Ostře sledované vlaky strojvedoucí Marii nelákají

aktualizováno 
Díváte se do kabiny strojvedoucího, když se k peronu blíží vlak? Já nikdy. Za ovládacím pultem tak nějak automaticky očekávám muže v letech. Ale toto pravidlo neplatí vždy. Vyrážím na reportáž za mladou ženou, která pracuje jako strojvedoucí u Českých drah.

strojvedoucí Marie Sehnalová | foto: zdroj: Alice Andryzkovápro iDNES.cz

Na druhou kolej nádraží Praha-Vysočany přijíždí motorový vlak z Tanvaldu. Zastavuje a já se neohrabaně drápu do dveří úplně vpředu. Do těch, které vedou do kabiny mašinfíry. V tomto případě mladé strojvedoucí Marie Sehnalové.

Vítá mě s úsměvem a hned hlásí: „Mám prázdnou nádrž, během přestávky ve Vršovicích musíme do depa natankovat.“ Aspoň se něco přiučím, říkám si, a velkým čelním oknem pozoruji zimní město. Míjíme jeden vlak za druhým, Marie stojí před ovládacím pultem motoráku a odpovídá na moje otázky.

Marie Sehnalová (34)

  • Vystudovala Dopravní fakultu ČVUT v Praze, ale k její současné práci by jí stačil učební obor technického směru.
  • Po absolvování rekvalifikačního kurzu pro strojvedoucí řídí motorové vlaky ČD. 
  • Ve volném čase sportuje a věnuje se turistice.
  • Je svobodná, bezdětná.

„Být strojvůdcem je spíš klukovský sen, jak jste k téhle profesi přišla vy?“ zní jedna z prvních. „Sen to rozhodně nebyl,“ usmívá se mladá žena a vysvětluje mi, že předtím pracovala jako vlakvedoucí, tedy to, čemu my pasažéři říkáme průvodčí. Jenže – slovy Járy Cimrmana – chodili jí do vlaku lidi a s těmi to někdy není jednoduché. „Musela jsem pryč, štípat jízdenky už jsem nemohla. České dráhy umožňují zájemcům absolvovat rekvalifikační kurz na strojvedoucí, tak jsem se přihlásila. Trvalo to skoro rok, než jsem se vyškolila na řízení motorových vlaků,“ vzpomíná Marie a své vyprávění občas přeruší sdělením do vysílačky.

Sedm týdnů čisté teorie, pak dílny s techniky, pětiměsíční zácvik, kdy už sice řídila, ale jen pod dohledem zkušeného kolegy. Nakonec licenční zkoušky na Drážním úřadu, testy z dopravních předpisů a samostatně i z techniky. Jako začátečník nějaký čas šíbovala s lokomotivami na nádražích – žádné velké ježdění, ale člověk se u toho dost naučil.

Všechno na jedněch ramenou

Marie má před sebou dvě obrazovky, budíky a nespočet čudlíků a páček. Na pultu leží v deskách jízdní řád, hned vedle hodin, aby věděla, že je čas vyrazit ze zastávky. „Při řízení motoráku je sto procent práce na strojvedoucím, počítač tu jen pomáhá. Není to jako na City Elephantu, kde se špičkujeme s kolegy, že jsou dobře placenými vrátnými. Ale neumím si představit, že by vlaky jednou jezdily samy. Na rozdíl třeba od metra je tu mnohem více proměnných, na které člověk musí reagovat, třeba jen počasí.“ Nejhorší jsou podle ní sníh a mráz, kdy mohou v extrémních situacích zamrznout i výhybky.

