Objektivně lze konstatovat, že živnostník má bezpochyby mnohem větší manévrovací prostor z hlediska ovlivnění svojí daňové povinnosti než kupříkladu osoby mající příjem ze závislé činnosti (jejich největší podíl je tvořen zaměstnanci). Za ty odvádí daň z příjmů (resp. jejich zálohy) a pojištění zaměstnavatel a tyto odvody jsou jednoznačně závislé na dosažených příjmech.
Pokud má zaměstnanec příjmy pouze od jednoho zaměstnavatele, tak ani nemusí podávat daňové přiznání a veškeré jeho daňové povinnosti fakticky provede zaměstnavatel, který je v pozici plátce. To osoby tvořící svoje příjmy dle paragrafu 7 Zákona o daních z příjmů mají podstatně širší pole působnosti z hlediska rozhodování o míře, jak ovlivnit svůj daňový základ (nejpočetnější skupinu zde tvoří podnikatelé – živnostníci, svobodná povolání apod.)
Daňově uznatelný výdaj u jednoho nemusí být daňově uznatelným výdajem pro druhého
Vzhledem k tomu, že většina drobných podnikatelů vede daňovou evidenci, která sleduje peněžní toky v rámci zdaňovacího období – příjmy a výdaje, tak i já v tomto komentáři budu používat tyto termíny. Nikde neexistuje taxativní výčet jednotlivých výdajů, které jsou z pohledu správce daně položkou snižující základ a položkou nesnižující. Poplatník musí v první řadě prokázat v případě kontroly správcem daně, že vynaložený výdaj slouží na dosažení, zajištění a udržení příjmů.
Z logiky věci vyplývá, že u různých podnikatelů může být ten samý výdaj posuzován zcela odlišně (rozuměj posuzován z hlediska daňové relevance). Tak kupříkladu si vezměme výdaj spojený s nákupem horolezeckého vybavení (lano, karabiny, přilba). Pokud si bude chtít ponížit daňový základ o tyto položky kupříkladu daňový poradce (byť vášnivý horolezec), tak lze očekávat, že správce daně takový výdaj zpochybní. Asi těžko daňový poradce u dokazování obhájí, že za některými svými klienty musí lézt oknem a potřebuje se u toho jistit.
ZAMĚSTNAVATELÉ JIŽ ODMĚŇUJÍ PODLE JINÝCH PRAVIDEL,Na druhé straně máme živnostníka – klempíře, který opravuje střechy. Je logické, že takový člověk se při svojí výdělečné činnosti pohybuje ve výškách a horolezecké vybavení zcela určitě potřebuje pro svoji bezpečnost. Jinými slovy zde existuje přímá příčinná souvislost mezi dosahovanými příjmy a tímto výdajem.
Je tedy nutné v takových situacích postupovat s citem a položit si otázku, zda uskutečňovaný výdaj skutečně má příčinnou souvislost s druhem podnikání, které daný poplatník provozuje. Pokud nikoli, tak s takovým výdaje raději nepočítejme a neponižujme o něj daňový základ.
Zkusme se tedy podívat na modelového živnostníka – truhláře a jeho nejtypičtější výdaje uskutečněné během jeho zdaňovacího období. Předpokládejme, že výrobou nábytku utrží ve zdaňovacím období 2006 úhrnnou částku 900 tisíc korun.
Modelový příklad živnostníka
Výdaje s pronájmem prostor pro provozování živnosti
Náš živnostník si pro účely provozování živnosti pronajal místnost o velikosti 50 metrů čtverečních ve velkém průmyslovém areálu. Vlastníkovi a pronajímateli objektu platí měsíčně částku 10 tisíc korun měsíčně a k tomu ještě mu vlastník účtuje dva tisíce měsíčně za teplo, elektřinu a vodu. Celkem tedy 12 tisíc měsíčně.
Posouzení: Tyto výdaje nepochybně slouží k dosažení, zajištění a udržení příjmů a budou snižovat daňový základ poplatníka v celé svojí výši – úhrnem 12 000 Kč x 12 měsíců = 144 000 Kč.
Výdaje s pořízením automobilu
Poplatník si v lednu 2006 koupil automobil v ceně 500 000 Kč, který zařadil do podnikání a využívá jej výlučně k podnikání.
Posouzení: Platí zde nepochybně podmínka, že zmiňovaný výdaj slouží k dosažení příjmů (živnostník autem převáží dřevo na zpracování apod.), avšak celý výdaj 500 tisíc Kč v daném zdaňovacím období 2006 jednoduše jako položku snižující základ daně uplatnit nemůže. Automobil je z pohledu daní hmotným majetkem, který se odepisuje (dostává se do daňových výdajů v průběhu několika let). Po konzultaci se svojí účetní truhlář zjistil, že automobil patří do skupiny 1a, která se daňově odpisuje čtyři roky. Jeho účetní zvolila lineární způsob odpisování, který pro první rok stanoví koeficient 14,2 procenta ze vstupní ceny. Z toho vyplývá (500 000 x 14,2 / 100) = daňový odpis pro rok 2006 ve výši 71 000 Kč.
