Sexuální obtěžování: každý to vidí jinak

Co se rozumí sexuálním obtěžováním? Jde o módní termín, nebo skutečný problém? Na tohle vám odpoví lidé různě. Stejně tak je těžké shodnout se v případech obtěžování na jasném viníkovi.

Zákoník práce definuje sexuální obtěžování jako jednání sexuální povahy v jakékoli formě v zaměstnání, které je dotčenou osobou a okolím oprávněně vnímáno jako nevítané, nevhodné nebo urážlivé či v rozporu s morálkou. Zároveň záměr či důsledek takového chování vede ke snížení lidské důstojnosti nebo k vytváření nepřátelského, ponižujícího nebo zneklidňujícího prostředí. Sexuální obtěžování, ale i navádění k takovému chování, byť jen z „čiré klukoviny“, se považuje z hlediska zákona za diskriminaci na základě pohlaví. Protože se sexuálně „haraší“ na celém světě, existuje mezinárodní seznam příkladů jednání, které lze považovat za znaky sexuálního obtěžování.

Najdete tam mimo jiné nadbytečný tělesný kontakt, nevhodné poznámky, urážky, vtipy, narážky, poznámky o něčím oděvu, těle, věku, rodinné situaci, nevítané nabídky nebo otevřené či skryté žádosti o sex. Máme se tedy bát pozvat kolegyni na večeři či jí dát přednost při vstupu do výtahu nebo uvařit kolegovi kávu? Rozhodně ne, pokud to však tvrdošíjně neodmítají. Protože nežijeme v USA, kde jsou v otázce sexuálního obtěžování velmi citliví, nemusíme se většinou obávat, že naše kamarádské a slušné chování někdo vysvětlí jako harašení. K obvinění z obtěžování může u nás dojít tehdy, jsou-li splněny některé náležitosti -chování bylo motivováno sexuálním pudem, vy jste o ně nestáli a byli jste třeba i vystaveni požadavku „něco za něco“ nebo zastrašováni a poníženi. Přičemž nemuselo dojít přímo k fyzickému kontaktu.

Téma sexuálního obtěžování neberme na lehkou váhu, ale zároveň nepřeceňujme

O tom, zda byl pracovník sexuálně obtěžován - diskriminován, rozhoduje soud. Skutečnosti tvrzené k podložení svých tvrzení má soud za prokázané, pokud v řízení nevyjde najevo opak. To znamená, že žalovaný má povinnost prokázat, že z jeho strany nedošlo k žádnému závadnému chování. Žalobce navrhuje svědky, a to jak přímé, tak nepřímé (ty, kterým se svěřil), listinné důkazy, znalecké posudky. Soudní řízení pak probíhá obvyklým způsobem a jen čas ukáže, jaké překážky postižení musí zdolat, aby svou ochranu obhájili v běžném životě.

Chystáte se kolegovi, nebo dokonce šéfovi říct něco pěkně od plic? Jak na to? Čtěte ZDE.