Lidé si nejvíce všímají našeho výrazu v obličeji. Tedy jak se tváříme, díváme, zda se usmíváme, jestli přicházíme pomalu, nebo svižně, jak podáváme ruku. Roli hraje i náš postoj, vzdálenost od druhých a také oblečení. Jde o přiměřené, čisté, a pokud možno vkusné oblečení, upravené vlasy, čisté boty a podobně.
Aniž si to uvědomujeme, již během pár vteřin máme na základě těchto pocitů jasno, jestli je nám dotyčný příjemný, nepříjemný, nebo lhostejný. Mimoslovní komunikace hraje pro první dojem daleko větší roli než slovní projev. Okamžitě nás prozradí a lidé s námi podle toho dál jednají. Důležité je působit uvolněně a přirozeně. Náš pohled by měl být přímý, ne upřený. Neměli bychom strnule gestikulovat a narušovat osobní zónu druhých tím, že budeme stát moc blízko nich. Vzdálenost od partnera také závisí na jeho národnosti. Zatímco jižním národům blízkost nevadí, Angličan by ve stejné vzdálenosti už zvedal přísně obočí.
Součástí našeho celkového projevu a dojmu, jaký vytváříme, je i slovní komunikace. Snažme se, aby naše vyjadřování bylo vždy jasné, zřetelné, srozumitelné a logicky uspořádané. Vyvarujme se složitých souvětí, ve kterých náš partner brzy ztratí orientaci. Zásada přiměřenosti platí i při odpovědi na otázky, jak hlasitě mluvit či jak náš hlas zabarvit.
Při verbální komunikaci působí dobře i aktivní naslouchání partnerovi spojené s přitakáváním.
Přidejte k pozdravu úsměv
Pozdravem začíná náš kontakt s ostatními kolegy. Zdravit se má zřetelně, aby se zdravená osoba nemusela dohadovat, jde-li o pozdrav, nebo nikoliv. Při pozdravu je důležitý tón a mimika, jakou zvolíme. Také tím dáváme druhému najevo, do jaké míry si zdraveného vážíme, či jak moc nám je naopak nepříjemný. Při pozdravu se druhému díváme do očí. Ještě příjemnější je, přidáme-li k pozdravu milý úsměv. Pokud se s kolegy potkáváme několikrát denně na chodbách, není nutné, abychom se opakovaně zdravili. Zdravit můžeme jak verbálně „dobrý den, na shledanou, ahoj…“, tak neverbálně pokynutím hlavy či ruky. To druhé v případě, že zdravíme kolegu na dálku nebo když právě hovoří s jinou osobou.
V intimnějších případech se hodí pozdravit polibkem na tvář nebo dámě políbit ruku. Muž však ženě ruku doopravdy nelíbá, pouze polibek naznačuje. Není zdvořilé, když má muž při pozdravu ruku v kapse.
Kdo koho zdraví?
Platí obecné pravidlo, že první zdraví ten, kdo vstupuje do místnosti, do vlaku, letadla a podobně. Totéž platí také při odchodu.
Dále zdraví první podřízený nadřízeného, muž ženu, mladší staršího, méně významný člověk osobu významnější. Zapeklitá situace nastane, když se například setká starší podřízená s mladším šéfem. V takové chvíli prokáže muž svou galantnost a úctu, když pozdraví první.
V případě, že zdravíme konkrétní osobu, nezapomínejme na skloňování jména, tedy: „Dobrý den, pane Nováku.“ „Pane Novák“ je špatně!
 |
