Pro oba případy však platí společné pravidlo: co nejdříve a co nejpodrobněji se dohodnout přímo s ředitelem školy, o niž budou mít zájem. Speciální školy, první z možností, jsou vlastně zrcadlovým odrazem všech typů středních škol, které český vzdělávací systém nabízí. To znamená, že jsou tu speciální gymnázia, speciální střední odborné školy a speciální střední odborná učiliště.
Obsah vzdělávání na těchto školách i získaný stupeň vzdělání je shodný s běžnými školami, učivo je pouze rozloženo do více ročníků než v běžných školách. Je však třeba počítat s tím, že výběr studijních a učebních oborů je omezen tak, aby absolventi se zdravotním postižením byli schopni svoji profesi vykonávat. Speciálních škol určených pro tělesně či smyslově postižené žáky (zrakově, sluchově a tělesně postižení - jejich intelekt však není narušen) je v Česku zhruba třicet.
Většinou nabízejí několik typů středoškolského vzdělávání pod jednou střechou a zpravidla platí to, že jsou ve velkých městech. Mentálně postiženým uchazečům o středoškolské studium jsou určena odborná učiliště a praktické školy, jejichž programy jsou uzpůsobeny sníženým intelektuálním schopnostem těchto žáků. V odborných učilištích absolventi získávají výuční list, absolventi praktických škol skládají závěrečné zkoušky nebo si odnesou závěrečné vysvědčení. Učiliště a praktické školy z velké části spadají pod střední školy - nejsou tedy až takovou raritou jako školy speciální.
Integrace - záleží na zkušenosti pedagogů a na penězích
Z nabízených zhruba šesti set studijních a učebních oborů středních škol je jich handicapovaným uchazečům otevřena přibližně třetina. Tento výčet se však ve skutečnosti může značně smrštit. "Řada škol možnost studia zdravotně postižených sice uvádí, část z nich ale jen proto, aby nemusela říct: My pro postižené nemáme podmínky," říká Ivana Eliášková, pracovnice Centra kariérového poradenství, které funguje při Národním ústavu odborného vzdělávání.
"Důležité je se nejdříve na podmínkách studia domluvit přímo s ředitelem školy. Záleží na vybavení školy, ale také na míře postižení žáka," dodává Eliášková. Zatímco některá škola anoncuje možnost studia sluchově či zrakově postiženého, ale v praxi to znamená, že tu žák může studovat, jen pokud má vlastního asistenta, jsou naopak i takové školy, které integraci podporují, aniž by vynakládaly zvláštní finanční prostředky.
"Jedno české gymnázium přijalo studenta na vozíku, i když bylo bariérové. Studenti sami se podílejí na organizaci a provozu výuky," uvádí Eliášková. Podle vyhlášky ministerstva školství z loňského roku má zdravotně postižený uchazeč, který vyhoví podmínkám pro přijetí ke studiu, přednost před ostatními, stejně úspěšnými uchazeči. Bližší informace o studiu tělesně, smyslově a mentálně postižených žáků lze získat v příručce Kam na školu - střední školy v ČR, která obsahuje zvláštní kapitolu s výběrem oborů pro handicapované žáky.
autorka pracuje v Národním ústavu odborného vzdělávání, ruzickova@nuov.cz
