Stavíme a udržujeme portfolio fondů

  • 12
Dospěli jsme k závažnému rozhodnutí. Není divu, že již nejsme spokojeni s nízkými výnosy, které nám přináší zatím u nás stále nejpopulárnější nástroj pro ukládnání peněz - termínovaný vklad. Chystáme se investovat! Pojďme se podívat, co všechno je nutné z
Dospěli jsme k závažnému rozhodnutí. Není divu, že již nejsme spokojeni s nízkými výnosy, které nám přináší zatím u nás stále nejpopulárnější nástroj pro ukládání peněz - termínovaný vklad. Chystáme se investovat! Pojďme se podívat, co všechno je nutné zvážit na začátku a co je potřeba dělat průběžně.

Krok první - Domácí inventura

Víte, kolik máte peněz? A víte, kolik jich budete potřebovat příští rok, za pět let, za deset? Možná se vám to zdá jako hloupá otázka, ale zkuste si někdy večer sednout a spočítat, jaký majetek se vám zatím podařilo nahromadit. Co je důležitější, udělejte si rozpočet. Dejte dohromady všechny příjmy a očekávané výdaje. Nezapomeňte, že se za pár let třeba budete chtít stěhovat do nového domu, pořídit nový vůz, nebo poslat dceru na studia do zahraničí.
Nové auto za svou dříve či později prorezlou ojetinu budete muset vyměnit určitě. Některé výdaje ale plánovat nelze. Odhadněte efekty neočekávané ztráty zaměstnání, nebo jiných komplikací a dejte si „něco stranou“.
Počítejte, že vám může trvat i několik měsíců, než najdete nové místo. Hladovou rodinu, energetické závody, plynárny, telekom, nebo hypoteční banku to však nezajímá. Můžete být nuceni sáhnout do rezervy. Likvidovat část momentálně oslabeného investičního portfolia ve chvíli, kdy by se naopak mělo za nižších cen nakupovat, je škoda.
Mít rezervu neznamená nechat peníze povalovat na vkladní knížce, nebo špatně úročeném a navíc daněném termínovaném vkladu. Mějte ji ve fondu peněžního trhu. Sem také budete později stahovat peníze z rizikovějších fondů tak, jak se vám budou blížit termíny plánovaných výdajů.

Krok druhý - Strategická alokace aktiv

Možná exoticky znějící operace neznamená nic jiného, než určení, jakou část portfolia věnujeme akciovým fondům, jaký díl dáme do fondů dluhopisových a kolik bychom měli mít na peněžním trhu. Odborně řečeno, kolik alokujeme do jednotlivých tříd aktiv. Nemáme-li křišťálovou kouli, ideální alokace neexistuje. Lze pouze nastavit váhy, které jsou optimální právě pro váš případ – pro váš rizikový profil. Všeobecně platí, že rizikovější a potenciálně výnosnější portfolio si můžete dovolit, čím:

  • delší je doba investice;
  • snadněji snášíte cenové výkyvy;
  • stabilnější je vaše finanční situace.

Nepodceňujte ani jedno z výše uvedeného. Je pravda, že ze tří uvažovaných tříd aktiv se dlouhodobě nejvyšších výnosů dosahuje na akciích. Pokud by vám však pokles hodnoty portfolia např. o 10% za měsíc (tj. nerealizovaná ztráta 100 000 Kč při investici jednoho miliónu korun) měl způsobovat poruchy spánku, nepřeceňujte se. Stejně tak v důchodovém věku se nesnažte riskovat na poslední chvíli jen proto, že dříve jste neměli příležitost investovat do kvalitních akciových fondů. Budete potřebovat z portfolia spíše odebírat a ceny akcií se po případném poklesu nemusí tak rychle vzpamatovat.
Zkuste si rychlý test pro orientační odhad optimální alokace aktiv ve vašem případě. (Profesionální poradce by však o vás a vašich finančních poměrech měl vědět daleko více, než odpovědi na uvedené otázky.) Je-li vám 30 a dobře vyděláváte, může vám vyjít jako „optimální“ alokace 100% akcií. Nemáte-li zkušenosti s akciovým trhem a dosud jste byli zvyklí jen na kladné přírůstky u termínových vkladů, nemusíte mít na výkyvy akcií žadudek. Nestyďte se. Kromě toho, že máte neinvestiční (nespekulativní) rezervu v peněžním trhu, můžete sestoupit o jeden rizikový profil níže a investovat 80% do akcí a 20% do dluhopisů. Naopak, důchodce se slušnou penzí a minimálními výdaji se může rozhodnout investovat rizikověji, protože z portfolia nemíní příliš ubírat a naopak chce velkou část prostředků předat dalším generacím.

