Na ten den by dvaatřicetiletá manažerka Jitka nejradši zapomněla. Teambuilding, kterého se s kolegy účastnila, byl nepovedený už od začátku. Jitka zbraně zrovna nemiluje, a tak ji paintball a pobíhání v maskáčích po lese dost otrávilo. Ani ostatní soutěže ji zrovna nechytly, navíc začalo pršet a poslední kapkou zkaženého dne byla hádka mezi kolegy, kdo byl vlastně lepší. A nezachránila to ani odměna, kterou vítězný tým od firmy dostal.
„Bohužel akcí, které jsou zaměřené na soutěže a bodování, je pořád hodně. Firmy totiž tlačí na výsledky, což samozřejmě část lidí odrazuje. Tak se aspoň snažíme dělat aktivity zábavnou formou, aby to byl pro účastníky zážitek,“ říká Michal Ších ze Světa adrenalinu, který podobné akce připravuje. Trendem jsou podle něj jednoduché věci jako například zatloukání hřebíků do dřeva. Komu se ohne, prohrál. „Spoustě lidí to přijde uhozené a jsou otrávení, protože to absolvovat musí. Což bývá další problém: účastníci si nemohou vybrat jen ty aktivity, které by je bavily, ale kvůli bodům musí projít všechno. Někdy to připomíná tělocvik na základní škole. Nebaví vás, ale musíte,“ vysvětluje organizátor akcí.
Přitom aby teambuilding splnil svou roli, tedy stmelil tým a utužil vztahy na pracovišti, měl by podle psychologů bavit úplně všechny. „Je důležité nastavit aktivity tak, aby každý mohl zažít společný úspěch. Takže natírání laviček ve školce může fungovat stejně jako sjíždění peřejí na raftech,“ podotýká psycholog Tomáš Vašák.
Běžně se však stává, že k žádnému stmelení nedojde. „Lidé si vytvoří skupinky tak, jak se znají z práce. S otravným kolegou být v týmu nechtějí,“ popisuje své zkušenosti Michal Ších.
Žádný pionýrský tábor, prosím
To, že firmy často chápou stmelovací akce jako závody, považují odborníci za špatné a vztahům na pracovišti to podle nich může paradoxně uškodit. „Nesmí to být ani infantilní aktivity, které vám nutí bývalí organizátoři mládežnických her se zastydlou pubertou. Při přípravě je nutná citlivost: dívat se, co zaměstnanci preferují, co mají rádi, jací jsou. Dobrý teambuilding by neměl mít podobu trapných soutěží nebo násilných výzev, kde překonáváte sami sebe,“ říká psycholog Dalibor Špok. „Lidé při různých aktivitách ukazují jiné stránky osobnosti. Proto by součástí teambuildingu měly být také činnosti umělecké, tvořivé, vzdělávací, dobrodružné.“
Takže třeba projet se v motokáře, vyšplhat na lezeckou stěnu, namalovat obraz, uvařit dobré jídlo, sázet květiny, kreativně vymalovat kancelář, navštívit koncert a podobně.
Děkuji, takovou zábavu nechci
To, z čeho je jeden nadšený, může druhého děsit. Každý má proto právo vyhnout se některé aktivitě nebo i celé akci bez obav z postihu. „Náplň teambuildingu není součástí vaší pracovní smlouvy, proto jej můžete odmítnout. Právě díky tomu, zda vás ostatní do aktivit nutí, nebo ne, se o týmu dozvíte hodně,“ upozorňuje psycholog Dalibor Špok. Zaměstnanci by podle něj měli mít svobodu se rozhodnout, čeho se chtějí účastnit, a jejich případné odmítnutí by měl tým bez výhrad přijmout.
Čtěte také |
Ani aktivity s výrazným soupeřením, při kterých jde o to druhého fyzicky porazit, nejsou vhodné. „A nutit někoho se strachem z výšek slaňovat, to je už druhem psychického mučení. Vždy existují smysluplné role, které umožňují zapojit i kolegy bez skvělé fyzické kondice. Například fotograf, zapisovatel bodů, rozhodčí a podobně,“ vysvětluje Tomáš Vašák a špatně zvolenou aktivitu dokládá na konkrétní zkušenosti: „Jedna účastnice, zralá distingovaná dáma, mi vyprávěla, jak ji kolegové provlékali mezi nataženými lany tak, aby se jich nedotkla. V praxi to znamenalo, že skupina převážně mužů si ji mezi sebou podávala. Pro tuto milou a profesionální paní to byl velmi nepříjemný zážitek. Řekla mi: Víte, manžel mi zemřel před sedmi lety a od té doby se potkávám jen s dcerou a vnoučaty. Ta situace se mi vůbec nelíbila, už nikdy na nic takového nepojedu.“
Pozor, šéf se dívá
Stmelovacích akcí by se podle psychologů měli účastnit i šéfové. Jsou přece také součástí pracovního kolektivu. Ale podle Tomáše Vašáka by se měli držet zpátky a nebrat akci jako další úkol.
„Nejhorší je, když vedoucí své zaměstnance pozorují a snaží se udržet si autoritu. Neuvědomují si, že tím prohlubují odstup mezi nimi a týmem,“ podotýká Michal Ších. „Jedné akce se účastnil i poměrně horlivý šéf, pořád dokazoval, že je nejlepší. Odmítl použít chrániče a bolestivě se zranil. Zřejmě moc oblíbený nebyl, protože nikdo z podřízených ho nelitoval.“
Lidé také někdy řeší, jestli nemají nechat šéfa vyhrát. I proto odborníci doporučují, aby aktivity byly i nesoutěžní.
Firmy nejčastěji organizují teambuilding pro manažery, obchodníky, kancelářské profese a podobně. „Z našeho pohledu je nejnáročnější práce s pracovníky IT, hůře se s nimi komunikuje a musíme extrémně dbát na bezpečnost,“ tvrdí Michal Ších. „Stává se třeba při lukostřelbě, že jeden střílí a druhý běží k terči, aniž si uvědomí, že ho kolega může zabít.“
Ven z kanceláře, být užitečný
Některé společnosti místo klasických teambuildingů pořádají dny pro celé rodiny, oslavy firemních výročí a podobně. „Při přípravě akcí dbáme na to, aby byly smysluplné a přiměřené schopnostem účastníků. Vyhýbáme se extrémům, snažíme se spíše o směs aktivit, z nichž si každý může dobrovolně vybrat,“ říká Eva Svobodová z pojišťovny Uniqa.
Netradiční firemní akcí je pomoc neziskovým organizacím. Lidé při ní spolupracují jinak, než je pro ně obvyklé. „Každý zaměstnanec má možnost jednou ročně využít svůj pracovní den jako takzvaný DobroDen, kdy pomáhá přímo ve vybrané neziskovce. Buď se sejdou kolegové napříč firmou, nebo se vypraví pomáhat celé oddělení,“ říká Ivana Pokorná z KPMG Česká republika.
„Oddělení marketingu bylo například minulý rok pomáhat s přípravou zahradní slavnosti v Centru pro dětský sluch TamTam. Ostatní týmy zase uklízely odpadky, které zanechávají turisté v Českém krasu kolem lomu Amerika, zvelebovaly výcvikové centrum pro vodicí psy Helppes nebo pomáhaly Českému svazu ochránců přírody při kultivaci přírodních lokalit. Kolegové svou ryze kancelářskou práci rádi vykompenzují nějakou fyzickou činností,“ uzavírá Ivana Pokorná.
