Podle zákoníku práce termín čerpání dovolené určuje zaměstnavatel. On by měl sestavit plán dovolených. Zpravidla bývá tento plán roční a měl by být sestaven tak, aby každý zaměstnanec vyčerpal v běžném kalendářním roce celou svou dovolenou, a to zpravidla v celku.
Poskytuje-li zaměstnavatel pracovníkům dovolenou v několika částech, musí alespoň jedna část činit v celku dva týdny. V tomto případě však má právo se se zaměstnancem dohodnout i jinak. Termín čerpání dovolené je pak povinen jim oznámit nejpozději čtrnáct dní předem. Při stanovení plánu dovolených vychází jednak z pracovních úkolů a svých obchodních zájmů, jednak z oprávněných zájmů zaměstnanců. Obchodními zájmy zaměstnavatele je zejména optimální zajištění jeho provozu, oprávněnými zájmy zaměstnance pak například péče o děti v době prázdnin, rodinná dovolená i účast na zaplaceném zájezdu. Je však třeba si uvědomit, že nadřazený je zájem péče o děti nad zájmem účasti na zájezdu.
Zaměstnavatel nesmí určit termín čerpání dovolené na dobu, kdy zaměstnanec vykonává vojenskou činnou službu nebo civilní službu, na dobu nemoci (pracovní neschopnost) a dále na dobu, kdy je žena na mateřské nebo rodičovské dovolené nebo kdy je zaměstnanec na rodičovské dovolené. Běžná praxe, kdy pracovník zaměstnavateli pouze oznamuje, že bude čerpat dovolenou, nemá oporu v zákoně. Jedinou výjimkou je dovolená, kterou čerpá zaměstnankyně po skončení placené mateřské dovolené nebo zaměstnanec tak, aby navazovala bezprostředně na skončení rodičovské dovolené, avšak jen v době, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou.
