Trapasy v práci jsou podle psychologa Tomáše Vašáka běžnou součástí komunikace a prakticky se jim nelze vyhnout. Radí především ovládnout emoce a uvědomit si, že se to stává každému.
Rozepnutý zip u kalhot či roztržený rozparek na sukni, zrovna když máte týmu představit nový projekt, dekolt politý čajem ve chvíli, kdy míříte na důležitou pracovní schůzku... To jsou nepříjemné chvilky. Dají se ale zvládnout. "Například pokud vás někdo upozorní na rozepnuté kalhoty, usmějte se, poděkujte a chybu napravte. Trapas je z toho až ve chvíli, kdy reagujete emocionálně," vysvětluje Tomáš Vašák a dává příklad špatných reakcí: "To je hrozně trapné. To se mi ještě nikdy nestalo. Já jsem úplně nemožný. Moc se omlouvám..." A z drobnosti je úplně zbytečně velký problém.
Jitce Tejnorové, konzultantce společnosti DMC, se podobný trapas stal. "Kávu jsem na sebe chrstla v autě cestou ke klientovi. Pak jsem vešla do místnosti ladným krokem dámy a pohled kolegy se zaměřil přesně na ten detail, který neměl být spatřen," vypráví. A jak se zachovala? "Obrovskou mapu od kávy jsem mlčením přejít nemohla, na nákup náhradní košile nebyl čas, proto jsem zahájila schůzku vylíčením situace. Kolega se pobavil, skvrna ho přestala přitahovat a mohli jsme začít pracovat."
I Jitka Tejnorová doporučuje na trapasy reagovat nenuceně a s nadhledem. "Někdy je lze přejít mlčením, jindy pomůže komentář. Pokud se však trapas dotýká někoho jiného, je důležité se omluvit a situaci napravit," dodává.
Poslali jste e-mail nebo SMS někomu jinému, než jste chtěli. To je trapas. Obzvlášť, když zpráva obsahovala intimní informace nebo kritiku někoho, koho příjemce zná. Anebo ještě hůř, ve zprávě pomlouváte právě člověka, který zprávu omylem obdržel. Tady platí rada: než vzkaz odešlete, raději pořádně zkontrolujte příjemce. A když už se to stane, je důležité se omluvit a vztah co nejrychleji urovnat.
Může se hoditSháníte práci nebo brigádu? Na jobDNES.cz vybírejte denně z aktuálních pracovních nabídek. |
"Šéf lokální pobočky nadnárodní společnosti dostal z centrály kritický e-mail, který chtěl následně přeposlat kolegům z místní kanceláře a peprně okomentovat. Co ale IT šotek nechtěl: odeslal jej na distribuční seznam, ve kterém byl zahrnut i kritizující nadřízený. Botu si uvědomil s odesílacím klikem, ale zastavit se mu to již nepodařilo," vypráví Ondřej Kubeček ze společnosti System4u. I on doporučuje pořádně ověřit, komu vůbec píšete, a proškolit se v práci s outlookem či mobilním telefonem.
Na jméno jsou lidé fixovaní. Když se spletete, můžete v druhém vyvolat pocit, že je váš zájem povrchní. V takovém případě je omluva vždy na místě, situaci nelze přejít mlčením.
"Trapas jsem zažila například s dámou, která se vdala a nechala si nepřechýlené manželovo příjmení. Po předešlé e-mailové komunikaci jsem na osobní schůzce čekala muže, ale přišla žena," vypráví Jiřina Sunkovská ze společnosti EMC a dodává: "Se jmény je to vůbec veselé. Jmenuji se Sunkovská, a ač to mám i v podpisu e-mailu, mnoho lidí si myslí, že v elektronické komunikaci nepoužívám háčky a že jsem tedy Šunkovská."