Fotogalerie

Je snazší řídit vlak, nebo osobní auto? „Rozhodně vlak, i když já za volant auta sedám jen sporadicky. Tady na kolejích se nemusím tolik bát, že mi tam nečekaně někdo vjede nebo vběhne,“ vysvětluje Marie. S lidmi se teď osobně potkává, jenom když se na mašině střídá s kolegy. Jinak je slýchá z vysílačky nebo vídá z okna. „A společnost mi vůbec nechybí. Rozhoduji o všem sama, za vše odpovídám a nemusím se na nikoho spoléhat,“ pochvaluje si samotu mladá strojvedoucí. A také oceňuje to, že každý den chodí domů s čistou hlavou. Všechny starosti nechává v depu. „Když jdeme s klukama z dílny na pivo, tak se tam o mašinách bavíme, ale jinak na práci nemyslím.“

Žen na mašině každý rok přibývá

Pracuje 160 hodin měsíčně, 36 hodin týdně. Režim je hodně nepravidelný, opakuje se jednou za třicet dní. „Rodina už si zvykla. Asi by si přáli, abych seděla někde v kanceláři od devíti do pěti, ale mě tohle baví,“ dodává. V jejím domovském depu v pražských Vršovicích jsou celkem čtyři strojvůdkyně, žen v kabinách lokomotiv pomalu přibývá.

Zvládnou fyzicky tak náročnou práci? „Drobné technické závady si umíme opravit samy, někdy stačí jen restartovat systém. Když máme problém, se kterým si nevíme rady, voláme kolegy v depu. Pokud někde zůstaneme viset, čekáme na odtah. Ale takových chvil bylo zatím minimum,“ vypráví Marie tak samozřejmě, jako bychom si povídaly o nošení lejster z patra do patra, a ne o řízení vlaku.

Podobné je to prý s krizovými situacemi, Marie zažila tři požáry. „Na jeden stačil hasičák, na dva museli přijet hasiči, protože šlo o větší plameny, navíc v prostoru naftové nádrže. Ale zase to nebylo takové drama, jak to zní,“ opět zlehčuje a dodává, že za zpoždění vlaku způsobené provozní situací nejsou strojvedoucí nijak postihováni, není to jejich chyba.

Přesná dostihová kobyla

Jsme na nádraží v pražských Vršovicích. Marie přeruší povídání, odchází na druhou stranu motoráku, aby se s kolegy posunovači domluvila na posunu a zkontrolovala odvěšení vagonu. Malinko to cukne, strojvedoucí je zpět a rozjíždí vlak směr depo, kde bude tankovat. „Přála bych si, aby v každé stanici byli posunovači, abych si pořád nemusela přivěšovat a odvěšovat vagony sama, protože se to dělá dost často,“ zasní se.

Čtěte další příběhy

Zastavujeme u otevřené haly, Marie zajede dovnitř, nasadí pracovní rukavice, omluví se a mizí zase v útrobách vlaku. Sleduji okýnkem, jak do nádrže obratně zasouvá pistoli s hadicí podobnou těm, jaké bývají na benzinkách. Obrovská nádrž na 1 600 litrů se plní naftou. Netrvá to dlouho a je hotovo, Marie rychle odpojuje hadici a ťuká na hodinky, že už musíme zpět na vršovické nádraží, kde začíná její nová trasa do Tanvaldu. Je to celkem stres, vedle toho, jak Marie stíhá minuty, jsou novinové uzávěrky „lážo plážo“.

„Ano, někdy si člověk připadá jako dostihová kobyla, ale pak zase několik hodin jede v klidu, stihne se i kochat krajinou,“ směje se mladá žena s tím, že nejradši vždycky měla trasu Posázavského pacifiku, tedy trať z Prahy do Čerčan podél Sázavy.

O nějaký profesní posun výš prý Marie nestojí. „Mohla bych se pokusit dostat mezi elitu, tedy na railjety nebo pendolina, ale upřímně řečeno, to jsou ostře sledované vlaky,“ podotýká mladá žena. „Takzvaně na stáří bych chtěla dělat něco trochu usedlejšího, třeba jít na dispečink k hasičům.“

Tři vlaky v jedné koleji?

Na vršovickém nádraží strojvedoucí opět přivěsí vagon za asistence kolegů v oranžových vestách, vymění si s výpravčími pár instrukcí vysílačkou a je připravena vyrazit. Když na chvilku zůstanu v kabině sama, sleduji dění na kolejích. Proti mně jedou dva vlaky, pantograf a rychlík, na první pohled v naší koleji. Dva svítící kolosy se řítí na náš motorák a já doufám, že je výhybky pošlou někam jinam. Samozřejmě ano, ale byl to opravdu zvláštní pocit.

