Návrh stavebního zákona pochází z dílny ministerstva pro místní rozvoj. Paradoxně ještě před tím, než jej zákonodárci v konečné verzi dostali na stůl, byl předložen komplexní pozměňovací návrh. Jde o krok vpřed, či spíše zpět?
Nová soustava stavebních úřadů jako jablko sváru
Původní návrh zákona počítal se zřízením Nejvyššího stavebního úřadu, který měl převzít dílčí kompetence stávajících ministerstev a dalších ústředních orgánů státní správy v oblasti stavebního práva, tedy centralizací státní správy na úseku stavebního práva (včetně vytvoření tzv. profesionální státní správy, která měla fakticky nahradit přenesenou působnost obcí a krajů). Zejména tyto skutečnosti byly následně velmi silně kritizovány jak opozicí, tak Svazem měst a obcí ČR.
Předložený návrh zákona sice Nejvyšší stavební úřad zachovává, avšak přiznává mu zcela jiné pravomoci. Nejvyšší stavební úřad by podle návrhu měl být kontrolním ústředním správním úřadem, s působností ve věcech územního plánování, rozvojových plánů, územně plánovacích podkladů, stavebního zákona a vyvlastnění. V jeho čele bude stát předseda jmenovaný vládou.
Zákon (naštěstí) zachovává obecní stavební úřady, které nově budou povolovat stavby s tzv. místním významem. Nad nimi bude bdít čtrnáct krajských úřadů, plus jeden specializovaný stavební úřad. Ten bude rozhodovat o stavbách celostátního významu, u kterých je vyžadována vysoká specializace (dálnice či elektrárny apod.).
Závazná stanoviska až na výjimky pouhými vyjádřeními
Dotčené orgány a jejich činnost (závazná stanoviska, rozhodnutí či vyjádření) zákon nicméně zapovídá, a to z důvodu jejich velkého počtu, roztříštěnosti právní úpravy v této oblasti a údajné systémové podjatosti.
Adam Stawaritsch
|
Zákon počítá s úplným zrušením části dotčených orgánů a vydáváním jejich stanovisek (s výjimkou Agentury ochrany přírody a krajiny, hasičů a památkářů, jde-li o národní kulturní památky a památky UNESCO), přičemž jim odnímá možnost vydávání závazných stanovisek, kterou transformuje na pouhá nezávazná vyjádření.
Vydávání závazných stanovisek (s výjimkou uvedených orgánů), rozhodnutí a dalších vyjádření svěřuje zcela do působnosti krajských stavebních úřadů, a to za důsledného dodržování principu jediného razítka.
Navíc zde zákon počítá i s tzv. fikcí souhlasu, kdy by mělo nadále platit, že nevydá-li dotčený orgán vyjádření nebo závazné stanovisko ve lhůtě pro jeho vydání (maximálně 60 dnů), platí, že k záměru nemá připomínky a z hlediska jím chráněných veřejných zájmů se záměrem souhlasí, to by však nemělo platit u vybraných stanovisek podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí či podle zákona o ochraně přírody a krajiny.
Lze doufat, že v případě dotčených orgánů se bude jednat o pouhý přesun, nikoliv přímé zrušení kompetencí na tomto úseku státní správy, neboť dotčené orgány mají ve stavebním právu své místo a hrají důležitou roli při schvalování záměru z hlediska veřejného zájmu. V opačném případě by se totiž rozhodování přesunulo do rukou úředníků, kteří nemají s předmětným záměrem žádnou místní natož odbornou zkušenost.
Sloučení stavebního a územního řízení
Zákon počítá s tím, že výsledkem řízení o povolení stavby bude pouze a jedině jedno rozhodnutí o povolení stavby.
V tomto ohledu jde o podstatné zjednodušení, které by mělo vést k získání stavebního povolení během jednoho roku.
Nedodržení lhůt = automatické rozhodnutí
Je obecně známo, že průměrné stavební řízení (v podobě rozhodnutí o povolení stavby) trvá v České republice déle než v rozvojových částech světa. Podle současné právní úpravy jsou stavební řízení ovládána pořádkovými lhůtami, s jejichž nedodržením není spojen ex lege žádný následek.