Zajímavým jevem je "přivolaný trapas" způsobený intenzivní snahou se právě něčemu takovému vyhnout. Například si chystáte prezentaci a uděláte chybu v nějakém složitém názvu. A pak na to myslíte a říkáte si: hlavně to nesplést, až to budu říkat před publikem... Hlavně to nesplést! Hádejte, jak to dopadne? "Vzpomínám si na roztomilou scénu z filmu Deník Bridget Jonesové, kde se hlavní hrdinka snaží při takové prezentaci neoslovit svého šéfa nelichotivou přezdívkou, ale nemůže si vzpomenout, jak se vlastně jmenuje. Mozek se vlastně fixuje na chybu," vysvětluje psycholog Vašák.
"Právě jsem šla do nové práce. Tehdy jsem si jen obtížně pamatovala jména. Celou cestu jsem si říkala, že se musím hodně soustředit, až se mi bude moje nadřízená představovat. Jenže když pak přišla řada na mne, odpověděla jsem zpátky jejím jménem. Hned se zarazila a zeptala se, zda se skutečně jmenuji stejně jako ona, a navíc jinak než v životopisu. Potom jsme se obě rozesmály," vzpomíná marketingová ředitelka seznamovacího portálu Leyter.com Martina Horáková, která se po tomto trapasu zaměřila na to, jak svou paměť vylepšit. Při prvním setkání si jméno několikrát zopakuje a ke každému člověku přiřadí nějaký charakteristický znak, podle něhož si jméno hned vybaví.
Někdy přestane jet auto, zrovna když nestíháte důležitou poradu, jindy zapadne zámek, když na vás čekají kolegové a klienti... "Neotevřela jsem dveře na dámské toaletě. Přitom na mě čekalo deset účastníků assessment centra. Nedalo se nic dělat, bylo nutné požádat je o pomoc. Zahájili vyprošťovací akci. Bylo zajímavé sledovat, jak každý z nich řešil problém jinak, lepší modelovou situaci jsem si nemohla připravit. Po půlhodinovém snažení jsem se dostala ven. Tou akcí jsme prolomili ledy a práce na projektu pokračovala v uvolněné atmosféře. Podařilo se mi obrátit nepříjemnou chvilku ve svůj prospěch tím, že jsem zachovala chladnou hlavu," vypráví Jitka Tejnorová z DMC.
Stává se také, že nespolupracuje technika. "Když jsem před časem přestupoval z malé firmy o dvaceti lidech do poradenské společnosti s deseti tisíci zaměstnanci po celém světě, byla to velká změna. Byl jsem tam asi týden, když jsem si chtěl před schůzkou vytisknout důležitou prezentaci. Nastavil jsem do počítače číslo tiskárny, ale špatně. Pak jsem si u stroje lámal hlavu, proč se nic neděje," vypráví David Pilař, marketingový manažer Deloitte Legal, a pokračuje: "Nezadařilo se ani podruhé, ani potřetí. Po schůzce jsem měl tři zmeškané hovory od kolegyně z Albánie, která mě prosila, ať už si u nich proboha nic netisknu, že partner pobočky jen zíral, proč mu leze sto padesát stránek v češtině."
V dnešní době nejsou multikulturní pracovní týmy ničím výjimečným. Někdy se můžete dopustit faux pas, pokud nejste dostatečně informováni o kultuře a životním stylu kolegů či klientů z cizí země. Rozhodně je dobré vyvarovat se pokusů o vtip, které zmiňují různé etnické skupiny či národy.
Trapasy vznikají i při mluvě v cizím jazyce. Na jeden takový si vzpomíná personalistka Markéta Švédová z agentury Recruit.cz: "Na jedné konferenci se kolegovi-cizinci nepovedla prezentace a byl naštvaný. Ptala jsem se ho anglicky, jestli má hlad (hungry). Na to mi odpověděl: Yes, I am very angry (rozlobený). Tak jsem ho táhla do restaurace, následoval mě s vytřeštěnýma očima. Po večeři mi řekl, že to vlastně nebyl špatný nápad, že ten vztek zahnal dobrým jídlem."
