K. Honáková, Plzeň
Podle novelizace zákoníku práce by mělo brzy platit, že maximální celková doba trvání na sebe navazujících pracovních poměrů na dobu určitou bude nejvýše na dobu dvou let.
Sjednání takového pracovního poměru mezi týmiž účastníky dále bude možné až po uplynutí doby šesti měsíců od skončení předchozího pracovního poměru.
Praxe uzavírání pracovních smluv na dobu určitou s jejich následným prodlužováním (a to znovu na poměrně častá a zaměstnavateli využívaná.
Je to jejich reakce na zákonem značně omezenou možnost rozvazování pracovního poměru se zaměstnanci. Tento způsob zaměstnávání zaměstnanců je zcela v souladu se zákonem, i když se to zaměstnancům samozřejmě nemusí líbit. Pro ně je vždy nejtěžší pocit nejistoty, zda s nimi bude po uplynutí doby pracovní smlouva opět uzavřena.
Bohužel nepatříte mezi zaměstnance, kteří by byli před smlouvou na dobu určitou chráněni. I na takové případy zákon však pamatuje, konkrétně v ustanovení § 56 odst. 2.
To říká, že pokud uplynula doba, na niž byla pracovní smlouva sjednána, a zaměstnanec dál pokračuje v práci s vědomím zaměstnavatele, dojde ke změně pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou na pracovní poměr na dobu neurčitou. Výjimku jsou situace, kdy se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodne jinak.
Zaměstnanec by tohoto mohl využít například za situace, kdy mu zaměstnavatel zapomněl předložit novou pracovní smlouvu před uplynutím minulé nebo když v dodatečně předložené smlouvě jsou podmínky, se kterými nesouhlasí.