Když se Marie vrací, vyprávím jí svůj zážitek. „Zvyknete si na to výhybkám věřit,“ směje se mi. Otvírá dveře pro cestující a vyčkává. Na hodinách naskočí ta správná minuta a vlak vyjíždí.

Původně jsem se Marie chtěla ptát i na to, jestli jí jako ženě nevadí, že nepracuje v nějaké slušivější uniformě. Ale když jsem viděla, co musí všechno zvládnout, bylo mi jasné, že je ta otázka zbytečná. Tohle by v halence, sukni a lodičkách opravdu nešlo. I když teplo v kabině má, to zase ano.

Za chvíli vlak zastavuje opět v pražských Vysočanech a já vystupuji jako kterýkoli cestující. Když Marie Sehnalová mává průvodčímu, přidá pozdrav i pro mě. A motorák pokračuje ve své cestě na sever.

Autor:

Nejčtenější

Naspořil 400 tisíc a zkusil podnikat. Už má 260 zaměstnanců a míří výš

Praha,24.10.2018, Petr Palas, SPECIÁL PRO IDNES, FOTO MAFRA DAN MATERNA

Petr Palas začal při studiích na vysoké škole pracovat. Sbíral zkušenosti a střádal vydělané peníze. Pak založil v Brně...

Zlomila si nohu v Alpách. Stálo to 355 tisíc korun

ilustrační snímek

Poranění kolenních vazů, zlomeniny končetin, zranění pánve, břicha a hlavy jsou nejčastější úrazy, které se stávají při...

Nejčastější triky obchodníků: jak je rozpoznat a nesednout jim na lep

Ilustrační snímek

Každému se může stát, že si koupí něco, co nemá hodnotu. A nemusí jít přímo o nákup u „obchodníků s teplou vodou“....

Zdražování pojistného se řidičům nelíbí, pojišťovny se proto snaží

Pojišťovny vědí, že klienti nesou zdražování nelibě, proto se snaží v povinném...

Asistenci zavoláte jedním zmáčknutím tlačítka. Na mobilu sledujete, jak k vám jede odtahové auto. Technik vám hned při...

Lidé bez práce volí raději brigádu, nově je v kurzu mikrozaměstnávání

Největší zájem je o administrativní výpomoc nebo kvalifikovanou brigádu v...

Pracovní trh aktuálně nabízí téměř 320 tisíc volných pozic, přesto je v České republice stále přes 200 tisíc lidí bez...

Další z rubriky

Bývalá špičková manažerka šije „cáklé“ kačeny a vydělává statisíce

Podnikavá Pavlína už zkusila kdeco. A je šťastná.

Když Pavlína Kropáčková před lety zjistila, že čeká dvojčata, praštila s prací špičkové manažerky a s rodinou se...

Nepřetěžujte zaměstnance, ať o ně nepřijdete, radí expertka

Ilustrační snímek

Podzim patří k nejnáročnějším obdobím v roce, obzvlášť pokud jde o nápor na psychiku. Navíc zaměstnavatelé v...

Studentský nápad ho přivedl k podnikání. Chce změnit kavárenský svět

Praha,22.10.2018, Adrian Drozdek, SPECIÁL PRO IDNES, FOTO MAFRA DAN MATERNA

Adrian Drozdek je z Brna, má 18 let a hlavu plnou nápadů. Před rokem přišel s myšlenkou vytvořit mobilní aplikaci,...

Musk: Tesla by mohla koupit zavírané fabriky od GM, Model 3 za 35 000 USD během ...

Musk: Tesla by mohla koupit zavírané fabriky od GM, Model 3 za 35 000 USD během ...

Kurzy.cz Elon Musk o víkendu uvedl, že Tesla by mohla zvážit, jestli by nekoupila fabriky, které GM plánuje uzavřít.

Najdete na iDNES.cz