Je to pět let, co si Tomáš Hejtmánek otevřel v Praze aukční síň. Nebyl to nějaký radikální zvrat v jeho kariéře, původní profesí je totiž akademický malíř a restaurátor. Ale stejně - splnil si svůj dávný sen. „Trh s uměním jsem sledoval stále a nějak mě to k němu táhlo,“ říká majitel dnes prestižní galerie Arthouse Hejtmánek.
A táhne to i ostatní, tedy mají lidé v dnešní době zájem o starožitnosti?
Trh v Česku je silný, zákazníků přibývá. Tvoří se skupina sběratelů. Bohatí lidé začali investovat do umění. Je to výhodná investice: máte něco, co vám udělá radost, a ještě v tom jsou dobře uložené peníze. Některá díla se zhodnotí za deset dvacet let řádově i o stovky procent.
Tomáš Hejtmánek
|
Takže to bylo správné rozhodnutí otevřít si aukční síň?
Když to děláte poctivě, tak to funguje velmi dobře. Konkurence je velká, ale my jsme si se ženou říkali, že to chceme dělat trochu jinak. Že se budeme zaměřovat na vše, ne jen na výtvarné umění, které je nejžádanější. Snažíme se o pestrost. Jsme schopni zařídit kompletně celý interiér včetně nábytku, knih, dekorací. Nabízíme moderní díla v kombinaci se starými.
Orientujeme se také na hledání a objevování zajímavých děl od zatím méně známých umělců. Zároveň se snažíme pozvednout aukční trh zajímavější prezentací. Vytváříme kvalitní katalogy a dva i tři týdny před samotnou aukcí otevíráme výstavu dražených děl, které si každý může přijít prohlédnout.
Aukce se u vás konají dvakrát do roka. Jak sháníte díla, která v aukci nabídnete?
Řada lidí přichází sama, většinou na doporučení někoho, kdo už u nás něco prodal. A je pravda, že věci ze soukromých sbírek se draží nejlépe. Stává se, že se lidé ozvou, něco mi nabídnou, pak si o tom povídáme a po chvilce zjistím, že mají doma mnohem zajímavější kousek. Často jsou to lidé třetí generace původních sběratelů, kteří už k rodinné sbírce nemají vztah a ani kolikrát netuší, co doma mají.
Pak samozřejmě hledáme sami, sledujeme trh, jezdíme do zahraničí, kde nakupujeme od obchodníků díla, o kterých víme, že by nějakým způsobem mohla obohatit náš trh. Ideálně jde o věci, které jsou navázané na české země. Je to práce sedm dní v týdnu, někdy i v noci, ale je to hezká práce.
Nabídnu vám ze své sbírky nějaký zajímavý kousek. Co následuje?
Domluvíme se s vámi na podmínkách, pokud je to potřeba uděláme posudek, posouzení, restaurování, zarámování. Máme stejný zájem jako majitelé, tedy aby se to co nejlépe prodalo, protože pak je to naše dobrá reklama.
Jak je to s provizí? Kolik za vaše služby zaplatím?
Za prodej položky si účtujeme od majitele provizi podobně jako jiné aukční síně, a to ve výši 15 % z dosažené ceny. Protože ale ještě platí provizi kupující, můžeme s touto položkou jít níž, někdy dokonce nestrháváme vůbec nic. A bereme si pouze tu částku od kupujícího. Ten platí dosaženou cenu plus ještě 24 % navíc. Koupí obraz za milion, ale zaplatí za něj milion dvě stě čtyřicet tisíc.
Mnoho lidí se ptá, proč to tak je, že je to nefér, ale tak je to v aukčním světě nastavené a kupující už s touto provizí počítají. U nás jsou procenta nižší než v zahraničí. Náklady na přípravu a pořádání aukce jsou značné. A my jako obchodníci nechceme být v minusu nebo na nule, ale i my potřebujeme vydělávat.
Jak se stanovuje vyvolávací cena díla?
Vyvolávací cenu většinou tvoří dvě třetiny ceny odhadní. Klienty láká skutečnost, že mohou koupit pod cenou. Proto také na aukce chodí. Domlouváme se s majitelem dopředu, většinou s navrženou částkou souhlasí. Je tam samozřejmě riziko, že se cena nebude šplhat nahoru a dílo se prodá za méně, než je odhad, ale s tím je nutné počítat. Ideální je, když se na aukci sejdou minimálně dva vážní zájemci o daný předmět. Přihazují a přihazují a pak už je to jen o předhánění, kdo dá víc. A rekord je na světě.
Zahradní aukce
|
Jaký největší rekord jste zažil?
Měli jsme v aukci kresbu, takovou hlavičku, ani ne velkou, datovali jsme ji správně do 18. století podle papíru a stylu, ale nedokázali jsme zjistit autora. Během předaukční výstavy se nám ozývali různí experti ze světa a snažili se zjistit, od koho dílo je. Nakonec se kresba, jejíž vyvolávací cena byla 10 tisíc korun, prodala za milion. Koupil ji zahraniční obchodník, podle něhož se jednalo o dílo italského malíře Tiepola. Z Čechů nikdo tehdy ruku nezvedl, zřejmě by se to ani neprodalo.
