Zkuste udělat z nesouhlasu ctnost. Někdy stačí takticky formulovat: "Takovému šéfovi, jako jste vy, není naštěstí třeba falešně pochlebovat. Nedá se zdaleka říct o každém šéfovi, že snese nesouhlas, a já si toho velmi vážím. Myslím však, že se mýlíte v tom a tom."
Každý dobrý šéf nesouhlas (přes počáteční rozpaky) přijme, když uvidí, že je to pro dobro společné věci. Volbu nesouhlasné formulace je třeba přizpůsobit šéfově povaze i náladě.
Je možné nesouhlas zjemnit: "Mohu se jistě mýlit, ale připadá mi, že je možné vyřešit problém jinak." Nebo: "Neberte to jako kritiku, vašeho názoru si vážím, nicméně je zde ještě skutečnost, kterou byste měl zvážit." Z vašeho nesouhlasu by měl přitom šéf cítit, že chcete změnit pouze jednu věc či názor, nechcete ho zdeptat jako osobnost, protože s ním pracujete rádi a vážíte si ho.
Pokud přitom nechcete, aby se seriózní výměna rozdílných názorů nezměnila v nechutnou hádku, nezapomínejte naslouchat. Když se nedočkavě derete ke slovu se svým argumentem a neposloucháte, stanou se z dialogu dva monology, "jeden o voze, druhý o koze", a končí to ve znechucené únavě.
Poslouchejte pozorně každé šéfovo slovo. I poslední věty. Svou nesouhlasnou promluvu začněte potvrzením toho, že jste všechno, co předcházelo, pozorně vnímali. Zopakujte šéfova poslední slova svou vlastní formulací. Zeptejte se jej znovu, zda jim správně rozumíte. Teprve pak navažte tím svým nesouhlasným vyjádřením. Zkuste se při tom vyhnout protivnému slůvku "ale"a nahraďte je raději spojeneckým "a". Uvidíte, že snadněji dosáhnete svého a druhá strana nebude mít přitom pocit prohry.
