Svůj sen jsem změnil v profesi

Už od dětství četl Jaroslav Dvořák mayovky a dobrodružné knížky hlavně od spisovatelů Batličky a Friče. Jeho snem tehdy bylo objevit dosud neprozkoumané prameny Amazonky.

To ještě netušil, že se za několik let na vlastní kůži vydá do amazonského pralesa, a ještě v něm provede skupinu turistů.

Zhruba před pěti lety se začal živit průvodcováním. Pokud si pod tímto pojmem vybavíte pracovníka cestovní kanceláře, který vás na dovolené v Bibione vytáhne na výlet, aby se vám postaral o volný program, u Jaroslava Dvořáka nic takového nečekejte.

Jeho specialitou je Jižní a Severní Amerika, často jezdí i do Mexika a Guatemaly. Nejvíc ze všech míst mu k srdci přirostla Latinská Amerika. „Lidi tam jsou skromní, příjemní a pracovití. A hlavně - dokážou si vážit maličkostí a upřímně se radovat ze života,“ říká.

Jak se vůbec k této profesi dostal?
Největší roli sehrály jeho zájmy o historii, zeměpis a jiné kultury. A pak samozřejmě obrovská chuť cestovat a učit se cizí jazyk. Dnes mluví španělsky skoro tak dobře jako ve svém mateřském jazyce.

Cestování je zdravé
Se španělštinou začal už na jazykové škole, kde se naučil základům. Tou hlavní lekcí pro něj byl pobyt v Peru, kde bydlel rok a půl u svého učitele španělštiny, který ho předtím na pražské jazykovce vyučoval.

Z Peru se pak přesunul na dalších osmnáct měsíců do východní části Severní Ameriky, pracoval na Floridě, v New Yorku i v západní Arizoně. „Cestování je pro člověka zdravé, a je dokonce nezbytné k tomu, aby pak mohl srovnávat. Češi pořád opakují, že jsou takoví a takoví, ale nemůžou se porovnávat s jinými národy, když je dobře neznají. To, že stráví čtrnáct dnů někde na dovolené, neznamená, že poznají tamní kulturu,“ rozčiluje se Jaroslav Dvořák a usrkává při tom čaj z hliněného hrnku, který si přivezl z Peru.

Práce průvodce nespočívá jenom v příjemném navštěvování cizích míst, ochutnávání exotických jídel a nakupování dárků. Zahrnuje především důkladnou několikatýdenní přípravu.

„Když dostanu od cestovky podrobný harmonogram zájezdu, musím si nastudovat všechny mapy, podrobné údaje, jako nadmořské výšky měst, čísla silnic, po kterých se budeme přesouvat, adresy hotelů, historii všech památek a tak dále.

Mám rád, když se mě lidé na všechno vyptávají, protože tím dávají najevo svůj zájem. Na druhou stranu - čím víc informací průvodce do svých svěřenců hustí, tím méně pak dávají pozor. Večer už skoro neposlouchají a ke konci zájezdu už si pamatují jen velmi málo,“ usmívá se Jaroslav.

Klienty jsem „ztratil“ jen jednou
K průvodcování patří také řešení nečekaných situací, jako je zranění cestujících či ztráta zavazadel. „Jednou se mi na poznávacím zájezdu dokonce stalo, že jsem ztratil dva klienty. Zůstali v New Yorku. Prý že tam budou půl roku pracovat, než jim propadne vízum,“ vzpomíná průvodce.

Jindy mu prý zase uletělo letadlo s klienty, protože si nechal u otce v autě tašku s doklady i letenkou. „Na poslední chvíli jsem si pak koupil jinou, ale musel jsem několikrát přestupovat, a tak jsem do Peru dorazil až druhý den ráno úplně zničený. Klienti se zrovna probouzeli, a já jsem začal pracovat podle programu.“

Jak pracuje průvodce

Pracovní den
Je nepravidelný. Někdy musím vstávat už ve čtyři ráno, abychom stihli naložit zavazadla a včas se přesunout.

Potom celý den jezdíme. Jedno město, druhé, pauza na oběd, památky, kolem 18. hodiny večeře nebo nákup a potom si dělám přípravu na zítřek.

Další vzdělávání
Průvodcovství je neustálé celoživotní vzdělávání. Musíte pečlivě studovat historii, zeměpis, být vlastně i psycholog.

Relaxace a dovolená
Nejraději odpočívám zase cestováním. Rád poznávám nové lokality, kam pak můžu vzít klienty. Anebo trávím čas se svou přítelkyní na chalupě v Čechách.

Studium
Průvodcovské kurzy. Aby se tím člověk mohl živit, musí složit povinné zkoušky.

,