Dodejme, že u zaměstnavatele respektujícího duševní vlastnictví jsou všichni tvořivě pracující velmi dobře seznámeni s právními normami jako autorský zákon, zákony o ochranných známkách a vynálezech. Vnitřně i svými činy odsuzují nekalou soutěž, parazitování na duševním vlastnictví či pověsti druhého, zlehčování konkurence a podobně.
Nejcivilizovanější firmy pak respektují nejjemnější typ vlastnictví - MORÁLNÍ. Řídí se tím, že dobré jméno je nade vše. V této souvislosti uvedu případ jednoho jihočeského opraváře ledniček. Na začátku 90. let začal vykonávat svou profesi v civilizovanějším Bavorsku. Řadu měsíců si vedl vzorově, dařilo se mu. Až jednou neodolal pokušení. Vadný díl v ledničce vyměnil za fungující, nikoliv však nový. A účtoval si výměnu jako za nový díl. "Však on to nikdo nepozná," myslel si. Poznali a soudili se, propral ho místní tisk. Výsledkem bylo, že dotyčnému už nikdo nevěřil. V Bavorsku skončil.
Jedna pojišťovna umisťovala billboardy, kterými lákala zákazníky na své služby. Zároveň uváděla, že billboard stojí na půli cesty mezi Ostravou a Brnem. Jenže on oznamoval polovinu ujeté vzdálenosti u obce Slavíč, mezi Hranicemi a Lipníkem nad Bečvou. Tedy 65 km od Ostravy, maximálně 70 (výchozí bod měření není přesné místo jako třeba nultý kilometr v Budapešti). Celkově z Ostravy do Brna uvádějí seriózní mapy i tachometry řidičů
 |
Víte jak se bránit diskriminaci? Čtěte ZDE |
