Dnes se snad nikdo neobejde bez telefonu či mobilu. Zastávají v našich životech důležité místo. Je tomu tak doopravdy? Rozhodně ne. "Mami, už jsme u vás!" voláme pět minut před svým příjezdem k rodičům. Ti už po předchozí domluvě samozřejmě vědí, že přijedeme tak kolem páté večer, plus minus nějaká ta půlhodinka.
Řada sdělení je opravdu zbytečná. A to, že máme mobil vždy po ruce, nás ani nenutí přemýšlet o tom, co všechno vlastně chceme říct. A tak kvůli jedné záležitosti voláme třikrát, čtyřikrát i pětkrát: "Jo, promiň, to jsem zase já, neruším? Jen mě ještě napadlo..." Naštěstí nevidíme, jak volaný otráveně zvedá oči v sloup.
Domluveno. Ale ještě zavolejte
Pro domácí podílové fondy byl uplynulý týden dobrý jak z hlediska čistých prodejů, tak z hlediska výkonnosti.
Málokdo umí vyřizovat věci po telefonu tak, aby neplýtval svým drahocenným časem.
Hypermarkety zaplavila vína z dovozu. Mnohá z nich nestojí víc než sto korun. Jaká jsou?
Když si domlouváte telefonem schůzku s někým důležitým, často mu skočíte do pasti tohoto typu: "Dobře, jsme domluveni, ve středu v deset u mne. Ale v úterý odpoledne ještě pro jistotu zavolejte, jestli se něco nezměnilo." Přisvědčíte, odkýváte. Co vám také zbývá, když je váš partner v situaci silnějšího? Když potřebujete vy jeho mnohem více než on vás. Když úspěšné jednání s ním, zakončené jeho cennou informací, souhlasem, schválením, příslibem podpory či rovnou uzavřením smlouvy je nutným mezistupněm pro další etapy nějakého náročného projektu? Proto musíte s panem Důležitým jednat jako s máslem. Neodporovat, pokud možno nic nenamítat, vyhovět přáním.
Atak voláte pro jistotu v úterý odpoledne. Partner se omlouvá, že mu do toho něco přišlo. Poměrně ochotně stanoví náhradní termín - s tím, že máte znovu zavolat těsně předem. Učiníte tak. Už neslyšíte "já se omlouvám", nýbrž "já se hrozně omlouvám - nevím, co to v poslední době je za blázinec". Ještě dvě tři taková odložení - a schůzka je v tahu. A s ní možná celý nadějný projekt.
Místo pěti telefonátů jeden
Kdo by toho neměl plné zuby? Přistupujete na požadavky partnera, zdržuje vás to, vynakládáte energii a zisk je nulový. Ale nemusíte mu už popáté říkat: "Nic se neděje. Chápu. Nevyšlo to, nemusíte se omlouvat." A přitom mít chuť ho uškrtit. Nenechte se příště vmanipulovat do situace, že máte provést kontrolní předhovor. Raději zdvořile navrhněte: "Ve středu v deset u vás. Platí. Domluvme se, že kdyby komukoliv z nás do toho něco neočekávaného přišlo, že dá druhému neprodleně vědět."
 |
Lhát v životopise se nevyplácí. |
Mobil není váš pán
Nejhorší rušitel soustředěné práce je čertík mobil. Ne nadarmo se v ekonomicky nejvyspělejších státech prosazuje poslední dobou tendence "méně mobilování = lepší organizace práce".
Smiřte se s tím, že zvuk telefonu vás vždy vyruší. Přikázat si "musíš to ignorovat, nesmíš se tím nechat vytočit" vede k jevu opačnému - k větší nervozitě. Přijměte tedy, že k poškození vašeho myšlenkového procesu vždy trochu dojde. Akceptujte klidně tento fakt a učte se brát jej s klidem a vyrovnaností. V prvních pár sekundách po zazvonění přeneste své myšlenky klidně, ale jednoznačně a jistě k displeji mobilu.
Kdo volá? Je to důležitější než vaše stávající práce (třeba stávající osobní jednání)? Je to naléhavější? Pamatujte na statistiku, která říká, že 80 procent pracovních hovorů nespěchá, odpověď beze škody počká 60 až 90 minut. Snažte se psychicky začlenit co největší procento hovorů do kategorie nenaléhavých. A vyřiďte je koncentrovaně a zdvořile při první příležitosti později.
Aby hovor přes mobil neuškodil:
-
Využijte všech technických vymožeností svého mobilu (různá zvonění od různých volajících, zobrazování jmen na displeji apod.), abyste mohli v pár sekundách rozhodnout, zda hovor přijmete.
Chtějí mi změnit pracovní náplň!
Přidání práce.
Více ZDE. -
Když přerušujete kvůli mobilu osobní jednání, zapište si někam klíčové slovo - jakousi paměťovou kotvu, která vám po skončení telefonátu připomene, kde jste skončili. Nepodceňujte to - nedodržení této zásady "zabilo" už mnoho nápadů, mnoho skvělých argumentů.
