Trest spolehlivě odradí

Přiznám se, že nerozumím výrokům některých odborníků, že trest neodradí od pracovní nekázně. Jistě, samotný trest bez pozitivní motivace, atmosféra plná strachu a hrozeb na normální pracoviště nepatří. Ale jen pozitivní motivace, bez varovného signálu možných sankcí?

Podnikové kladné motivátory jsou něco jako plynový pedál auta a soustava podnikových sankcí je něco jako brzda. Dovedete si představit auto pouze s plynem nebo pouze s brzdou? ... ,

Na správné cestě k cíli nás udrží jen brzda i plyn, obojí ve správný čas používané. Co myslíte: Kolik řidičů by na našich cestách dodržovalo nejvyšší povolenou rychlost, kdyby pokuta za překročení byla pouhých 10 korun? Zdá se, že skoro všichni!

Pokuta deset korun (někdy pět) totiž existuje - ovšem pro řidiče nákupních vozíků u všech marketů - a to za nesprávné parkování vozíku po ukončení nákupu. Kdo po vyložení nákupu do kufru auta zpátky nezaparkuje svůj vypůjčený vozík, tomu nevypadne zpět jeho desetikoruna ze škvíry na rukojeti.

Ano, v našich obcích by se jezdilo úzkostlivě nanejvýš padesátkou, ve firmách a institucích by se nekradlo a nepodvádělo, kdyby trest byl sice malý, ale dopadající na všechny bez rozdílu a hned. Ještě dvě vlastnosti účinného trestu bych zde rád zmínil:

1. Určitý základní trest, zprvu snad malý, se musí minimálně zdvojnásobit, pokud viník místo zkroušeného doznání za pocitu hanby zapírá, vykrucuje se, lže. V demokracii má na takovou obhajobu právo (i u soudu), nicméně mělo by se vytvořit všeobecné povědomí, že zapírající mizera je dvojnásobný mizera.

2. Další znásobování trestů je nutné za opakování přestupku. A padat by tresty měly bez výjimky - neboť výjimka pro viníka znamená potrestání všech nevinných (kteří si to samozřejmě leckdy nenechají líbit a dodatečně se proviňují také). Pak by všeobecné svědomí ve firmách bylo čisté a srovnané jak ty řady vozíků před hypermarkety.