Říkáte, že se ozývali experti ze zahraničí? Takže aukce prezentujete i venku?
Samozřejmě zadáváme reklamu do odborných časopisů v Anglii, Francii, Německu. Vždy publikujeme několik fotografií nabízených děl, a pokud experty zaujmou, rozkliknou si celý náš katalog na internetu a hledají ten svůj „poklad“.
Kolik položek se v aukci většinou prodá?
Na minulé, zimní aukci jsme prodali rekordních 83 % položek. Ale běžně je to mezi 50 až 65 procenty. Nevydražené položky si případní zájemci mají ještě týden po aukci možnost koupit za vyvolávací cenu. Pokud se ani tak neprodají, doporučuji majitelům počkat jednu dvě aukce a pak případně věc znovu nabídnout. Nebo jim poradím, ať to zkusí v jiné aukční síni.
O co je nyní největší zájem?
Nejzajímavějším artiklem je v současnosti výtvarné umění, obrazy, je to otázka posledních pěti až deseti let. Ale je to hodně o jménech, což mi přijde trochu nespravedlivé vůči méně známým umělcům, kteří ve své době byli uznávanými mistry. Jednoznačně vládne avantgarda první poloviny 20. století. Postupně ale lidé objevují i 19., 18. a další století.
Jak to na samotné aukci vypadá? Jak lidé draží?
Nyní chystáme zahradní aukci, kde bude zázemí pro zhruba dvě stě lidí, z nichž věříme, že tak polovina se do dražby zapojí. Je tam samozřejmě dražicí pult, za kterým úřaduje náš licitátor. Každý zájemce dostane číslo a přihazuje buď osobně, nebo si dá písemný limit, do jaké částky má za něj aukční síň dražit. K dispozici je také pět linek pro ty, kteří přihazují po telefonu. Jiní mají na aukci své telefonisty, nákupčí, s nimiž jsou v kontaktu, a sami zůstávají v anonymitě.
Pokud lidé draží osobně, tak musí hlavně viditelně. Jednou se nám stalo, že pán stál za slunečníkem u občerstvení a jeho zvednutá ruka nebyla vidět. A jakmile se to odklepne kladívkem, tak už to nelze vrátit. Je to právní úkon. Pán měl tedy smůlu.
Pokud se chci aukce zúčastnit, musím nějak prokazovat, že mám dost peněz?
Zájemce o účast v dražbě svoji solventnost prokazovat někdy může a někdy také nemusí, záleží na podmínkách konkrétního aukčního domu. Některé aukční domy požadují po účastnících dražby zálohu, kterou jim v případě, že zájemce dílo nevydraží, vrací zpět. Našich aukcí se ale může zúčastnit každý bez toho, aby nám předem skládal nějaké peníze.
Do kdy musím za dílo, které jsem vydražila, zaplatit?
Podle aukčního řádu očekáváme platbu obvykle do deseti dnů. V případě, že kupec peníze do této doby nesloží, jde o takzvanou zmařenou aukci. V tu chvíli nabídneme dílo dalším kupcům, kteří se jeho dražby aktivně zúčastnili, případně je možné ho získat ještě v poaukčním prodeji. Zmařená dražba je jedním z rizik, které jako aukční dům neseme plně na svých bedrech.
I v prodeji umění je třeba sledovat nové trendy. Co aukce po internetu?
Plánujeme je. Možná už na podzim bychom zkusili první. Máme zásobu věcí, které bychom chtěli takto nabídnout. Jedná se samozřejmě o levnější položky, na které se lidé nechodí koukat osobně, ale prohlížejí si fotky a tak trochu důvěřují aukční síni. Přihazují několik dní podobně jako třeba na Aukru, akorát zde mají jistotu, že to co kupují, je pravé.
Když bych chtěla vložit peníze do umění, jak mám začít?
Nejhodnotnější sbírky vznikaly hlavně srdcem, nebyl v tom jen finanční záměr. Je důležité, aby se vám sbírka líbila, aby vás těšila. Je dobré si vybrat určitou oblast, která je vám blízká. Tedy například zajímavé jsou sbírky určité doby, sbírky k nějakému tématu či sbírky děl jednoho autora. Například sbírat obrazy se zátišími z různých období?
A co byste poradil lidem, kteří naopak chtějí svou sbírku či starožitnosti prodat?
Pokud si lidé myslí, že mají doma něco zajímavého, tak je dobré se obrátit na nějaké odborníky, kupříkladu z Asociace starožitníků nebo právě na aukční síně, které by měly poskytnout prvotní informaci, zda je ta věc vhodná do aukce nebo spíše do bazaru. Někdy nám totiž lidé, když to přeženu, skutečně nosí i trakaře.
Ideální je poslat na několik míst fotky té věci, nechat si udělat více nabídek a pak zvolit tu nejzajímavější. Když prodáváte dům, tak také neoslovíte jednu realitku, ale zkusíte jich víc, takže i při prodeji umění je dobré postupovat stejně.