Výdaje s provozem automobilu
Během roku 2006 truhlář skutečně automobil používá pro návštěvu dodavatelů materiálu, transport, návštěvy odběratelů apod. Co s výdaji za pohonné hmoty, drobné opravy, mytí auta atd.
Posouzení: Truhlář používá auto výlučně k podnikání, a tudíž veškeré výdaje související s provozem vozidla jsou položkou snižující základ daně. Tato oblast bývá ze strany správce daně velmi často kontrolována a doměřována. Povinností truhláře je mít řádně vedenou knihu jízd, která dokumentuje fakt, že vozidlo je výlučně používáno k podnikání a nikoli k soukromým jízdám. V roce 2006 náš poplatník nashromáždil výdaje s provozem automobilu ve výši 50 tisíc Kč a při dodržení zmíněných podmínek jsou pro něj položkou snižující základ daně.
ŠVARCSYSTÉM – ÚČINNÝ, GENIÁLNÍ,Výdaje s vedením účetnictví, kancelářské potřeby a odborná literatura
Truhlář si nechává vést účetní agendu specializovanou účetní, která si za svoje služby nechává platit jeden tisíc měsíčně. Kromě toho si příležitostně kupuje kancelářské potřeby a odbornou literaturu v úhrnné výši jeden tisíc korun měsíčně.
Posouzení: Výdaje za vedení účetnictví, kancelářské potřeby nebo odborná literatura patří nepochybně mezi výdaje využití na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a tudíž budou položkami snižujícími základ daně v úhrnné výši 24 tisíc korun za zdaňovací období.
Výdaj za zájezd na Floridu
V létě se poplatník rozhodne odjet společně s manželkou na Floridu a využijí služeb cestovní kanceláře. Cena zájezdu činí 100 tisíc korun a truhlář jej uhradí přímo z podnikatelského účtu ve prospěch nejmenované cestovní kanceláře zajišťující tento zájezd.
Posouzení: Zde zcela určitě nenajdeme příčinnou souvislost ve vztahu k dosahovaným příjmům, a tudíž bude tento výdaj výdajem nedaňovým a bude mít charakter osobní spotřeby podnikatele. Vzhledem k tomu, že dojde k pohybu na účtu, tak podnikatel tento výdaj musí zaznamenat do daňové evidence, avšak musí jej označit jako nedaňový v celé výši 100 tisíc korun.
Výdaj za materiál pro výrobu nábytku
Jak již bylo výše uvedeno, tak truhlář zpracovává pro výrobu zejména nábytku dřevo, které nakupuje od dodavatelů. V průběhu roku zakoupil dřevo za 300 tisíc korun.
Posouzení: Nakupovaný materiál pro výrobu je daňovým výdajem a položkou snižující základ daně v celé svojí výši 300 tisíc korun.
Výdaje za odvody sociálního a zdravotního pojištění
V průběhu roku zaplatí odvody za sociální a zdravotní pojištění ve výši 50 tisíc korun.
Posouzení: Jde o výdaje snižující základ daně.
| Identifikace výdaje | Uskutečněný výdaj | Daňový výdaj |
| Pronájem místnosti | 144 000 Kč | 144 000 Kč |
| Odpis automobilu | 500 000 Kč | 71 000 Kč |
| Výdaje s provozem auta | 50 000 Kč | 50 000 Kč |
| Kancelářská agenda | 24 000 Kč | 24 000 Kč |
| Zájezd na Floridu | 100 000 Kč | 0 Kč |
| Materiál pro výrobu | 300 000 Kč | 300 000 Kč |
| Odvody pojištění | 50 000 Kč | 50 000 Kč |
| Celkem | 1 168 000 Kč | 639 000 Kč |
Z výše uvedené tabulky vyplývá, že poplatník v roce 2006 měl vyšší finanční výdaje (1 168 000 Kč) než dosažené příjmy uskutečněné prodejem nábytku a příbuzných produktů (900 000 Kč). Navzdory tomu je ovšem jeho daňovým základem za rok 2006 částka 261 000 Kč (rozdíl mezi příjmy a výdaji snižujícími základ daně). Důvodem je fakt, že každý výdaj podnikatele musí být poplatníkem testován a neprojde-li testem, tak musí být pro účely daní vyloučen nebo adekvátně zkrácen. Kapitolou sama o sobě je hmotný majetek, který musí poplatník odepisovat v několika letech (viz auto čtyři roky) a nemůže celý výdaj jednoduše pustit do nákladů. Vyplývá z toho, že ne vše si podnikatel odmaže z daňového základu.
