Umět, či neumět anglicky? Být, či nebýt?

  • 69
Kde jsou ty časy, kdy profesor Hrbolek lákal večerního studenta Plhu na nepovinnou latinu se slovy, že i manuální pracovník si může přečíst Vergilia v originále.

Pokud jde o náš český dnešek a o jazyk anglický, argumentem ke studiu je jediné: Přežití. Holé přežití! Pokud nám do konce pracovní kariéry zbývají tři roky nebo více. Nejlepší metodou je pochopitelně dlouhodobý pobyt v anglicky mluvící zemi, s vynuceným nebo vědomě dodržovaným zákazem mluvit česky, s pilným studiem anglické školy. Kdo však pomůže ztracené generaci ­ lidem nad 25-30 let, kteří už musí živit sami sebe nebo i své rodiny a kteří si mohou dovolit vyjet do Anglie tak jednou za rok na mizerných maximálně 14 dnů v kuse?

Jak se snadněji naučit nejen anglický jazyk se dovíte v přiloženém článku ZDE

Nadějí je několik

Studium cizího jazyka v dospělém věku je značná a dlouhodobá zátěž. Vyžaduje opačné vlastnosti než moderní doba. Místo povrchnosti a změny si žádá důkladnost a stálost. Podstoupit jazykové martyrium znamená vyhnout se většímu stresu ­ stresu stále izolovanějšího negramotného člověka mezi gramotnými.Potenciálnístudentmákdispozici hned několik pomocných rukou: učebnice a vůbec pomůcky od prostého potištěného papíru po komplexní multimediální cédéčka jsou stále kvalitnější. Přibývá učitelů, nabízí se stále větší výběr metod. Snad nejslabším článkem, nejméně rozšířeným know-how mezi lidmi, je psychologické umění "přinutit se ­ nepřestat ­ vytrvat". Ale i zde přináší moderní věda o technikách duševní práce účinné léky. Nejspíše největší nadějí je určité zjednodušování angličtiny. Za daleko méně peněz (tj. času a námahy) se rýsuje daleko více muziky (uplatnění odborné kvalifikace v mezilidských vztazích za světový plat).

Nerodilí už převýšili rodilé Angličany

Ta naděje je dána historickým vývojem. Koncem devadesátých let totiž lidé pracující v angličtině převýšili celosvětově svým počtem lidi, kteří angličtinu považují za svůj mateřský jazyk. "Zurčení" angličtiny doprovází vydělávání slušných peněz na celé zeměkouli. Kde přestává angličtina, tam téměř všude začíná horší civilizace a nuzota. Jenže jinak zurčí angličtina mezi Polákem a Italem než mezi Američanem a Australanem. Angličan či Američan dostal do vínku mateřskou řeč, která prakticky nezná skloňování, časování či vytváření koncovek u slov. O významu slova ve větě neinformuje koncovka, ale pozice. Pevná, nezaměnitelná. A když určité slovo stále stejného znění "parkuje" ve větě na stejném místě, tak se pusa rodilého mluvčího brzy naučí nevyslovovat, ale pouze naznačovat. V češtině to také umíme ­ v jednom z milionu případů: naznačíme "to mi neva" a každý ví, že se myslelo "to mi nevadí". V angličtině je to většinové pravidlo.

A tak si Angličan s Angličanem skutečně vystačí s onou směskou náznakovitých pazvuků a vzdechů, z níž občas vyleze jasně vyslovené významové slovo nebo spíše jedna přízvučná slabika. Polák s Italem (nebo Brazilec s Estoncem nebo Fin s Japoncem) je při anglické komunikaci nejistý. Nebezpečí pazvuků jej děsí, sám ani tu směsku tak rychle jako rodilec neovládá. A proto poctivě vysloví i slova nepřízvučná, mezi jednotlivými slovy dokonce trochu odsekává. Dostavuje se lepší porozumění, oboustranná komunikační úleva. Rodilý mluvčí se v rámci mezinárodních firem kvůli prosperitě podnikání rád přizpůsobí ­ byznys je byznys.

Lehčí zkoušky se světovou pověstí

Přizpůsobí se ale i renomované školy provozující uznávané certifikáty z angličtiny. Zkoušející cambridgeských ústních zkoušek mají pokyn takovýto akcent stále více tolerovat. A ocenit zejména to, že zkoušený se civilizovaně dorozumí. Nejlepší nakonec: pracovní angličtina je co do slovní zásoby mnohem prostší než angličtina obecná. Pro běžnou práci například takové sekretářky není nutné znát přítoky Temže, Shakespearova či Twainova díla. Syndikát světových zkoušek při cambridgeské univerzitě se přizpůsobil. Od poloviny devadesátých let zavádí a do března 2002 stabilizoval v revidované formě řadu zkoušek paralelní ke klasickým zkouškám. Tato nová řada se sice jmenuje "Business English Certificates", ale vůbec se zde nemusíme bát, že by šlo o odbornou ekonomickou řeč plnou rozvah, výsledovek, produktivit, akcií a dividend. Já osobně bych tu snadnější angličtinu nazval "English for Working Purposes" ­ angličtina pro pracovní účely. Při zkoušce vás nepotkají věty "o krtečkovi" apod., ale daleko potřebnější fráze typu:

- Zatelefonuj Markovi v našem stánku na výstavišti, ať si vyžádá cenovou nabídku, a když ji nedostane, ať domluví u nich osobní schůzku našeho obchodníka.
- Nechte podepsat obě kopie smlouvy, jednu založte sem do složky a druhou odešlete na adresu partnera.
Není to radost ­ takováto naděje, že to přece jen zvládneme a neumřeme v Evropě či v globální vesnici na negramotnost?