Nejběžnější jsou boty z teletiny. Krokodýlí kůže na jeden pár vyjde zhruba na čtyřicet tisíc, říká švec Radek Zachariáš.

Nejběžnější jsou boty z teletiny. Krokodýlí kůže na jeden pár vyjde zhruba na čtyřicet tisíc, říká švec Radek Zachariáš. | foto: Lukáš Procházka, MF DNES

Šije boty na míru i Schwarzenbergovi. Stojí 30 tisíc i více

  • 149
Je to stejné jako u švadlenky. Přeměření, model, první zkouška, druhá zkouška a teprve pak práce na samotném veledíle. Jen si místo trička odnášíte boty. A místo pětistovky zaplatíte minimálně třicet tisíc. Výsledek je ale skvostný. Radek Zachariáš je totiž pan mistr.

Každého pravděpodobně napadne to samé: Kdo si může boty za desítky tisíc koupit? Člověk, který to ocení. Někdo, kdo má vztah ke kvalitním věcem a má na to peníze. Jsou to luxusní boty, na které opravdu nemá každý.

K ševcování se Radek Zachariáš dostal až v dospělosti. Šije hlavně pánské boty, ty totiž nepodléhají tolik módním trendům, navíc ženy nechtějí dlouho čekat. Na jeho boty se čeká i několik měsíců.

Jaká je tedy vaše klientela? Jsou to známí lidé?
To ani ne, nejsou to příliš mediálně známé obličeje. I když pár jich takových je, například pan Schwarzenberg, ale to jsou spíše výjimky.

Radek Zachariáš

  • Narodil se v roce 1967, žije v Hořovicích u Berouna.
  • Vyučil se mechanikem NC strojů, tento obor ho však příliš nebavil, proto si po revoluci otevřel opravnu obuvi. Řemeslo se učil u mistrů oboru.
  • Podniká od roku 1991. První luxusní ručně šité boty zhotovil v roce 2005.
  • Boty stojí od třiceti do sedmdesáti tisíc korun, za měsíc stihne vyrobit dva páry, pro kůže jezdí do ciziny.
  • Když má chvíli čas, rád si sedne v létě na kolo.
  • Má jednu dospělou dceru.

Ženy, nebo muži?
Určitě muži. Na počátku jsem dělal jen pánské boty. Přece jen nepodléhají tolik módním trendům a obejdou se bez zdobení. Dámy mají rády barvy, netradiční řešení, jenže taková bota je spíše skládačka. A také nechtějí čekat na boty třeba půl roku.

Tolik? Kolik máte v tuto chvíli zakázek?
Teď zrovna čtrnáct, to už je dost, protože když si uvědomíte, že za měsíc udělám tak dva páry, pak se čekání vyšplhá až na půl roku. A to už některé zákazníky opravdu odradí. I když je pravda, že za tuto dobu se stále něco děje, není to tak, že by zákazník přišel a já se mu za pět měsíců ozval, že má hotové boty, ať si pro ně přijde.

Co všechno se musí stát, než jsou boty hotové?
Nejdříve se musíme sejít. Nejčastěji jezdím já za zákazníkem, změřím mu nohu, na základě toho udělám model. Pak přichází na řadu kopytář, pošlu mu model a on mi udělá kopyto, na kterém se pak samotné boty dělají. Spolupracuji s pánem z Moravy, protože kopytářů v Česku moc není.

Když mi kopyto přijde, vytvořím zkušební boty. To je v podstatě modýlek bot, vypadá to jako klasické boty, ale nejsou tak propracované. Kůže není třeba k podrážce přišitá, ale jen přilepená.

Zákazník pak přijde na první zkoušku. Boty si může i odnést a několik dní v nich chodit, třeba i po venku. Pak se vrátí a řekne, kde ho tlačí, co mu vadí. Jestliže nevyhovují, udělá se model nový. Až když je všechno v pořádku, začnu pracovat na výrobě pravých bot. A to trvá zhruba týden až dva.

Rozmlouváte někdy při první návštěvě zákazníkovi jeho představu?
Spíše mu poradím, jaké má možnosti. Snažím se inspirovat. Často totiž přijdou lidé bez jasné představy, nevědí, co je možné udělat a z jakých materiálů.

Kde kůži nakupujete?
Nejběžnější je teletina, ale pokud chce zákazník opravdu něco výjimečného, pak si může objednat boty například z krokodýlí kůže. To je ale o něco dražší, jenom kůže na jeden pár vyjde zhruba na čtyřicet tisíc. K tomu si musí zákazník zaplatit práci za boty, takže cena se ve finále vyšplhá.

Zajímavé profese

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory s úspěšnými podnikateli nejrůznějších profesí. Další příběhy najdete zde.

Materiál musím bohužel nakupovat v zahraničí. U nás neseženu tak kvalitní kůže, řemeslo zde bylo přerušeno a nemá takovou tradici. Kvůli materiálu musím jezdit na různé veletrhy, ale je pravda, že já nejsem pro tyto firmy zlatá ryba. Ony shánějí větší odběratele. Já si vezmu jednu kůži a ta mi vydrží na několik párů.

Jak jste se dostal k řemeslu?
Jsem vyučený mechanik numericky řízených strojů, ale to už je temná minulost, nebyla to práce pro mě. Nebavila mě, ale k obuvi jsem měl vždy zvláštní vztah.

Po revoluci bylo velmi snadné začít podnikat a o opravy obuvi byl tehdy ohromný zájem. A tak jsem s řemeslem začal. Nebyly tady ale pořádné školy, takže jsem si vyhlédl mistry v oboru, jezdil jsem k nim, koukal jim pod ruce a řemeslo se učil. Zhruba deset let jsem tedy opravoval boty a postupně jsem přešel k vlastní výrobě.

Kdy nastal ten zlom?
Byl to spíše postupný vývoj. Nejprve jsem začal zkoušet klasické šermířské boty. Ty se šijí jednodušeji. Pak jsem si ušil několik párů klasických bot sám pro sebe. Všiml si jich jeden můj zákazník a objednal si u mě podobné. A od té doby jsem začal dělat boty. Samozřejmě jsem k tomu stále musel dělat opravy. Dnes už opravuji jen boty, které jsem ušil svým zákazníkům.

Takže poskytujete záruku?
Ano, samozřejmě. Zrovna teď tady mám boty, které spravuji, jsou z roku 2007 a dělal jsem jim nové podpatky a podrážky.

Používáte nějaké moderní technologie?
Prodávám ručně šité boty, k tomu moderní technologie ani nepatří. Nejsem sice striktně ortodoxní, abych se vzdal všeho, co mi práci usnadní. Používám třeba nejmodernější šicí stroj. Jinak ale pro moderní techniky není prostor. Maximálně se používají modernější nitě, dříve se pracovalo s přírodními materiály, dnes je to nylon, který vydrží více.

Jak jsou na tom vůbec Češi s kulturou obouvání?
Hodně se to zlepšuje, o kvalitu bot se začínají zajímat i mladší lidé. Co se ale nezlepšuje, je čistota bot. Zuby si čistíme, vlasy si češeme, ale na boty zcela zapomínáme. I drahé boty mohou vypadat velmi špatně, když budou špinavé. A samozřejmě je také důležité, kde si člověk boty kupuje, asi bych volil méně sériovou výrobu. Například boty za 999 budou spíše na jedno použití.