Strach z lidí mi ničí kariéru!

Rozklepou se vám mezi lidmi kolena? Bojíte se běžných situací? Sociální fobie je psychická porucha.

Šestadvacetiletá Dana se bojí tmy, vos a - lidí. Zatímco v prvním případě pomůže lampička a ve druhém repelent, společenským kontaktům jen tak neunikne. Tím spíš, že vystudovala ekonomickou fakultu vedena snem o velké kariéře ve věhlasných mezinárodních firmách.

Zaměstnání hledala dlouho, dnes dělá z domova účetnictví pro podnik svého bratra. „Když přijdu mezi neznámé lidi, cítím velké napětí. Jako by se na mě všichni dívali a mysleli si, že jsem úplně neschopná. Stokrát si můžu opakovat, že to není pravda, ale stejně se mi úplně roztřesou kolena a dám se na rychlý ústup,“ popisuje Dana.

Jde při pohovoru o život?
Sociální fobie, chorobný strach z různých společenských situací, kterým dlouhodobě trpí asi 3 procenta lidí, se podstatně liší od běžné trémy. Tu zažívá v náročnějších situacích každý. Postupně si na ně však zvykne a napětí odezní.

Člověk trpící sociální fobií se na tyto situace adaptovat nedokáže, protože před nimi instinktivně utíká. „Reakce na ně je naprosto nepřiměřená. Můžete se třást nebo rudnout, mít strach, že se pozvracíte, začne se vám chtít neodkladně na záchod. Když vás budou chtít zastřelit, je to naprosto přirozené, ale ne když máte jít na pracovní pohovor nebo na poradu,“ vysvětluje pražský psycholog Jan Gruber.

Lidé trpící sociální fobií se cítí velmi nepříjemně také v hromadných dopravních prostředcích, dělá jim problém na veřejnosti jíst či telefonovat.

V pozadí sociální fobie lze vysledovat strach ze selhání, z toho, že budete na ostatní působit špatně, že vás nedocení a poníží. Tento rozumem nespoutatelný pocit mívá původ už v raném dětství a dospívání, v prožitku odmítnutí či přehnaného očekávání ze strany rodičů i kamarádů. „Mnohdy může být příčinou jeden traumatizující zážitek,“ říká prachatická psychiatrička Ludmila Dušková. Může jít o selhání při veřejném vystoupení či propad u důležité zkoušky.

Pozor na hromadění stresu
Ludmila Dušková však připomíná, že stejně jako jiné psychické poruchy vzniká sociální fobie kombinací více faktorů. Trauma bývá jen spouštěčem, poslední kapkou. „V dnešní rychlé době bývá nejčastější příčinou fobie nakumulování drobných stresových situací.

Pokud je člověk vyčerpaný a sklíčený, ostatním se vyhýbá, obává se jejich reakcí,“ tvrdí Dušková. A připojuje preventivní radu, jak podobným stavům předcházet: „Někdy stačí zregenerovat psychické síly odpočinkem, změnou prostředí. Pomoci může dovolená, přeorganizování času. Pokud si svou emoční pohodu dlouhodobě neuhlídáte, riskujete psychické problémy - a ty mohou mít podobu třeba právě sociální fobie.“

Vrhněte se do nebezpečí!
Kdo už fobií trpí, a uvědomuje si, že mu kvůli ní unikají velké životní šance, měl by uvažovat o terapii. První kroky může udělat sám. „Napište si seznam situací od méně závažných po nejzávažnější a pak je zkuste trénovat. Schválně se vystavit dané situaci je sice velmi bolestivé, ale časem to zabere. Uvědomíte si, že se úzkost najednou nezvyšuje, a začnete být pyšní, že to zvládáte,“ říká psycholog Jan Gruber. Právě dobrovolné rozhodnutí jít do „nebezpečné“ situace oslabí váš pocit, že jste její obětí.

Na tomto principu je postavena kognitivně behaviorální psychoterapie. Stresové situace si s pomocí terapeuta zkoušíte nejprve nanečisto a pak se postupně přesouváte do reality. U těžších případů se léčba doplňuje antidepresivy bez tlumivých účinků. „Pomáhají navodit emoční stabilitu a působí proti úzkosti,“ zdůvodňuje to Ludmila Dušková.

Podtrhuje však, že sebelepší terapie nepomůže, pokud se sám klient nerozhodne se svými obtížemi aktivně bojovat a pomalu se tedy vystavovat i nepříjemným situacím. „Člověk trpící fobií nemůže čekat, že někdo nebo něco jeho obtíž vyřeší za něj,“ poznamenává Dušková. Terapeut mu pomůže dodat odvahu k boji.

Rada MF DNES: neodkládejte návštěvu terapeuta
V Česku se návštěva psychoterapeuta obvykle odkládá z obavy, co by tomu řeklo okolí. Sami zvažte, co je horší: poslouchat občasné narážky neinformovaných sousedů, nebo si zničit život a kariéru iracionálním strachem z běžných situací?

, ,