Šéfové se mnohdy dají poznat už mezi dětmi v mateřské škole

-
Už ve školce je možné děti zhruba rozdělit na dvě skupiny. V jedné jsou děti, které se dobrovolně a rády podvolují nápadům jiných. Nechávají si šéfovat a vůbec jim to nevadí. Naopak dominantní děti si nechtějí nechat líbit příkazy jiných, klidně se poperou, jen aby prosadily své názory. Plné rozvinutí dominantních či přizpůsobivých sklonů nastane během dospívání a zcela se ukáže až v zaměstnání.

Pro všechny, kdo chtějí řídit, je dominance potřebným rysem, ale nikoliv jediným. Dobrý šéf by měl být také dobrým organizátorem, neměla by mu chybět rozhodnost, odvaha podstoupit riziko, vzít na sebe odpovědnost za druhé i za další vývoj firmy. Mnoho lidí sportovně přiznává, že takové břemeno by nechtěli ani neuměli nést, ale řada dalších si je na sebe vezme, i když pro řízení nemají ty nejmenší předpoklady. Vede je k tomu touha po moci, prestiži nebo penězích.

Šéf by měl být vnímavý

Větší citlivost, než mají běžní pracovníci, se očekává od jejich vedoucího. Měl by mít pochopení pro vnitřní pnutí v kolektivu, citlivě zaznamenávat názory a postoje nadřízených i podřízených. Řídící práce vyžaduje větší ohebnost a správnou míru přizpůsobivosti novým situacím. Důležitý je smysl pro spravedlnost - ten je podle sociologických výzkumů pro pracovníky pádným argumentem pro setrvání u zaměstnavatele. Vedoucí by měl umět prosazovat zájmy podřízených, i když mu to v danou chvíli přináší spíš problémy a u nadřízených může narazit. "Na poradách náš šéf všechno odsouhlasil, ale na sliby jako by zapomněl hned ve dveřích," říká Jan Pospíchal z jedné pražské programátorské firmy. "Když jsem si poněkolikáté ověřil, že všechno byly jen řeči a nic se neuskuteční, raději jsem odešel jinam," dodává.

Větší kanceláří se respekt nezískává

Každý, kdo se stane šéfem, má před sebou těžké chvilky. Část lidí má tendenci začít předvádět okatě své šéfovství - ostatně změny v chování takového člověka byly a jsou námětem nejedné divadelní hry nebo knížky. "Unést" novou roli není snadné a ne každému se to podaří. Jsou proto k vidění tragikomické postavičky šéfů, kteří svou kariéru na vedoucí pozici začínají pořizováním vnějších symbolů své moci - nákupem nového nábytku, případně výměnou sekretářky. Chtějí si zvýšit svou autoritu, ale podaří se jim to jen u nich samých. Pokud končí jejich schopnosti pouze u vnějších změn, moc štěstí jim v řídící práci nekyne.

Kdo umí motivovat, umí také řídit

Skoro každý se setkal ve svém životě s . nadřízeným, který řídit uměl jen svůj vlastní automobil. Svou řídící práci viděl hlavně ve formální kontrole dodržování pracovní doby. Jedním z hlavních kritérií hodnocení jsou pro takového vedoucího třeba jen včasné ranní příchody pracovníků a důležitější schopnosti opomíjí. Ti, co přijdou pozdě, se ocitají pod čarou a mají kvůli nedochvilnosti větší problémy než když nezvládají pracovní úkoly. "Přestože mně pracovně nadřízená nikdy nic nevytkla, za druhý pozdní příchod do zaměstnání během roku už jsem dostala důtku. Připadala jsem si jako ve škole, práce mě přestala bavit a dala jsem raději výpověď," vzpomíná Dana Škodová z Českých Budějovic. Dobrý šéf motivuje svoje spolupracovníky a oni pak sami dbají na to, aby byli v práci včas. Přitom vědí, že když to jednou náhodou nevyjde, hlavu jim nikdo neutrhne. Řídí je tak, že si neustále uvědomují, proč svou práci dělají, jakou za ni nesou odpovědnost a jaké mohou očekávat také požitky.

Pochvala potěší

Jednou ze sedmi základních potřeb, které člověk potřebuje k životu, je uznání. Přestože nic nestojí, mnoho vedoucích pracovníků na ně zapomíná. Pro řadu lidí je dokonce pochvala větší stimulací k práci než mzda. Když dokáže vedoucí vzbudit v pracovníkovi pocit, že je člověkem na svém místě ve vynikající firmě, on mu to zpětně vrací svou iniciativou. Tento způsob vedení pracovníků je velmi využíván například v japonských či amerických průmyslových podnicích.

(zpracováno podle knihy Zdeňka Frieda Šéfův úděl aneb Prokuristovo lože)

Několik osvědčených způsobů, jak pozbýt autority

Jednat okázale a autoritativně, jak se sluší na šéfa
Říkat na rovinu, co situace přinese na jazyk, hlavně hodně nahlas
Na pracovišti prosazovat zásadně jen svůj názor, pokud někdo oponuje, je vhodné mu ukázat, kdo je šéfem
Jen slaboch se stará o názory, přání a postoje podřízených
Svou přízeň věnovat jen těm podřízeným, kteří mohou být prospěšní
Není žádný důvod k prohlubování vlastní odborné způsobilosti - problémy na pracovišti se nějak zvládnou