali moc usmívat!)
3. Usoudíte-li, že šéf doprskal, vyjádřete pochopení pro jeho hněv (tady pozor na ironii a tón, jímž konejšíte dítě).
4. Začne-li znovu, po chvilce sdělte, že možná bude lepší, když se vzdálíte a později věc vyřešíte. Odejděte.
Udělali jste chybu, šéf se rozčilí. Vaše reakce?
Svalím vinu na druhé 11 %
Snažím se chybu zlehčit 26 %
Rozčilím se taky 13 %
Pokorně se omluvím 50 %
Zdroj:jobdnes.cz
