Dnes jí úplně jinak než před pár lety a pustil se do dalšího podnikání. Kromě firmy, kterou založil s kolegou, má dnes i tři bistra s rostlinnou stravou. Nevěděl totiž, co s časem. Rostlinná strava ho zklidnila a nabila energií. „Prevence je důležitá, své zdraví můžete ovlivnit tím, jak se stravujete,“ říká podnikatel Stanislav Petříček. Svou životní kariéru měl ale původně nastavenou úplně jinak.
Investice s největším zhodnocením? Porovnejte si nabídky v naší kalkulačce! |
Vystudoval jste vojenské školy a vstoupil do armády. Co vám tato studia dala do života?
Byl to dobrý základ, v armádě se musíte spoléhat na lidi, naučíte se organizovat čas a mít kázeň a respekt. A nemáte problémy s pravdou.
Po dokončení školy jste v armádě nezůstal a do tajů podnikání jste měl možnost nahlédnout jako zaměstnanec v soukromé německé firmě. Prý z těchto základních pravidel těžíte i ve svém podnikání.
Ano, měl jsem štěstí, že jsem pracoval s lidmi, kteří jsou dnes na vysokých postech. Měli už s podnikáním zkušenosti.
Co jste se od nich naučil?
Naučil jsem se, že v podnikání je rovněž třeba určitá kázeň, stejně jako v armádě. A je třeba mít smysluplnost. Dobří němečtí podnikatelé vědí, proč to dělají, neplánují nakrátko, přemýšlejí dlouhodobě se strategií. Bez toho to nejde. Tuto zkušenost jsem od nich převzal.
Podnikat jste začal spolu se svým kolegou, a to v době kdy jste měl rodinu a malé tři děti. Proč takové rozhodnutí?
Tehdy jsem měl několik variant, jít pracovat jako zaměstnanec k jiné firmě, což z mého pohledu nemělo smysl, ani finanční, ani po stránce rozvoje. Nebo jít na ředitelský post. Jenže v německých firmách to chodí tak, že do 50 let máte šanci stoupat, pak se to zastaví a od 50 let nikoho nezajímáte. To jsem nechtěl zažít. Přemýšlel jsem, že půjdu pracovat i jinam do ciziny, ale četl jsem životopisy lidí, kteří v cizině pracovali a pak je nikdo v ČR nechtěl zaměstnat. Proč? Byli překvalifikovaní. Kdo by si vzal podřízeného, který má velké zkušenosti. Neměl jste tedy jinou variantu, než začít podnikat. Rozhodl jsem se s kolegou dělat služby pro firmy v oboru, kterému rozumíme.
V čem je podnikání jiné oproti zaměstnání?
Když pracujete ve firmě jako zaměstnanec, pracujete s čísly a jste odborník na určitou věc. Přechod do soukromého sektoru znamená přechod do peněz. Takže se dostáváte do situace, zda je faktura zaplacená, zda vám zákazníci platí včas, zda máte na zaplacení DPH atd. Začnete dělat víc věcí najednou, jste ve stresu, musíte proniknout do všeho, co k podnikání patří. S kolegou máme ve firmě každý svou roli, vykrystalizovalo to přirozeně, každý děláme určitou část a funguje to už 15 let.
Stanislav Petříček (48)
 |
V podnikání se vám dařilo a daří, jenže jste dospěl k bodu zlomu. Co se stalo?
Byl to strach. Měl jsem kolem čtyřicítky, na váze metrák a večer jsem luxoval ledničku. Když jsem si šel kupovat džíny, zjišťoval jsem, že zase potřebuji o číslo větší. Za rok jsem se dopracoval k pěti velikostem. Začal jsem si postupně uvědomovat, že nechci skončit tak, že začnu brát jeden, dva či deset prášků, abych s přibývající váhou řešil zdravotní potíže a skončil nakonec v domově důchodců s pohledem do stropu. Začínal jsem mít problémy s bolestí zad, ledvin…Postupně jsem dozrával k tomu, že tak to dál nejde.
Jak vás napadlo, že přestanete jíst?
S kolegou Richardem jsme jeli do Německa a bavili se o lidech, kteří nejedí, jsou pránisti. Já na to řekl pár sprostých slov, abych dal najevo, co si o tom myslím. Jsem naprosto racionální manažer, nevěřil jsem, že je to možné. Pak jsem si o tom přečetl a najednou si říkal, že to asi možné je.
