Odpovídejte volně, klidně, jasně, zřetelně. Tyto základní rady účinkují, když počet uchazečů nepřevyšuje příliš počet volných míst. Ale na složitější případy, to znamená na atraktivnější pracovní pozice, tato abeceda nestačí. Svět kapitalistické práce totiž není a nikdy nebude milosrdný.
Máte-li tedy pocit, že rozhodujícím lidem (personalistům ve vytoužených firmách) je při atraktivních konkursech srdečně jedno, co chcete vy, máte nejspíše docela pravdu. Už od antiky totiž platí dvě důležité poučky, pr o váš úspěch či neúspěch u konkursu rozhodující: 1. Nikdy nedostanete od druhých lidí to, co si spravedlivě zasloužíte, ale pouze a právě to, co si vyjednáte. 2. Okolnímu světu je lhostejné, co chcete vy.
Avšak kdokoli pro vás udělá cokoli jen tehdy, pokud to zaonačíte tak, aby si to dané osoby udělat přály. A proto nasaďte do boje psychologickou zbraň zvanou empatie, vcítění do komise. Jak říkají Indiáni, zkuste se projít v mokasínech jejích členů. Jaké jsou jejich cíle, preference a důležitosti v souvislosti s výběrovým řízením? Že by porotci netoužili po ničem jiném než úzkostlivě přesně vyslechnout každé slovíčko všech uchazečů, naprosto strojově spravedlivě vše porovnat, vybrat nejlepšího?
Tak to není. Členové přijímací komise mají svou práci, své starosti, svou únavu, svůj strop pozornosti, když jim někdo šestou hodinu po sobě omílá tytéž argumenty. Mají také své šéfy, kteří je pochválí hlavně tehdy, když firma jako celek bude mít zisk.
Nehrajte před porotou na notu JÁ (JÁ jsem dobrý, JÁ mám to a to vzdělání a tu a onu praxi, JÁ chci u vás pracovat, JÁ jsem podle sebe nejvíce hoden přijetí). To budou dělat ti ostatní. Zmenšete své JÁ na minimum a celý prostor místnosti vyplňte velikým VY.
Hrajte na jinou strunu - raďte se s komisí o tom, jak co nejlépe zařídit, aby právě oni byli za skvěle provedené výběrové řízení pochváleni, odměněni, vyneseni do nebes, povýšeni. Tím se vyčleníte z davu - a to nejlepším možným způsobem.
