A všimněte si, že jen skuteční hulváti reagují na slušné chování hrubě. Ostatní buď oplácejí rovněž slušně, nebo bývají vstřícným chováním druhých k větší slušnosti popostrčeni.
Nemusí se to týkat všech. Někteří lidé bývají od přírody neomalení a nepříjemní až hrubí.
Pak je namístě chování typu "na hrubý pytel hrubá záplata". Neznamená to však, že máte na slušnost zapomenout. Ostatně i slušně se dá dát najevo, že drsného chování spolupracovníka máte již dost. Nejvhodnější je věci pojmenovat a rozhodným tónem požádat o změnu chování, případně poukázat na to, že budete muset daný problém zásadněji řešit.
Pokud chování určitého člověka nabude ráz šikanování, měli byste informovat svého šéfa.
Říká se, že slušnost zavazuje. Určitě ne hned. Budete-li si ale říkat: proč zrovna já se mám chovat slušně, když se tak ostatní také nechovají, nikdy ke zlepšení vztahů nedojde.
Souvisí to i s prostředím. Někde prostě bývá více a jinde méně kulturních spolupracovníků. Dalo by se předpokládat, že to souvisí se vzděláním. Nesouvisí. Spíš s celkovou vychovaností a vyšší mírou kultury lidí. Existují však dokonce i jedinci výrazně konfliktní a problémoví. Může to vyplývat jak z jejich povahy, tak třeba jen z určité specifické situace.
Čerstvá absolventka VŠE Marie Janečková nastoupila do podniku, kde seděla v jedné místnosti se dvěma ženami středního věku a jednou ve věku již těsně předdůchodovém.
Té poslední bylo líto, že zestárla, a tak začala dělat mladé dívce ze života peklo - pomluvami, zesměšňováním, urážlivými způsoby chování i přímým napadáním. V tomto případě nebylo řešení těžké, stačilo jen půl roku vydržet. Po jejím odchodu se situace sama od sebe změnila, ale tak snadné to většinou není.
Nejvhodnější proto bývá se v případě problémových spolupracovníků s někým poradit. Někdy stačí rodina či přátelé, jindy už by to měl být i odborník.