Krok 3 – Diversifikace

Slovo diversifikace mi ještě nedávno v rozhlase zakázali používat, protože by prý posluchači ranního magazínu mohli spolknout zubní kartáček. V investiční terminologii však neznamená nic jiného, než rozkládání rizika - nedávat všechna vejce do jednoho košíku.
Podle investiční teorie u akcií platí, že maximálního výnosu při minimálním riziku lze dosáhnout pouze vlastnictvím všech titulů ve váhách odpovídajících jejich podílu na celku. Tzn. že budete-li vlastnit všechny akcie a dluhopisy po celém světě v poměru, v jakém jsou zastoupeny na celkovém objemu (tržní kapitalizaci), dosáhnete ne nejvyššího výnosu, ale maximálního výnosu při minimální míře výkyvů.
Vlastnit všechny instrumenty není nemožné, ale ne nutné. Často býváme ochotni přijmout mírně vyšší riziko pro vyšší výnos. Diversifikovat v akciích se dá prostřednictvím jednoho fondu, ale kdo si chce pohrát, může se rozhodnout, jakou váhu přidělí jednotlivým typům fondů v závislosti na jejich investičním zaměření. Akcie firem různé velikosti v různých geografických odvětvích se v různých sektorech mají i různé předpoklady potenciálního růstu. Zde si lze vyhrát, ale stále platí – ne do jednoho košíku! Nedosáhnete sice skvělého výnosu aktuálně nejžhavějších akcií, ale na druhou stranu si můžete být jisti, že netrefíte ten nejhorší sektor, v té nejhorší zemi, v tu nejhorší dobu.
Favorizovanými investičními tématy přelomu tisíciletí jsou „komunikující společnost“, „stárnoucí populace“, „finanční nezávislost“ a „volný čas“. Z těchto témat, kopírujících změny v globální společnosti, dlouhodobě profitují sektory informačních technologií, telekomunikací, farmaceutiky, zdravotní péče a biotechnologií, finančních služeb, cestovní ruchu a zábavy. Kdo investoval do všech těchto favorizovaných témat, dosahoval v druhé polovině 90. let vysokých dvouciferných zhodnocení a při loňském poklesu nemusel obětovat tak velkou část předchozích výnosů jako ten, kdo si však vybral např. pouze telekomunikace.
Rozkládat riziko by se mělo i u dluhopisů, které, podobně jako akcie, mají obdobné rizikové parametry. Čím nižší riziko na dluhopisech se požaduje, tím kvalitnější a kratší dluhopisy by měly být v portfoliích vybíraných fondů.

Krok 4 - Sestavení portfolia

Nyní víme, které typy fondů hledáme. Nastává čas vybrat konkrétní fondy, které jsou k dispozici u jednotlivých investičních společností, nebo jejich zprostředkovatelů. Nejčastěji budete fondy, zejména zahraniční, nakupovat a prodávat v bankách a makléřských společnostech. Zde zjistíte, že zdaleka ne všichni vaši favorité, které najdete např. na internetu, jsou k mání. Česká banka nebo obchodník s cennými papíry vám od příštího roku totiž nesmí nabídnout fondy, které nejsou zaregistrovány u Komise pro cenné papíry. Zapomeňte tedy na to, že byste chtěli umístit velkou část prostředků např. do indexových otevřených podílových fondů. Kromě snad jediné investiční společnosti je na českém trhu zkrátka nikdo nemá a nikdo vám nesmí nabízet a ani zprostředkování nákupu.
Při výběru konkrétního fondu je třeba přihlédnout k dalším faktorům, zejména k poplatkům. Vysoké investiční minimum, poplatky za vedení účtu, úroveň vstupních, přestupních a výstupních poplatků vás můžou přimět k tomu, abyste vybrali „druhého nejlepšího“ favorita. (Pozor! Ne vždy jsou fondy prodávané „bez vstupní přirážky“ vhodné pro dlouhodobé investování. Viz. poplatky fondů.)
Vzhledem ke komfortu a přestupním poplatkům doporučuji si vybrat pouze jednu nebo dvě investiční společnosti, do jejichž fondů budete investovat. Při budoucích úpravách portfolia totiž budete potřebovat přeskupovat investice mezi akciovými, dluhopisovými a peněžními fondy. V rámci jedné investiční společnosti bývají přestupní poplatky přestupní poplatky výrazně nižší než kombinace výstupního poplatku u jedné a vstupního poplatku u druhé společnosti.
Nyní máte vybranou jednu či více investičních společností, z jejichž fondů budete „vařit“. Zainvestujete tedy do fondů a nebudete-li dostávat od vaší banky nebo makléře podobně hezký přehled portfolia, udělejte si ho na počítači sami. Budete ho potřebovat.

Krok 5 - Pravidelná údržba

Vzhledem k tomu, že se ceny fondů budou v závislosti na pohybech kapitálových trhů měnit, je zapotřebí čas od času upravovat váhy portfolia na jejich vytčené úrovně. Vzrostou-li prudce akcie, neváhejte část zisků vybrat přesunem do dluhopisů nebo peněžního trhu. Poklesnou-li, doplňte podíl akcií na stanovené váhy, abyste se nesmršťoval budoucí potenciál portfolia.
Totéž byste měli učinit, pokud dojde k jakékoli změně ve vaší finanční situaci. Např. odchodem do důchodu se váš pravidelný příjem rapidně sníží. Proto byste několik let předtím měli začít snižovat váhu rizikovějších aktiv. Náhlý propad cen akcií by totiž mohl vážně narušit pohodu vašeho rentiérského období. Naopak, získáte-li lépe placené místo, můžete si dovolit investovat o něco rizikověji.

Konkrétní informace o podílových fondech naleznete zde.

Sestavovali jste své portfolio cenných papírů pečlivě nebo jste spíše náhodně vybrali, co se Vám v tu chvíli líbilo? Budete se výše uvedenými radami řídit v budoucnu?