Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Šňupací tabák přichází opět do módy

aktualizováno 
V povídkách Jana Nerudy bylo celkem běžné, že si jejich hrdinové, tedy hlavně muži, dávali šnupeček. Na hřbet dlaně vysypali z pytlíku či plechové krabičky hromádku narezlého prášku, nosem jej vtáhli a pak zpravidla hromově kýchli. Dnes už šňupací tabák tak oblíben není. Anebo že by přicházel znovu do módy?
business, muž

business, muž

Snuff akceptují všichni

Příznivci šňupacího tabáku říkají, že jejich koníček byl v oblibě pořád. A jak jsme k němu přišli my, Evropané? Asi první z Evropy ho viděl používat Kryštof Kolumbus, když před pěti sty lety objevil Ameriku. Místní obyvatelé totiž tabák nejen kouřili, ale také jej šňupali. První manufaktura na šňupací tabák pak vznikla ve španělské Seville už v šestnáctém století. A právě odtud začal šňupací tabák vítězné tažení Evropou.

Tehdy vyráběné druhy jsou už historií a dnes se téměř nepoužívají. I ve Španělsku se dnes šňupe tabák hlavně z Pöschlových továren, které mají ve výrobě této komodity hluboké a dlouhé zkušenosti. Vychutnávání šňupacích tabáků bylo v minulosti privilegiem dvorů evropských panovníků a rozšířilo se teprve tehdy, když tento zvyk považovaný za luxus začaly napodobovat buržoazní vrstvy. Dnes je šňupací tabák, tzv snuff akceptován všemi společenskými vrstvami.

Jak se vyrábí?

Surovina pro výrobu šňupacího tabáku je stejná jako pro produkci cigaret, tedy je to tabák dýmkový a doutníkový.
Metody výroby šňupacího tabáku se ale podstatně liší. Dělíme je na výrobu schmalzleru, snuffu, a na výrobu šňupacího tabáku na starý způsob. U schmalzleru jsou důležitou složkou směsi surového tabáku z tmavých tabákových listů různého původu hlavně z Brazílie. Tabáky vybírají odborníci podle různých kritérií např. barvy, chuti, plnosti a složení.

Nejdůležitějším surovinovým prvkem je mangotes nebo také fresko. Výroba probíhá v Brazílii, kde je tabák speciálně máčen a dlouho fermentován, čímž získá nezaměnitelnou chuť a vůni. Spředený do lan se pak zašívá do zvířecích kůží a jako mangotes se importuje ze zámoří do Evropy. Fresko neboli mangotes se zpracovává pouze na výrobu schmalzleru.

Snuff a šňupací tabák

Snuff je anglicky šňupec a označuje moderní druh šňupacího tabáku. K výrobě se používají většinou světlé druhy tabáku ze zámořských pěstitelských oblastí hlavně z USA a Afriky. Jde zhruba o deset druhů, které se odlišují chutí i vůní od tabáků používaných u brazilu a schmalzleru. Suchý surový tabák, rozdělený podle druhů se nejprve mele v rychloběžném mlýnu na tabákovou moučku. Zrnitost je podstatně jemnější než u schmalzlerů. Pak se různé tabákové moučky smíchávají, přičemž pro koncový výrobek je podstatné, aby se k sobě dobře hodily chutí, vůní i barvou. Takto vzniklé směsi se navlhčí fermentačními roztoky a dobře promíchají. Uskladní se v chladných skladovacích prostorách na tři až čtyři týdny. Za tu dobu získají typickou chuť vyvolanou fermentačním procesem, typické aroma a lehce se odbourá nikotin.

Teprve po této době nastává závěrečná fáze výroby snuffu. Podle přesných receptur se sestaví moučkové směsi a přidají prostředky pro udržení vlhkosti.
Pro doplnění uvádíme i nejstarší výrobu. Ještě před několika desítkami let bylo tímto způsobem vyráběno mnoho druhů šňupacího tabáku, především v Německu. Dnes už tento způsob výroby nemá téměř význam. Výrobní metoda je podobná jako u snuffu. Suché, mleté tabáky jsou ponechány buď bez fermentace, nebo s fermentací v přírodním stavu a jsou jen lehce navlhčeny.

