"Jeden pár bot ušiji zhruba za týden," říká švec Pavel Poláček.

"Jeden pár bot ušiji zhruba za týden," říká švec Pavel Poláček. | foto: archiv Pavla Poláčka

Na ulici pořád koukám lidem na nohy, říká švec Pavel Poláček

  • 26
Živí se ručním šitím bot, přitom je vystudovaný technik. Řemeslo ho okouzlilo natolik, že se ho naučil sám z dobových knížek a časopisů.

Jako malý kluk četl knihu Dva divoši od Ernesta T. Setona. A v ní byl plánek na výrobu indiánských mokasín. Tak si je vyrobil. "Myslím, že tehdy to byl první impulz. Pak jsem na střední škole opravoval boty sobě, kamarádům, známým," vzpomíná švec Pavel Poláček.

A před patnácti lety jste si otevřel dílnu na tradiční ruční šití bot. 
Najednou bylo zakázek tolik, že už jsem se tím mohl živit. A když vydělává práce, která vás baví a je pro vás koníčkem, je to to nejlepší. 

Pavel Poláček

  • Narodil se roku 1976 v Praze.
  • Studoval střední průmyslovou školu, kterou ukončil maturitou v roce 1995.
  • Po škole prošel řadou zaměstnání, nejvíc ho to ale táhlo k "ševcování", takže po pár letech si otevřel vlastní dílnu s názvem Mravenec v Dolních Počernicích. 
  • Jeho botám se říká Mravencovky a každý pár má někde logo mravence. "Tuto přezdívku mám už mnoho let, dali mi ji kamarádi, jako že dělám práci všeho druhu," vysvětluje Pavel Poláček.
  • Je ženatý a má dva syny.

Říkáte, že jste se naučil šít boty z dobových časopisů.
V dnešní době nemáte šanci se ruční šití naučit někde na škole, o žádném takovém oboru nevím. Učil jsem se tedy sám. Hodně jsem toho o řemesle našel ve starých knihách nebo například v časopise Československý obuvník, který tady vycházel od konce 18. století. Ale hlavní takovou učebnicí a zdrojem informací pro mě byly staré, ručně šité boty, které jsem si vždy někde sehnal nebo mi je někdo přinesl. A také jsem potkal pana Josefa Šilara, který toho o řemesle hodně ví, který ještě zažil dobu mistrovských ševcovských dílen první republiky, a přes svůj velmi pokročilý věk mě spoustu věcí naučil. 

Jaké byly začátky?
Nevalné, ale postupem času jsem vychytal mouchy. Začal jsem se věnovat pouze šití, opravy bot už vůbec nedělám, pouze těch svých. A zakázek přibývá, mám objednáno na půl roku dopředu, teď si nemohu stěžovat.

Kdo jsou vaši zákazníci a jaké boty chtějí? 
Před lety to byli spíše mladí muži, teď jsou to ze dvou třetin ženy ve věku kolem třicítky. Dělám pevné boty, nejčastěji vyšší šněrovací "držáky", ale i společenské polobotky, které vydrží i deset let, pokud se o ně dobře staráte. Poslední dobou roste zájem i o kozačky. Vycházím ze starých tradičních střihů, protože něco nového se ani moc vymyslet nedá. Maximálně přidám tu a tam nějaký detail. Řada zákazníků oceňuje pohodlí a také to, že se vám v ručně šitých botách nepotí noha. Kůži nepodlepuji ani nelakuji, ale pouze mořím a voskuji, a tak dýchá skrz naskrz. 

A cena vašich bot? 
Od šesti do patnácti tisíc korun. Záleží samozřejmě na materiálu a na způsobu šití do podešve, například rámové boty jsou podstatně dražší než takzvané flexible. Platí, že pokud boty stojí kolem šesti tisíc, tak náklady na materiál vyjdou zhruba na tisíc korun. Snažím se v repertoáru držet i ty levnější kousky, abych se neodstřihl od v uvozovkách normálních lidí. Kolegové, co se řemeslu také věnují a dělají vynikající ručně šité boty, tak svou práci cílí výhradně na bohatší klientelu. Ale to se mi moc nechce.

Jak dlouho trvá, než boty ušijete? 
Jeden pár dělám zhruba týden, takže jsem schopen za měsíc vyrobit čtyři páry. Ale jsou to šichty do noci, přes víkendy. Jsem v dílně vlastně pořád. Vím, že se to nedá vydržet celý život. Naštěstí mě ta práce pořád hodně baví. 

Jaké materiály používáte? 
Materiálů je spousta, ale nejčastěji šiji z hovězí kůže. Mám svého dodavatele a pečlivě si kůži vybírám. Někteří zákazníci chtějí i koňskou kůži ze zadku, takzvaný kordovan, je to nejkvalitnější materiál, ovšem velmi drahý. Z krokodýla a podobných exotických materiálů z principu nešiji. 

Jak vypadá objednávka bot. Přijdu k vám, vezmete mi míry a co dál? 
Změřím prstní klouby, nárt a patu a obkreslím si nohu. Pak vyberu vhodné kopyto, které je neblíže vašemu tvaru a velikosti nohy a případně ho ještě upravím. K zakázce patří i zkušební bota, kterou dělám nanečisto, z podřadné kůže. Zákazníci si ji přijdou vyzkoušet, a pokud dobře sedí, vyrobím originál. Jednou tu byl pán, který nepochopil ten institut zkušební boty, vyzkoušel si ji, byl s ní spokojený, chtěl druhou, zaplatit a odejít. Tak jsem mu vysvětlil, že tu opravdovou botu teprve ušiji. Smál se. 

Může se hodit

Sháníte novou práci? Na jobDNES.cz vybírejte denně z aktuálních pracovních nabídek.

Máte v dílně stovky kopyt...
Měl jsem štěstí, že jsem jich koupil velkou sadu ze zrušené dílny v Holešovicích. Šlo o podnik, který šil ortopedické boty na pojišťovnu, ale skončil. Kopyta jsou velmi drahá, mohou vyjít až na dva tisíce korun jeden pár. Kdybych musel ke každé botě nechat dělat kopyto, zakázka by se prodražila. Takhle, když jich mám tolik, většinou není problém pro zákazníka vybrat ideální tvar. 

A kde jste vzal stroje a nářadí? 
Pracuji s historickými nástroji, dřív bylo ševců hodně, takže se mi podařilo sehnat spoustu věcí přes inzeráty nebo mi lidé i občas něco donesli sami. A stroje jsem koupil za minimální cenu ze zrušené fabriky ve Zruči nad Sázavou. Jsou to šicí stroje ze 70. let, které vydrží všechno. Jsou zkonstruovány na třísměnný provoz, a já na nich šiji jednou týdně pouze svršky, ze kterých se bota složí. Vše ostatní už je ruční práce.

Koukáte se lidem na boty? 
Pořád. Nejenom lidem na ulici na nohy, ale dívám se i do obuvnických výloh. Poznám hned, kdo má na sobě kvalitní obuv. 

A co říkáte současné módě?
To, co se sem vozí z Číny, je hrůza. Ale jinak se na trhu dají sehnat opravdu kvalitní boty i přesto, že jsou šité strojem. Jde ale většinou o dražší zboží. 

Koupil jste si někdy vůbec nějaké boty? 
Od té doby, co se tím živím, tak ne. Všechny boty, které mám, jsem si ušil. A také ženě a oběma synům. I rodiče a ostatní příbuzní alespoň jeden dva páry mají, dávám jim je třeba k Ježíšku.