Mnozí ředitelé škol jsou přesvědčeni, že mít psychologa přímo ve své škole je v dnešní době nutnost. Odborníci v pedagogicko-psychologických poradnách totiž nemohou bezprostředně řešit všechny krize, které se ve škole projevují - ať už jde o šikanu či jinou agresi nebo drogy. Jen ti nejosvícenější a nejodvážnější ředitelé dokázali podstoupit téměř nelegální cestu a ve své škole školního psychologa mají. Školský systém totiž s jeho místem zatím nepočítá. Odhaduje se, že v téměř 5000 základních a 2400 středních a vyšších školách působí pouze 70-100 školních psychologů.
Školní psychologové stále čekají na takovou koncepci školského poradenského systému, který by s jejich službami počítal. Takovou koncepci připravuje Institut pedagogickopsychologického poradenství ČR z pověření ministerstva školství a tělovýchovy. Koncepce však tíživou ekonomickou situaci českých škol nevyřeší, a tak termín zásadních změn řešení je zatím v nedohlednu.
Strach ze školy
Zuzanu Kučerovou z 1. ročníku střední odborné školy v Praze 2 přivedla ke školní psycholožce učitelka. "Často jsem kvůli nervozitě před tabulí neřekla ani slovo. Teď chodím na různá cvičení k naší školní psycholožce, to mi pomáhá," svěřuje se Zuzana. "Co se naučím, už nezapomínám. Při zkoušení si zmáčknu pěst nebo zatlačím patu do země. Tak překonávám trému a neklepou se mi ruce." Studenty na školách trápí, že se neumějí učit. "Někdy se za jejich projevy skrývá strach ze známek, stres a úzkost, že nezvládnou učivo a zkoušení. Znám dívku, která selhala při zkoušce z češtiny. Vyšlo najevo, že jí matka neustále opakovala: Jakmile nebudeš mít úspěchy ve škole, dám tě do dětského domova," vysvětluje Jana Zapletalová, školní psycholožka Střední odborné školy U Vinohradského hřbitova v Praze 3. "Rodiče mnohdy ani nevědí, jak svým dětem, které mají vztahové a sexuální problémy, ubližují. Nesmělí chlapci doma místo povzbuzení slýchávají: To nezvládneš. Do toho se raději nehrň. O to víc se pak bojí a stahují do ústraní." Významné jsou preventivní protidrogové programy. "Studenti o ně mají zájem. Není to přednáška, nýbrž živá diskuse. Učí se ptát, vyrovnat se se svými odlišnostmi od ostatních," zdůrazňuje psycholožka. "Když lektorovi děti důvěřují, jsou otevřené a přijdou se poradit. Vedu je k toleranci a přizpůsobivosti, což je pro ně ve věku utváření osobnosti a životních hodnot obzvlášť složité."
Rodinné problémy
Za poruchami učení a ostatními potížemi se školou se ve velké míře skrývají rodinné problémy. "Při své práci odhalím spoustu případů týraných dětí," svěřuje školní psycholog Richard Braun ze Základní školy Libčická v Praze 8. "Děti se školním psychologům svěří, protože nemají nikoho jiného, komu by důvěřovaly. Odhalujeme různé experimenty s drogami, případy sexuálního zneužití i pedofilie. Při diagnostice tříd poznáme hvězdy a outsidery kolektivu i to, jak se kdo cítí. Daří se nám brzy podchytávat netolerantní chování či šikanu. Osvědčují se psychohry. Děti samy v nich označí viníka šikany. Jde nám také o to, aby si pěstovaly zdravé sebevědomí, aby dokázaly říct spolužákovi: Tohle mi nedělej." O konkrétním řešení problémů hovoří školní psycholog s rodiči i se studentem, a teprve když si to student přeje, podává zprávu třídnímu učiteli. Je vázán etickým kodexem. Proto o tom, co se od dětí dozví, říká učitelům jen velmi málo. Po dohodě s rodiči pak zájemce dochází na relaxační či hypnotická cvičení, ve vážnějším případě ho psycholog posílá ke specialistům. "Školní psycholog doporučil do mé péče pacienta, který trpěl školní fobií - měl strach chodit do školy. Teprve v rámci rodinné terapie vyšlo najevo, že se jedná o obtížnou separaci od matky," uvádí dětský psychiatr Jiří Koutek. "Běžně mi školní psychologové posílají pacienty psychomotoricky neklidné a s poruchami chování. Když se poruchy neodhalí včas, mohou přerůst ve vážné problémy, sníží úspěšnost dítěte a negativně ovlivní jeho budoucnost."
Práce ve třídách
Školní psycholog řeší problémy jednotlivců i třídních kolektivů. Pracuje s vedením školy i zvlášť s třídními profesory a s rodiči. Připravuje děti na to, aby jednou obstály v pracovních kolektivech. Aby si uvědomily své silné a slabé stránky a postavily se co nejlépe na vlastní nohy, než se ocitnou v pracovním procesu. Zdaleka se nezačíná zabývat žákem až ve chvíli, kdy má ve škole nějaký problém nebo když si s ním třídní neví rady. "Pozorováním dětí v různých situacích - při skupinové terapii, pomocí testů, dotazníků a arteterapií - zjišťuji už v prvních týdnech ve škole, kdo je introvert, kdo je agresivní, kdo studijní typ, jak je kdo schopen se přizpůsobit většině a dodržovat pravidla, spolupracovat, jaký má kdo "vstupní kanál". V prvním ročníku letos převažují děti s vizuální pamětí. Učitel se pro ně snaží používat ve výuce více schémat, map a vizuálních symbolů než tradičního výkladu," vysvětluje Jana Zapletalová.
