selekce...

Podobně vedenou selekci a metodiku používali nacisté v Německu za války při výstupu z vagónů smrti !!!  V drtivé většině případů se chovají tyto "komise" naprosto strojově a nelidsky. To by nebylo to nejhorší. Mnohem horší je na tom ten fakt, že přes všechny ty rádobyodborné bariéry rozhodují ve finále naprosto jiné věci! Firmy by chtěly, aby je u nich pracující lidé "milovali" a měli "teamového ducha" ale drtivá většina firem se nechová ke svým "milujícím" zaměstnancům stejně "láskyplně".... Za svou kariéru jsem podstoupil mnoho podobných a často ponižujících rozhovorů, ale co jsem si vychutnal nejvíce bylo to, když jsem jako bývalý ředitel pobočky společnosti "musel" zodpovídat na otázky podobným troubům při parodiích na výběrové řízení..... Opravdu moc jsem se při tom bavil...

Silenci

"Zkouška týmového chování"...

"Zajímavé bylo setkání s kolegy z oboru, se kterými jsme si po skončení Assessment centra příjemně popovídali a vyměnili kontakty"...

"Současným trendem je využití takzvaného behaviorálního interview"...

Jezis Marja, tihle lidi zivici se presonalistikou jsou neuveritelni zoufalci. Zjevne to bude totalnim deficitem jakekoli smysluplne kvalifikace ... mimo naucenych hlasek z tri az ctyr prirucek (Prirucka c.1:"Jak sestavit co nejkostrbatejsi slovni spojeni s pouzitim co nejvice cizich slov", Prirucka c.2: "Jak pojmenovat nejjednodussi veci aby znely jako vedecky")

vtipné je

když pak zjistíte, jak přes veškeré vědecké výběry personálního oddělení, pak vyberou toho největšího blbce nebo neschopného  někdy to vypadá, že u výběru nehraje roli praxe, schopnosti, vědomosti, ale jen o ovladatelnost ovce

A co by chtěli slyšet?

Proč se do firmy hlásím? -Protože si chci vydělat peníze.

Vaše motivace? -Výše platu.

Re: A co by chtěli slyšet?

Nic ve zlým, ale takhle "motivovaného" uchazeče bych nezaměstnal.

Ano, zaměstnance proklepnout, ten se ovšem ptát nesmí

Kdo je celý den v práci, tak ho vážně i zajímá, jak si může vyřídit věci jak třeba návštěvu očního lékaře. Po pracovní době to fakt nejde, dělá-li člověk od 8:30 do 17 hod a občas déle. Na toto se člověk neptá. Ale firmy samy se někdy ptají na ochotu k přesčasům - pochopitelně neplaceným. Za jaký minimální plat jste ochoten nastoupit. Přesčasy zdarma samozřejmé, musí být ochota ...

Firmy umí zneužívat dobu krize maximálně. Krize pomíjí, ale nabídka míst je slabší tak si firmy diktují. Řešení - po přejití krize od takové firmy co nejrychleji odejít. Tam, kde přesčasy platí nebo nechtějí, kde nejsou dobráci, co se ptají na nejmenší plat, za který člověk je ochoten nastoupit.

Asi je to individuální

Nevím, absolvoval jsem několik pohorů, a i když jsem někdy neuspěl, nikdy jsem neměl pocit, že by se mnou jednali způsobem, který by se mi nelíbil. Jen jednou mě trošku pobavila nějaká cca 20 letá holčina z personální agentury požadavkem na pohovor v angličtině, která jí přitom moc nešla.

Zjevně hodně záleží na to, na jakou pozici se člověk hlásí...já jsem právník, a jak říkám, všechy pohovory co jsem absolvoval byly +/- v pohodě.

Re: Asi je to individuální

Některé pohovory jsou dosti nepříjemné. Ale zjistil jsem, že někdy velmi příjemný pohovor takový úspěch nebyl. Hranou přátelskou atmosférou se člověk víc uvolní a víc poví. A o to jim jde.

pohovory to je jedna velká komedie

se nedivím, že mnoho lidí na ně nechodí. Pořád stejné naučené otázky typu - "na co jste ve své kariéře nejvíce hrdý?, jak se tady vidíte za tři roky?, jaké jsou vaše slabé stránky?". Nakonec tě stejně nevyberou, protože na tebe nemají peníze a nebo si tě proklepnou u bývalých zaměstnavatelů, kde tě jeden pomluví, protože nerozdýchal, že jsi od nich odešel ke konkurenci a máš stejně smůlu. Tak si tam nakonec vezmou někoho "průchodnějšího", koho pak po třech týdnech za totální neschopnost vyhodí a naberou zase někoho na zkoušku a tak dokola.

"Vědecký personalismus"?

Někdy se až divím, že bez personalistiky vůbec kdy mohlo fungovat hospodářství... Na všechno jdeme "vědecky", analyzujeme a porovnáváme čím dál tím větší množství faktorů, a čím víc jich je, tím spíš máme pocit, že máme všechno "ošetřeno". Jednak o tom lze s úspěchem pochybovat, jednak tím možná ztrácíme přirozené rozpoznávací schopnosti. Správný šéf - nebo šéfstvo - by asi měl umět odhadnout lidi a vybrat si vhodného podřízeného. Respektive - až do zrodu personalistiky to prostě umět musel. Na poprvé to vždy sice vyjít nemusí, ale u personalisticky prověřených jedinců taky není výsledek zaručen. Obecně - v lidském konání není nikdy žádný výsledek zaručen. Smiřme se s tím.

osobní zkušenost

Maximálně vtipný pracovní pohovor jsem zažil cca.v roce 2008 u jedné společnosti-jmenovat jí nebudu, ale je to VELKÁ a známá firma. Prošel jsem přes náborářku, přes první, druhé a třetí kolo, jako adept na pozici oblastní (regionální) inspektor prodeje. Pozice s platem cca.50 tis a cca.200 podřízenými. ZKušenosti i vzdělání mám, takže jsem se dostal až do finále, kde mě měl vidět přímo velký šéf a ten rozhodnout. Přišel jsem do jednací místnosti a čekal na velkého bosse. S patnáctiminutovým zpožděním se vřítil do místnosti asi 25-letý kretén, podíval se na mě a bez pozdravu zařval VÁS NEBERU. A odešel! Pak se otočil, vrátil se a říká: " Vy jste si dal ruce zkřížené na prsa, to znamená, že jste uzavřený člověk, který má tajemství a kdo má tajemství může i krást a nikoho, kdo by mohl krást MY nepotřebujeme!! JÁ totiž umím psychologii" a odešel definitivně. S personalistkou jsme se rozloučili a ona se mi za chování šéfa omluvila. Celý nábor u něj trval asi 20 vteřin! Dost mě to pobavilo.

většinou to jsou frašky

při kterých člověka sáhodlouze mučí dotazy, na již dávno obsazené místo  některé dotazy při pohovorech bývají nemístné a příliš osobní. Někdy na směšnou a primitivní práci zbytečně náročné pohovory