Přestal jste jíst ze dne na den?
Ne, to ne. I když to může vypadat bláznivě, jsem opravdu racionální typ. Šel jsem na to postupně. Pravidelně jsem cvičil cchi-kung pangushengong, což je cvičení, které doplňuje energii a odstraňuje příznaky stresu. Pak jsem letěl v prosinci na dovolenou s rodinou a přestal jíst maso. Místo toho jsem jedl sladké a dál cvičil cchi-kung. Jídlo jsem postupně odsouval, až jsem v únoru přestal jíst úplně. Pouze jsem pil vodu. Pak jsem zkusil, jak dlouho to vydržím. A vydržel jsem to 33 dní.
Překvapil jste tím sám sebe?
Kdyby mi někdo řekl, že to vydržím tak dlouho, nevím, co bych mu na to řekl. V životě bych to nikomu nedoporučoval, protože na to musíte být tak trochu blázen.
Co jste při té hladovce cítil, neměl jste chuť říci si, už dost?
Ano a dost často. Mám ale silnou vůli a disciplinovanost, snad je to z té armády. Nebyl jsem přitom zavřený doma a nikam nechodil. Já u toho cestoval po Americe, pracoval a pil jen čistou vodu.
Zažíval jste určité kolapsy?
Ano, organismus se přitom čistí, takže jsem zažil například ledvinovou koliku, slabost, kdy mě pak nechtěli pustit do letadla… regulérně vás to zmuchlá. Nakonec mě bolely nohy a nemohl jsem chodit, takže jsem si po 33 dnech hladovění řekl, že končím.
Kolik jste ztratil na váze?
Za 72 dní včetně 33denní hladovky jsem zhubl o 30 kilo. Neměl jsem ale na začátku takové ambice.
Co vám tato změna dala?
Základní věc, která mě až šokovala, byla, že můj den začal mít 21 hodin. A najednou jsem nevěděl, co s tím časem dělat. Když už jsem se dostal tak daleko, nechtěl jsem se vrátit zpět k mému oblíbenému brazilskému masu. Z všežravce masojeda jsem se nejprve přesunul na vegetariána a vegana. A pak jsem zkusil raw food, tedy rostlinnou stravu. Manželka je šikovná, začala mi ji připravovat.
Váš nový jídelníček odstartoval i vaše další podnikání. Dnes máte síť „róček“, tedy tří bister s rostlinnou stravou. Jsou úspěšné?
Jsme na začátku, za mě se dá říci, že jsem spokojený. Fungujeme tři roky a myslím, že předbíháme dobu. Budoucnost je o rostlinné stravě, ať chceme, nebo nechceme. Kvůli ekologii, kvůli zdravotním problémům, finanční náročnosti i planetě. Raw strava je chutná, lidé však na ní nevyrostli, všeobecně se bojí „zdravých věcí“.
Čtěte takéV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Stal jste se propagátorem rostlinné stravy, proč jste jí dal nakonec přednost?
Raw strava mě osobně zklidňuje. Jsem stále racionální a věcný, ale rychlejší a spokojenější.
Kdo vymýšlí recepty?
Vývojová kuchařka je má manželka, vezme deset receptů a udělá svůj vlastní jedenáctý. Nedělá to ale sama, má tým lidí.
Takže její výrobky ochutnáváte a testujete?
Máme doma plnou ledničku, testuji neustále. Děláme všechno – od sladkého a dortů, přes polévky až po hlavní jídla. Její jídla mi chutnají, smekám před ní. Je ale na každém, zda mu to chutná, nebo ne. Občas dělám i přednášky pro manažery velkých firem s ochutnávkou raw stravy. Nikomu nic nevnucujeme, radíme, že je dobré zařadit takovou stravu jednou týdně do jídelníčku a začít sladkým, aby pochopili, jak jim tato strava prospěje a jak chutná. Zatím se mi nestalo, že by mi někdo řekl, že to není dobré. Nemoci a problémy přibývají, ale je třeba začít od sebe. Prevence je hodně důležitá. Proto jsem do toho šel. Chci žít déle a ve zdraví.