Školní psychologové stále čekají na takovou koncepci školského poradenského systému, který by s jejich službami počítal. Takovou koncepci připravuje Institut pedagogickopsychologického poradenství ČR z pověření ministerstva školství a tělovýchovy. Koncepce však tíživou ekonomickou situaci českých škol nevyřeší, a tak termín zásadních změn řešení je zatím v nedohlednu.
Strach ze školy
Zuzanu Kučerovou z 1. ročníku střední odborné školy v Praze 2 přivedla ke školní psycholožce učitelka. "Často jsem kvůli nervozitě před tabulí neřekla ani slovo. Teď chodím na různá cvičení k naší školní psycholožce, to mi pomáhá," svěřuje se Zuzana. "Co se naučím, už nezapomínám. Při zkoušení si zmáčknu pěst nebo zatlačím patu do země. Tak překonávám trému a neklepou se mi ruce." Studenty na školách trápí, že se neumějí učit. "Někdy se za jejich projevy skrývá strach ze známek, stres a úzkost, že nezvládnou učivo a zkoušení. Znám dívku, která selhala při zkoušce z češtiny. Vyšlo najevo, že jí matka neustále opakovala: Jakmile nebudeš mít úspěchy ve škole, dám tě do dětského domova," vysvětluje Jana Zapletalová, školní psycholožka Střední odborné školy U Vinohradského hřbitova v Praze 3. "Rodiče mnohdy ani nevědí, jak svým dětem, které mají vztahové a sexuální problémy, ubližují. Nesmělí chlapci doma místo povzbuzení slýchávají: To nezvládneš. Do toho se raději nehrň. O to víc se pak bojí a stahují do ústraní." Významné jsou preventivní protidrogové programy. "Studenti o ně mají zájem. Není to přednáška, nýbrž živá diskuse. Učí se ptát, vyrovnat se se svými odlišnostmi od ostatních," zdůrazňuje psycholožka. "Když lektorovi děti důvěřují, jsou otevřené a přijdou se poradit. Vedu je k toleranci a přizpůsobivosti, což je pro ně ve věku utváření osobnosti a životních hodnot obzvlášť složité."
Rodinné problémy
Za poruchami učení a ostatními potížemi se školou se ve velké míře skrývají rodinné problémy. "Při své práci odhalím spoustu případů týraných dětí," svěřuje školní psycholog Richard Braun ze Základní školy Libčická v Praze 8. "Děti se školním psychologům svěří, protože nemají nikoho jiného, komu by důvěřovaly. Odhalujeme různé experimenty s drogami, případy sexuálního zneužití i pedofilie. Při diagnostice tříd poznáme hvězdy a outsidery kolektivu i to, jak se kdo cítí. Daří se nám brzy podchytávat netolerantní chování či šikanu. Osvědčují se psychohry. Děti samy v nich označí viníka šikany. Jde nám také o to, aby si pěstovaly zdravé sebevědomí, aby dokázaly říct spolužákovi: Tohle mi nedělej." O konkrétním řešení problémů hovoří školní psycholog s rodiči i se studentem, a teprve když si to student přeje, podává zprávu třídnímu učiteli. Je vázán etickým kodexem. Proto o tom, co se od dětí dozví, říká učitelům jen velmi málo. Po dohodě s rodiči pak zájemce dochází na relaxační či hypnotická cvičení, ve vážnějším případě ho psycholog posílá ke specialistům. "Školní psycholog doporučil do mé péče pacienta, který trpěl školní fobií - měl strach chodit do školy. Teprve v rámci rodinné terapie vyšlo najevo, že se jedná o obtížnou separaci od matky," uvádí dětský psychiatr Jiří Koutek. "Běžně mi školní psychologové posílají pacienty psychomotoricky neklidné a s poruchami chování. Když se poruchy neodhalí včas, mohou přerůst ve vážné problémy, sníží úspěšnost dítěte a negativně ovlivní jeho budoucnost."
Práce ve třídách
Školní psycholog řeší problémy jednotlivců i třídních kolektivů. Pracuje s vedením školy i zvlášť s třídními profesory a s rodiči. Připravuje děti na to, aby jednou obstály v pracovních kolektivech. Aby si uvědomily své silné a slabé stránky a postavily se co nejlépe na vlastní nohy, než se ocitnou v pracovním procesu. Zdaleka se nezačíná zabývat žákem až ve chvíli, kdy má ve škole nějaký problém nebo když si s ním třídní neví rady. "Pozorováním dětí v různých situacích - při skupinové terapii, pomocí testů, dotazníků a arteterapií - zjišťuji už v prvních týdnech ve škole, kdo je introvert, kdo je agresivní, kdo studijní typ, jak je kdo schopen se přizpůsobit většině a dodržovat pravidla, spolupracovat, jaký má kdo "vstupní kanál". V prvním ročníku letos převažují děti s vizuální pamětí. Učitel se pro ně snaží používat ve výuce více schémat, map a vizuálních symbolů než tradičního výkladu," vysvětluje Jana Zapletalová.