Může být i lék

Šňupací tabák dnes zažívá celosvětovou renesanci. Lidé znovu objevili způsob, jak tabák vychutnat bez kouření, a okruh přátel šňupacího tabáku se viditelně rozrůstá. Přispělo k tomu sílící vědomí zodpovědnosti vůči okolnímu prostředí. Navíc šňupací tabák je už odedávna široce rozšířená a povzbuzující záležitost. Dokonce i lékaři hovoří o vítaném uvolnění dýchacích cest, čímž lze předejít onemocněním z nachlazení. Drahý tabák bylo v minulosti potřeba i luxusně zabalit, a tak vznikly řady vzácných nádob, lahviček, dóziček, krabiček a všech možných tabatěrek. Dózy měly samozřejmě svůj praktický účel. Podobně jako doutníky a dýmkový tabák je totiž potřeba i šňupací tabák uchovávat v optimálně vlhkém stavu. Dózy se vyráběly z ušlechtilých dřev, cínu, stříbra, zlata, ale např. i z paroží.

Kdo si zavdával šňupečku?

Snad nejslavnějším sběratelem dóz na tabák byl Fridrich Veliký, který zakoupil jedinečnou sbírku čítající více než 1500 dóz za sumu, jež odporovala jeho pruské šetrnosti. Jedna z nejcennějších dóz jeho sbírky je k vidění ve vídeňském muzeu tabáku. Je z broušeného achátu ve zlatém obalu s diamantovým lemem v hodnotě více než sto tisíc euro. Dobová anekdota říká, že v roce 1759 měl Fridrich ve svém vojenském kabátě kovovou dózu se šňupacím tabákem, a právě od ní se odrazila kulka z ruské pušky. Prý jen poznamenal: „Tady vidíte, k čemu může být tak malá zátěž a tak velká vášeň dobrá.“

Jako milovníci „šňupečku“ vstoupili do dějin mnozí světoví velikáni. Krom Fridricha Velikého to byla i carevna Kateřina II nebo Napoleon I., Fridrich Schiller, Immanuel Kant, Richard Wagner a mnoho dalších. Také Helmut Schmidt, bývalý německý spolkový kancléř, účinně propagoval šňupání.
A na závěr dodejme, že v Londýně stojí v budově parlamentu velká miska s vždy čerstvým snuffem, aby se poslanci mohli osvěžit příjemným šňupcem.

Autor:


Nejčtenější

KOMENTÁŘ: Uplynulo deset let od krize, připravme se na tu příští

Václav Pech, investiční analytik společnosti Broker Trust

Každá krize přináší finanční pády i nové investiční příležitosti. Krize před deseti lety, která vyvrcholila pádem banky...

Rozpoutá nová regulace národní banky od října hypoteční šílenství?

Ilustrační snímek

Česká národní banka zaznamenala nárůst objemu poskytnutých hypotečních úvěrů. Za mírným růstem stojí zřejmě i takzvané...



Ekonomka Lipovská: Délku pracovní doby a výši mezd by měl určit trh

Hana Lipovská je autorkou knihy „Kdo chce naše peníze? - Ekonomie bez politické...

Průměrná mzda v Česku roste, ve 2. čtvrtletí se vyhoupla na 31 851 korun. Platy ve veřejném sektoru však stoupají...

Krize na trhu práce z nás dělá lepší zaměstnavatele, říká manažerka GSK

Pavla Bučilová

Farmaceutická firma GSK se v Česku chlubí několika oceněními. Je odpovědnou firmou, loňským zaměstnavatelem roku a...

Planeta nám za méně vyhozených bot poděkuje, zamítl prodejce reklamaci

Ilustrační snímek

Nové boty se mu začaly párat už po třech měsících, reklamaci však prodávající neuznal. Možná má nějakou anomálii prstů...

Další z rubriky

PORADNA: Jak funguje nemocenská u zaměstnanců, kteří mají „dvanáctky“

Ilustrační snímek

Jak je to s nemocenskou, když pracujete v jiném než osmihodinovém režimu denně, vysvětluje advokátka Markéta...

Pekaři nejsou, lovíme mimo obor, říká majitel rodinného podniku

Kudy povede jeho profesní dráha, věděl Marek Nozar velmi brzy. Řídí rodinnou pekárnu, stejně jako předtím jeho dědeček...

Bike hotel má velký úspěch. Koly žijeme, říkají majitelé

Armin Pomella se synem Andreasem

Měli prosperující rodinný hotel, ale také vášeň pro cyklistiku. Tak se otec a syn Pomellovi rozhodli posunout služby...

Akcionářské změny v bance MONETA

Akcionářské změny v bance MONETA

Kurzy.cz Z hlediska počtu klientů čtvrtá největší domácí banka MONETA Money Bank (dále jen MONETA), více než dva roky po IPO, st...



Najdete na iDNES.cz