Firma měla v době svého založení více společníků, ale během krátké doby se Závranští rozhodli podnikat sami. Josef Závranský pracoval před listopadovou revolucí v družstvu vyrábějícím razítka. Eva Závranská byla zaměstnaná v potravinářství, přestože vystudovala polygrafii. "Rozhodnutí pracovat mimo obor souviselo s naší tehdy malou dcerkou," vysvětluje.
Začínali od nuly, bez zkušeností o volném trhu, bez bankovního úvěru. Jak sami říkají, doslova "na koleně". Za téměř dvacet let podnikání zažili manželé i podnikatelskou krizi, úspěšně ji překonali a nyní jsou majiteli - jak sami hodnotí - zavedené firmy s názvem Josef Závranský, výroba razítek.
Jejich razítka používají například v sídle NATO v Bruselu. Nebo ve velké nemocnici. "Máme řádově stovky stálých zákazníků. Od drobných živnostníků po státní instituce. Další přicházejí díky internetové prodejně," říká Josef Závranský. Jejich jména však odmítá sdělit. "Je to otázka konkurence. Klientely si vážíme a hlídáme si ji. Stalo se nám, že jsme zveřejnili jméno jednoho velkého zákazníka, státního podniku, a vzápětí jsme o něj málem přišli. Už tu byla konkurenční firma s dumpingovou nabídkou," vysvětluje.
Vlastní prostor nepotřebujeme
Sídlo mají v Praze 9 v pronajatých prostorách. Tisíce razítek a vizitek putují do světa z výrobny a prodejny o velikosti šedesát metrů čtverečních. "Majitel domu, ve kterém sídlíme, je velmi vstřícný. Nikdy jsme neuvažovali o vlastním prostoru," říká Eva Závranská. Prý by se jim nevyplatil.
Zato výrobní technologii pravidelně obnovují. "Průběžně investujeme. Část ze zisku vracíme zpět do firmy a modernizujeme," dodává Josef Závranský. To všechno z vlastních peněz. Nikdy neměli ani korunu úvěru od banky. "Vím, že kdybychom si v roce 1989 půjčili a rozjeli podnikání ve velkém, dnes bychom měli mnohem větší firmu, byli bychom jinde. Ale takové bylo naše rozhodnutí. Ničeho nelitujeme. Práce nás velmi baví a slušně uživí. A nejspokojenější jsme, když jsou spokojení i naši zákazníci," uvádí.
Za největší podnikatelský omyl označují "výlet" do jiného oboru. "Na počátku devadesátých let jsme prošli krizí, vypadalo to dokonce na krach. K výrobě razítek a vizitek jsme totiž přidali ještě výrobnu salátů. Nakonec jsme pobíhali mezi oběma zcela nesourodými firmami a ani jedna neprosperovala. Naštěstí jsme výrobnu včas a poměrně výhodně prodali," vypráví.
Co si zákazník nevymyslí
Oba pracují okolo deseti hodin denně. Zaměstnance nemají. Jednoho před lety přijali, ale zjistili - jak se oba shodují - že ho vlastně nepotřebují. "Razítka a vizitky sami vyrábíme, a proto zákazníkům poskytujeme jen naše, nikoli zprostředkované výrobky. Jsme schopni udělat každý tvar, text i úpravu podle přání. A měli jsme štěstí na dodavatele. Nebyli bychom totiž tam, kde jsme, kdybychom nespolupracovali se solidní firmou," chválí Josef Závranský.
Přes léto je obvykle méně zakázek, po zbytek roku si ale často berou práci domů. "Pracujeme občas i po nocích, snažíme se vyjít zákazníkům vstříc," říká Eva Závranská. I když ne vždy se to zcela podaří: "Jeden pán po nás chtěl údaj, jakou silou má působit na razítko, aby se ideálně otisklo a co nejdéle vydrželo. Že prý na to musí existovat nějaká směrnice. Tak to jsme opravdu nemohli sloužit," směje se Josef Závranský.
Jiná zákaznice zase reklamovala razítko, které půl roku intenzivně denně používala. Prý už netiskne. "Vysvětloval jsem jí velmi slušně, že je to jako chtít po výrobci pneumatik nové poté, co na nich po několika letech zcela sjedete vzorek," vypráví Josef Závranský.
Některé klienty museli dokonce odmítnout. "Byly to i velké úspěšné společnosti. Chtěli naše zboží s tím, že za něj zaplatí po šesti měsících i jednom roce. To si jako drobní podnikatelé nemůžeme dovolit," říká Josef Závranský.
Vydrželi i jako manželé
A kdy Závranští odpočívají? Před několika lety si pořídili řadový domek s malou zahrádkou v přírodě těsně za hranicí Prahy. Líbí se jim tu, stejně jako jejich devítiletému belgickému ovčákovi Baronovi. Každý den, když se všichni vrátí z firmy, si dopřejí dlouhou procházku. Eva také výborně vaří a peče a její květiny na oknech patří k nejhezčím ve vsi. Josef si zase rád vychutná dobrý film. Protože, jak říkají, umět odpočívat je velice důležité. Workoholismus, jaký se u podnikatelů "nosil" v první polovině devadesátých let, je k ničemu. Práce bez přestávky a hlava plná jen a jen firmy většinu lidí dříve nebo později "dostihne".
Co považují za svůj největší podnikatelský úspěch? "Že jsme se tolik let úspěšně udrželi na trhu a vybudovali stabilní firmu. A také, že jsme to po celou dobu vydrželi jako manželé. Jsme spolu den co den nejen doma, ale i v práci. Někoho prý takový život rozdělí, nás ještě víc semknul," konstatuje majitel firmy.
