Pro Bartoně-Dobeníny je důležité držet pospolu. Ukázalo se to, když si mezi sebou vypomáhali v textilním podnikání na přelomu 19. a 20. století. Vypracovali se ve skutečně bohaté průmyslníky, ale zároveň byli i štědrými mecenáši.
Soudržnost rodiny byla důležitá i tehdy, když po nástupu komunistické moci přišli o majetek a uchýlili se do zámoří. Před pětadvaceti lety se vrátili. Restituovali zámek v Novém Městě nad Metují a téměř dva tisíce hektarů lesa.
Podnikají také v textilce v Bražci na předměstí Náchoda. Snadné to však není, opravy památkově chráněného zámku jsou běh na dlouhou trať a podnikání v textilu se globálně proměnilo ještě před nástupem finanční krize.
„Můj táta odešel do důchodu a už to budou čtyři roky, co mi majetek daroval. Je to moje starost, moje povinnost nebo čest? Teď zrovna nevím, které slovo je to správné,“ směje se sedmačtyřicetiletý Joseph Michael Barton Dobenin narozený v Kanadě. S rodiči dosud debatuje nad plány a investičními záměry, hlavní péče o textilku, lesy, polnosti a zámek je už však na něm. „Všichni tu ale respektují mého tátu, on je pro všechny pan Bartoň,“ dodává současný vlastník zámku.
Rod Bartoňů-Dobenínů
|
Poprvé přijel do Čech na Vánoce roku 1993. Jediný zimní týden ho okouzlil atmosférou, stejně ale plánoval zůstat jen dva roky, aby pomohl otci. Nakonec zakotvil, protože se mu zamlouvá evropský životní styl i zdánlivě „obyčejné“ radosti, když může vzít děti na kolo do okolních lesů nebo jít s přáteli na výlet.
Pro návrat ze Spojených států se rozhodl jeho otec, když si začátkem devadesátých let přijel obhlédnout zanedbaný zámek a lesy, které naopak byly v dobrém stavu.
Ve svých padesáti letech tak Josef Marian Bartoň-Dobenín vyměnil Dallas a dlouholetou kariéru u letecké společnosti za hospodaření na rodinném majetku. Vzal s sebou manželku Pat, ve Státech nechali dvě dcery, syn se připojil k rodinnému podnikání postupně.
Vše začaly lněné kanafasy
Začátky rodu však byly víc než skromné. Ještě v 18. století byli Bartoňové sedláky v Nízké Srbské a ve Žďárkách. Pak Josef Bartoň začátkem 19. století využil peníze po svém zemřelém otci a pustil se do tkalcování.
Někdejší kastelán novoměstského zámku Ivan Češka popsal v článku o historii rodu ve sborníku Rodným krajem, že Josef původně chtěl odejít do polské Lodže, ale na radu rodiny zůstal a v otcovském stavení vyráběl na dvou stavech lněné kanafasy. Měl zakázky, a tak postupně zadával práci dalším tkalcům, šlo až o 300 lidí. Roku 1842 přikoupil bělidlo ve Vysoké Srbské. Dodával kartoun firmě Balzar na jižní Moravě.
Pokračovali jeho synové František a Josef, avšak potýkali se s nedostatkem vody pro bělidlo i s neúspěšnou barvířskou živností. Roku 1865 shořelo nepojištěné bělidlo a František záhadně zmizel, když jel s plátnem do Brna.
Pozůstalý Josef se ocitl téměř bez peněz. Přesídlil však do Náchoda a s ženou a dětmi se pustil do barvířské činnosti na Horském předměstí. Potiskované modré šátky s úspěchem prodával například až do Rakous, Štýrska a Solnohradska.
Roku 1870 získal právo měšťanské v Náchodě a o tři roky později se stal členem tamního zastupitelstva. Roku 1899 ho jednomyslně zvolili purkmistrem, později byl okresním starostou. Se syny rozšiřoval továrnu v Bražci, zasadil se o stavbu radnice i veřejné osvětlení, podporoval chudé, roku 1908 dal vybudovat sirotčinec, nyní již zbouraný.
Roku 1912 byl povýšen císařem Františkem Josefem I. do šlechtického stavu jako dědičný rytíř z Dobenína s dědičným erbem. V něm měl i dva tkalcovské člunky a vřeteno. Když byly roku 1918 tituly zrušeny, rodina se vrátila k příjmení Bartoň a od roku 1936 používá příjmení Bartoň-Dobenín.
Bartoňovi synové si začátkem 20. století pořídili zámek na náměstí v Novém Městě nad Metují, ale záhy se dohodli, že bude jen pro Josefa Bohumila. Ten angažoval známého architekta Dušana Jurkoviče, aby stavbu modernizoval pro rodinné obývání. Na zámku přibyly dva výtahy, ústřední topení i telefonní ústředna, přední umělci se podíleli na výzdobě interiérů ve stylu secese, art deca, kubismu a funkcionalismu.
Oprava zámku? Projekt na deset let za 60 milionů
Za národní správy vyhlášené roku 1951 se ze zámku ztratila valná část mobiliáře, také využití pro internát ČSD mu neprospěl. Od roku 1957 ho však získali do správy památkáři a provázelo se v něm. Staronoví majitelé začali po návratu výměnou střech a stabilizací skalního podloží.
„Zámek je národní kulturní památkou a nyní máme opravdu dobrou spolupráci s ministerstvem kultury, které podpořilo naše projekty. Upravili jsme fasádu věže Máselnice a před třemi lety jsme začali s úpravami a zpevněním teras v zahradě. Celkem je to projekt na deset let v hodnotě kolem 60 milionů korun,“ vysvětluje majitel zámku.
Co je třeba opravit na památce, by bylo na dlouhý seznam. Opravy rodina platí hlavně z výnosů lesního hospodaření. Do zámku se také snaží přilákat více návštěvníků. Proto tu v posledních letech otevřeli zážitkové prohlídky po půdě i sklepení, renovovali kuchyň, nabízejí svatby i ubytování v nových apartmánech.
Rodina nezískala nazpět celou textilku a drží v ní asi 70 procent. Firma mívala až 350 dělníků, kvůli krizi však musela propouštět. Majitelé se raději zbavili náchodské přádelny. Nyní v Bražci pracuje kolem 90 lidí a akciová společnost Bartoň - textil se věnuje výrobě podkladových tkanin pro smirky.
Obrat z roku 2016 činil 156 milionů korun, z nějž 95 procent šlo na export. Byť zisk po zdanění skončil ve ztrátě 1,8 milionu, podle firmy byl důležitý pětiprocentní nárůst obratu i stabilizace na trzích. Letošní výsledek by mohl být lepší, nyní však firmě nepomáhá uvolněný kurz koruny.