Na stavební povolení čekali tři roky. Urychlí řízení nový zákon? |
Podle návrhu zákona by nadále mělo platit, že v případě jednoduchých staveb musí stavební úřad rozhodnout nejpozději do 30 dnů ode dne zahájení řízení, v ostatních případech pak do 60 dnů.
V případě jednoduchých staveb je možné lhůtu 30 dnů prodloužit o dalších 30 ve zvlášť složitých případech, případně o 60 dnů, pokud půjde o řízení s velkým počtem účastníků, nebo je-li třeba doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo je-li třeba doručovat písemnosti do ciziny. U ostatních staveb je možné prodloužit zákonnou lhůtu až o 60 dnů, a to ze stejných důvodů.
V případě záměrů EIA by mělo být rozhodnutí vydáno ve lhůtě 120 dnů, tuto lhůtu lze prodloužit ze stejných důvodů, tedy ve zvlášť složitých případech o 30 dní nebo o 60 dnů, pokud půjde o řízení s velkým počtem účastníků, nebo je-li třeba doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo je-li třeba doručovat písemnosti do ciziny.
Pokud stavební úřad při přezkoumání žádosti a doložených příloh zjistí nezbytnost jejich doplnění a přeruší řízení, pak lhůta pro vydání rozhodnutí začíná běžet znovu od počátku po jejich odstranění.
Na rozdíl od záměru zákona tedy v návrhu došlo k vypuštění automatizovaného generování rozhodnutí o povolení stavby (heuréka). Nadále se domnívám, že automatizované generování rozhodnutí o povolení stavby není v českém právním prostředí vhodným řešením, neboť takový systém z logiky věci vede nejen k ještě laxnějšímu přístupu úředníků, ale zejména má za následek situace, ve kterých může dojít ke schválení takového záměru, který může být nebezpečný či třeba nerespektuje územní plán.
Nevydá-li obecní stavební úřad rozhodnutí o povolení stavby ve stanovené lhůtě, počítá návrh zákona s tím, že řízení dokončí řízení nadřízený krajský stavební úřad.
Jak to bude s černými stavbami?
Návrh zákona v návaznosti na záměr zákona i nadále počítá s tím, že napříště by u staveb, které stavebník nepostavil v dobré víře, nebylo možné jejich dodatečné povolení v rámci řízení o dodatečné povolení stavby. Dobrou víru musí přitom nicméně samozřejmě prokazovat stavebník.
Sonda: nemovitosti zdražují, hypoték je méně. Povolování staveb vázne |
Podle mého názoru vázat dodatečné povolení černé stavby na dobrou víru stavebníka je nežádoucí, obzvlášť v situacích, když je realizovaná černá stavba jinak zcela v souladu se zákonnými požadavky, pouze byla vystavěna bez součinnosti se stavebním úřadem.
Je přitom nerozhodné, o jakou stavbu jde, zda o kůlnu či přístřešek – v této souvislosti jde proto o řešení, které negativně postihne především běžné obyvatele, právní laiky.
Kromě toho zákon nově dodatečné povolení stavby mimo prokázání dobré víry stavebníka podmiňuje i úhradou pokuty, a to až do výše 2 000 000 Kč (!), která bude výsledkem správního uvážení příslušného správního orgánu.
Pozitiva a negativa
Komplexní a zejména systematická novelizace stavebního práva je v České republice více než žádoucí. Lze však očekávat, že kompletní paragrafové znění ještě budou provázet poměrně bouřlivé debaty a je otázkou, v jaké podobě bude zákon nakonec přijat. Měl by platit od jara 2021, s účinností od poloviny roku 2023. Už teď je však jasné, že se to nestihne.
Bude-li návrh zákona schválen ve znění, v jakém jak byl předložen vládou, dá se očekávat, že dojde k zjednodušení a zřejmě i zrychlení stavebního řízení, což je skutečnost, kterou lze nepochybně hodnotit jako pozitivní.
Nejistým zůstává, jak se projeví faktická absence závazných stanovisek dotčených orgánů v praxi. Jako negativní se naopak jeví problematika dodatečného povolení tzv. černých staveb, neboť navrhovaná úprava se dotkne zejména obyčejných občanů, méně již pak developerů, na které by zejména měla mířit.
