Ještě před několika lety stál Zdeněk Šmajstrla z Kopané u Frenštátu pod Radhoštěm za katedrou a učil studenty strojařinu. Dnes pobíhá v montérkách a nosí na zádech pytle pohankové mouky. Z učitele se stal mlynář. Chtěl oprášit rodinnou tradici a také se začal zajímat o zdravou výživu.
Mlýn, kde působil rod Šmajstrlů, stojí v Kopané už od roku 1861. Od začátku se tam zpracovávala pohanka mechanickým způsobem – v obilnině se tak neznehodnocují vitaminy na rozdíl od tepelných úprav, které jsou dnes běžné.
Mlynařina se ve škole neučí
„Pedagogiku jsem měl hodně rád, ale síla tradice zvítězila. Bohužel jsem nebyl vyučen mlynářem, žádné učiliště podobný obor nenabízelo, takže jsem měl zpočátku problémy vůbec získat živnostenský list,“ vzpomíná na start podnikání Šmajstrla. Bojoval za svou živnost v médiích, argumentoval praxí z dětství, kdy pomáhal dědovi a tátovi. Nakonec vyhrál. „Nyní můžu učit druhé a v podstatě nemám konkurenci. Také už vím, že tradice bude pokračovat dál, protože ve mlýně pracují i moje děti, vlastně celá rodina,“ říká spokojený živnostník.
Jako správný mlynář vstává Zdeněk Šmajstrla každý den brzy ráno, namaže všechny stroje a spustí mlýn. V průběhu dne se pak kromě mletí přece jen trochu vrací ke své profesi. O historii pohanky, o jejích zázračných účincích i o tom, jak ji správně jíst, vykládá exkurzím, které za ním do mlýna jezdí. Nejsou to jen děti či studenti, ale třeba i zájezdy důchodců.
„Mám dar řeči, na což mě připravilo učitelství. Lidé poslouchají, vyptávají se. Je to takový můj způsob osvěty. Napsal jsem také knihu o pohance. Jako živnostník v neobvyklém oboru, který už je u nás pomalu zapomenut, se musím mnohem víc snažit, dát o sobě vědět, získat lidi na svou stranu,“ tvrdí mlynář. Potěšeně dodává, že výsledky jsou znát. Mlýn už navštívili zástupci 176 států. Před časem to byla i exkurze Japonců. Překvapeně koukali, co dokázali v Kopané vymyslet za strojní zařízení na mechanické zpracování pohanky, které sestavil Zdeněk Šmajstrla se svými kamarády strojaři.
Umožňuje oloupat tříhranné zrníčko od tvrdé slupky bez použití vysokých teplot a pražení. V době, kdy si konkurence pomáhá chemickými či jinými cestami, to nemá Zdeněk Šmajstrla se svým přírodním postupem jednoduché. To, že se potraviny při tepelné úpravě chemicky znehodnocují, prý velkododavatele nezajímá. „Dodával jsem pohanku i do supermarketů, ale převálcovala mě konkurence z Číny. Tepelná metoda je levnější, takže si mohou dodavatelé nasadit cenu o tři čtyři koruny na balení níž. Proto teď prodávám své výrobky jen do obchodů se zdravou výživou,“ krčí rameny Šmajstrla.
Mlýnem jeho plány nekončí. Stále vymýšlí něco nového. „Chtěl bych to tady trochu rozšířit. Například uvažuji o restauraci, kde by se vařila jídla z pohanky, napadlo mě vyrábět z ní přímo různé pochutiny. A jelikož jsem živ převážně na pohance, které říkám královna zdravé výživy, doufám, že mi zdraví ještě dlouho dovolí podnikat,“ dodává jedenašedesátiletý mlynář.
