Rodina - (c) profimedia.cz

Rodina - (c) profimedia.cz - Rodina, rodiče, dítě - ilustrační foto. | foto: Profimedia.cz

Slovensko: Za zbytečnosti neutrácíme

  • 11
Kdyby se v jedné bance podívali zblízka na účet číslo 9876231, viděli by běžný účet úplně běžné slovenské rodiny Kováčových z městečka s dvaceti tisíci obyvateli ve středním Slovensku. Jak se Kováčovým žije?

Když se zeptáte Juraje Kováče, jak žije jeho rodina, odpoví stejně, jak by prý na Slovensku odpověděl každý druhý: „Z ruky do huby.“ Ale manželka ho hned okřikne: „Daří se nám určité lépe než mnohým jiným rodinám. Vždyť oba chodíme do práce a baví nás.“

SLOVENSKÁ RODINA

Jedenačtyřicetiletá učitelka Zuzana učí na střední škole a její šestačtyřicetiletý manžel Juraj pracuje jako dispečer vmalé stavební firmě.

Platy lehce pod průměrem

Platy Kováčových sice nedosahují celoslovenského průměru (17 274 Sk hrubého v uplynulém roce), ale patří v příslušných odvětvích k normálním. Zuzana Kováčová bere 10 748 korun čistého, Juraj Kováč přináší do společného rozpočtu 12 866 korun čistého. „Jsem ve firmě takové děvče pro všechno,“ mávne rukou, ale hned dodá, že bylo hůř. To když jako báňský technik přišel po uzavření dolu o práci a téměř rok a půl marně sháněl jinou. Nabízeli mu tehdy různou podivnou práci za podezřelých okolností a ještě podezřelejších platových podmínek...

Teď jsou oba s manželkou spokojeni s tím, že vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem jsou průhledné – změnily se zákony, zintenzivněly kontroly, takže si jen tak někdo nedovolí zaměstnávat černé duše nebo formou brigády dát někomu práci na plný úvazek.

S penězi však vyjdeme

Vedle pravidelných výdajů, které u Kováčových dosahují zhruba 15 000 korun měsíčně, potrápí rodinný rozpočet čas od času i mimořádná vydání. Třeba nedávno to byl nedoplatek za elektřinu ve výši 5000 korun, počítat musí rodina také s výdaji za auto: 12 000 korunami ročně na havarijní pojistku a 6000 korunami na povinné ručení. A mimořádné příjmy? Sem tam nějaká koruna navíc z prodeje cenných papírů nebo přeplatek nájemného. Nesplácejí žádnou půjčku, zůstatek na účtu je 120 000 slovenských korun.

Nakupujeme ve slevách

Možná i banka by mohla závidět, jak přehledně srovnané mají Kováčovi všechny výpisy, složenky, účty a paragony. Stačí nahlédnout a okamžitě zjistíte, že 18. února zaplatili 700 korun za školku pro Jakuba, že dali 150 korun za dort neteři k svátku a na poště si vyzvedli 1080 korun – přídavky na děti. O dva dny dříve platili 160 korun za Barbořin klavír v lidové umělecké škole, 100 korun za taneční kroužek a 282 korun za noty. Naštěstí jsou ve škole kroužky zadarmo a Barbora se do fotografického zapsala už i s fotoaparátem, který dostala od kmotry.

Na to, že se jim lépe nakupuje v super- a hypermarketech než v malých obchodech, se do účtů dívat nemusí. Pečlivě sledují akční ceny a nakupují podle nich. „Vždyť nemusíme každý třetí den vařit hovězí nebo dnes už bohužel hodně drahý smažený sýr. Když teď vyprodávají chřest, budeme mít chřestové halušky. Nedávno vyprodávali krůtí stehna, dají se z nich připravit vynikající jídla, třeba guláš,“ nezapře v sobě Zuzana ekonomku.  Stejně vychovávají také děti – už i malý Jakub ví, že v letáku je nutné se dívat na hračky, které mají přeškrtnutá čísla.

Do butiků ani k holiči nechodíme

Kováčovi neutrácejí za cigarety a za hlouposti, ale dopřejí si raději společné posezení s přáteli na dobrém čepovaném pivu. Do restaurace na jídlo téměř nechodí, zato však na slavnostním stole nikdy nechybí dort od známé cukrářky. Nepotrpí si na butikové značky za butikové ceny, radši šetří dětem ročně 12 000 korun na životní pojistku.

Zuzana Kováčová nechodí k holiči – kvalitní vlasy si upravuje sama a za ušetřené peníze platí internet. Dceři Barboře nechutná v jídelně, kde stojí oběd 20 korun, stravuje se doma. Má mobil, díky němuž mají rodiče přehled o jejím pohybu. Juraj si bere jídlo s sebou do práce místo stravování v bufetu.

Druhé zaměstnání? Nestíháme

Slovenské rodiny si hodně cení rodinného života, a tak se ani ty, které mají málo peněz, do druhých zaměstnání a brigád nehrnou. Paní Zuzana je trochu výjimka – občas prodává kosmetiku v rámci multilevel marketingové společnosti, čímž měsíčně obohatí rodinný rozpočet o dva tisíce.

