1. Investoři: jediným investorem v pravém slova smyslu je Agrofert, reprezentovaný Andrejem Babišem. On jediný investuje a věří, že mu tato investice umožní minimalizovat náklady v holdingu, maximalizovat zisky a prosadit se resp. přežít na mezinárodním trhu. On jediný si půjčuje miliardy, jeho to může stát existenci. Jiní investoři tady nejsou.
2. Hráči: je jich mnoho a jsou neviditelní. Profitují na výkyvech v období dnů resp. týdnů a snaží se co nejvíce svézt na neočekávaném růstu či poklesu.
3. Spekulanti: je jich poměrně dost. Jsou to především ti, kteří si udělají nějaký úsudek o vývoji společnosti a jejich akcií a pak investují. Patří sem velké společnosti i řada drobných akcionářů. Jejich nevýhodou je strach z dlouhodobého držení těchto akcií. A není zde nikdo, kdo by jim fundovaně poradil. Analytici,kteří doporučovali kupovat i za 80 Kč, teď na 38 radí prodávat a to se těžko snáší. Spekulují na to, že je cena akcií stlačená uměle pod tlakem privatizace, věří, že Unipetrol má šanci s kvalitním managementem, dosahovat vysokých zisků a hlavně přežít.
Mýtus I.: Babiš, aneb vláda prodala špatnému zájemci
Tento mýtus způsobil prakticky okamžitě prudký propad. Přímo či nepřímo bylo naznačeno, že vláda prodala tomu nejhoršímu zločinci pod sluncem. Renomované analytické firmy ho označili za riziko pro akcionáře. Jedná se o typickou paniku. Zatímco o ing. Andreji Babišovi toho bylo napsáno velmi mnoho,nikdo nenapsal nic o druhém zájemci, realitní společnosti Rotch. Pro akcionáře je ale důležité zejména budoucí strategie podniku. A nikdo není schopen napsat, co by Rotch s Unipetrolem udělal. Jediné co se nyní dá říct, že vláda prodala svůj podíl podnikateli, který je schopen vytvářet zisky, buduje společnost schopnou konkurence na zahraničních trzích. Soudit, že je Andrej Babiš nepoctivec a ošidí všechny kolem sebe, zatímco Rotch by se snažil dát každému burziánovi maximum, je nesmysl. Rotch by postupoval stejně nekompromisně jako bude postupovat Agrofert. Pro akcionáře jsou důležité jen dvě věci: jednak aby byl Unipetrol co nejdříve ziskový a jednak aby bylo účetnictví bez velkých švindlů. Jestli bude Agrofert dále schopen vytvářet zisk ale ukáže až čas.
Mýtus II.: Povinný odkup
Tento mýtus je jednou z hlavních příčin stagnace českého kapitálového trhu. Koupě kontrolních balíků akcií doplněná povinností odkoupit všechny ostatní papíry za mnohem vyšší cenu než je současná burzovní totiž neúměrně zvyšuje zatížení investora. Zákon o povinném odkupu vedl k tomu, že český kapitálový trh skončil v pasti spekulací na povinný odkup. Investoři pak po“získání“ podílů blížících se 100% neměli jinou možnost než akcie stáhnout. Na burze už po nich nebyla poptávka. Zároveň to brání i návratu akcií na burzu, protože pokud by se jich nějaký holding chtěl časem zbavit a předat kontrolní podíl jinému investorovi, tak se celá spekulace bude opakovat. Je paradoxní, že pravicoví poslanci prosazují povinné odkupy a levicová vláda jim v tom brání. Přitom zkušenosti z USA ukazují, že jediné co si má drobný akcionář přát je zachování likvidity. Dospělo k tomu i Německo, kde se konečně, opět levici, povedlo prosadit konec nesmyslných povinných odkupů, které ve svém důsledků odčerpávají kapitál investorovi a ohrožují ho zánikem! Jediné, kde je povinný odkup oprávněný, je při stahování akcií z burzy, nikde jinde. Až skončí souboj o povinných odkupech v případě změny majitele, budeme svědky toho, jak se opět vrací akcie na burzu a bude to, tak jako v USA, nejběžnější způsob pro získání kapitálu.
Mýtus III. Dividenda
Poté, co už bylo jasné, kdo je vítěz, se mezi minoritními akcionáři začal šířit hlas, že by z prodeje rafinérské části Conocu měli dostat dividendu minoritní akcionáři. Co to znamená ? Agrofert jde do transakce, vyhraje tendr, což ho stojí nemalé peníze, zadluží se, aby koupil zadlužený podnik a zisk z části prodeje by měl “věnovat“ ostatním akcionářům, které to nestálo ani korunu ? Proč? V úvaze hráče to vede samozřejmě k maximalizaci úsilí získat co nejvíc hned. Ale spekulant a investor jsou spolu na jedné lodi! Pokud má akcie Unipetrolu konečně vzrůst nad nominál, pokud má společnost přežít, musí se oddlužit a restrukturalizovat. Pak se z ní stane klasický BlueChip, jehož cena se bude vyvíjet na základě fundamentální analýzy. Dividenda je výhodná jen pro hráče. Ten zkasíruje dividendu, zisk z povinného odkupu a na dalších pět let si akcie ani nevšimne. Ale společnost a vlastní hodnotu akcií to ohrožuje. Peníze, které se vyplatí na dividendě se totiž musí opět získat půjčkou z bank, vydáním obligací, nebo dalším úpisem. A zvyšují se náklady, snižuje se zisk a hrozí zánik.
Tyto důvody by měli přimět každého, kdo vlastní nějaké akcie Unipetrolu, aby se klidně a bez hysterie zamyslel nad sebou, svým majetkem,investičním horizontem a realitou. Prodávat v panice, na základě doporučení polovičatých článků a povrchních analýz je to nejhorší, co se dá udělat. Na burze je možné prakticky cokoliv, ale je nesmyslné zdůvodňovat své doporučení tím, že někdo je ďábel a jiný by asi byl anděl. Finanční svět je plný žraloků a je důležité se nenechat ulovit ani jedním z nich.
Co si myslíte o akciích Unipetrolu vy? Doporučili byste je k nákupu či okamžitému prodeji? Těšíme se na vaše názory