Druhým důvodem je i to, že lidé na Slovensku na vedlejší práci nemají čas. Odpracují často více hodin, než jim přikazuje zákoník práce nebo smlouva. Juraj Kováč to porovnává s německými kolegy, se kterými občas spolupracují. Tam udeří „padla“ a zaměstnanci odcházejí domů, i kdyby přišla bůhvíjaká zakázka. „Vůbec se nedivím, že se v těchto zemích bojí konkurence našich pracovníků, kteří bez dlouhých cirátů pracují, dokdy je potřeba,“ říká Juraj.

Kováčovi obývají 3+1 v cihlovém domě, v garáži odpočívá šestiletý Seat Cordoba. Jurajovi rodiče už nežijí, maminka a sestra Zuzany bydlí v blízkém městě. Často se setkávají na zahradě rodičů, jejíž kus dostali do vlastnictví, aby si tam mohli pěstovat, co chtějí. Kdykoliv má Zuzana čas, jde na návštěvu k mamince, a kdykoliv onemocní děti, pomůže babička nebo sestra s hlídáním. Život běžné slovenské rodiny se v mnohém podobá známé pohádce o třech groších – jeden se splácí rodičům, druhým se přispívá dětem (a to i když už jsou dospělé, pokud to penze dovolí) a z posledního se žije.

Dovolená? Jednou za dva roky vyrazíme k moři

Skromný způsob života během roku dovolí Kováčovým, kteří musí vyjít s podprůměrnými příjmy, trávit každý druhý rok dovolenou v pronajatém domku u moře v Řecku. Sami si vaří. „Je radost se procházet po místním trhu a nakoupené suroviny kombinovat s tím, co jsme si přivezli z domova,“ zasní se Juraj Kováč, jehož koníčkem je mimo jiné vaření.

Dovolená rodinu přijde zhruba na 30 000 korun. „Ceny zájezdů jsou pro Slováky přijatelné, ale kapesné vyjde při slabém kurzu koruny draho. No a nekupte dětem zmrzlinu nebo jim nedopřejte nějakou atrakci,“ vysvětluje Juraj Kováč, proč přijde dovolená na dost peněz a mohou si ji dovolit jen každý druhý rok.

Relaxace na rybách a v lese

Když se zeptáte Kováčových na odpočinek, zdůrazňují relax na zahrádce a občasnou společnou cykloturistiku. Všichni mají rádi kulturní a zábavné programy, navštěvují Dny strašidel na Bojnickém zámku, letecké dny, dny otevřených dveří parlamentu a tady také utrácejí – za dopravu, stravu, drobné suvenýry.

Zuzana Kováčová si ráda vyšlápne do přírody. Její manžel se zase počítá k tichým bláznům – rybářům, což prý u Kováčů platí doslova: „No, chápete, vždyť on nemá vůbec rád ryby! Tak proč tam vysedává?“ usmívá se Zuzana. Shodnou se však s manželem na tom, že občas se zbytku rodiny hodí chutná večeře. Zvlášť když manžel třeba plněné pstruhy sám připraví Někdy tráví rodina volný čas také nakupováním. V hypermarketech nedalekého okresního města si nakoupí, prohlédnou nové knížky, dají si kávu, na kterou si potrpí Zuzana. Syn si zajezdí na dětských autíčkách, dcera se ráda podívá na kadeřnicko-kosmetické ukázky.

Manžel vaří, manželka zatlouká hřebíky

Ze sousedů se nikdo nediví, když slyší, že pan Kováč ve volném čase vaří a jeho žena zatlouká hřebíky do zdi. „Asi nejsme typická manželská dvojice. Ale co je vlastně typické? Známe mnohé slovenské páry, kde ona vydělává a on se soustřeďuje na chod domácnosti. Ale také takové, kde se žena může strhnout a manžel se poflakuje na pivu či leží na gauči,“ říkají Kováčovi. Na otázku, po čem touží, odpovídají Kováčovi hned a bez rozmyslu, že po zdraví.

„Od určitého věku to přestává být fráze. Když vezmeme jen ekonomickou stránku nemoci. Nízká nemocenská nutí většinu lidí si vzít místo ní dovolenou,“ uvádí Juraj Kováč a vypočítává: dvacetikorunové platby za návštěvu u lékaře se platí už od jednoho roku věku dítěte, přičemž donedávna to bylo až od šesti let. Platí se dvacetikorunové poplatky za recepty, 50 korun jsou denní poplatky v nemocnici, 60 korun se platí za návštěvy na pohotovosti.

Do banky s penězi nepůjdeme

Kováčovi si nestěžují na nedostatek peněz, ale zvýšení platu by neodmítli. „Kdyby se nám podařilo ušetřit víc peněz, určitě je neuložíme na mizerný úrok v bance. Ukládali bychom na životní a kapitálové pojištění nebo do investičních fondů,“ sní Kováčovi o slušné rentě, která by se jim v důchodu hodila. Určitě by také nenakupovali laciné nekvalitní zboží ve stáncích, dali by přednost kamenným obchodům. A ještě více by chtěli pomáhat jiným, například prostřednictvím UNICEF. To zatím moc nedělají. když se totiž mezinárodní ceny přepočítají na slovenskou peněženku, při nejlepší vůli na to jejich příjmy nestačí.