Financování vlastního bydlení je jedním z nemnoha možných výdajů, které zákon o daních z příjmů vyzdvihuje do skupiny položek snižujících základ daně poplatníka. Samozřejmě musí poplatník splnit hned několik nutných předpokladů, při jejichž dodržení je realizace daňové úspory možná. Přestože předpoklady pro realizaci daňové úspory nejsou předmětem komentáře, tak si je stručně shrňme v několika bodech:
- Poplatník si od základu daně může odečíst částku, která se rovná úrokům zaplaceným ve zdaňovacím období z úvěru ze stavebního spoření nebo hypotečního úvěru sníženou o státní příspěvek (byl-li poskytnut). Limitní hodnotou úhrnu úroků je 300 tisíc korun za zdaňovací období.
Banky chtějí, aby klienti zůstali doma
Banky se snaží své klienty naučit, aby k nim chodili co nejméně. Používají k tomu jednoduchý nástroj. Zvyšují poplatky za služby u přepážek. Ve středu k tomu přistoupila i ČSOB.
Pozor na autokratické šéfy!
Pozorování manažerů a jejich příhod může být velice zajímavým koníčkem. Můžete totiž narazit na velice smutné i veselé případy. Přesvědčte (a možná i poučte) se sami...
EU: Víc práv pro zákazníky
Evropská unie věnuje ochraně spotřebitele velkou péči. Čeští spotřebitelé jsou od zítřka i evropskými spotřebiteli. Měli by na tom tedy být lépe. Teoreticky. - Zmiňovaný úvěr poplatník použije pro účely bytových potřeb. Detailní výčet předmětu bytových potřeb nabízí paragraf 15, odst.10, zákona o daních z příjmů.
- Pro část bytových potřeb uvedených v paragrafu 10 musí poplatník snižující si základ daně nemovitost vlastnit a musí ji využívat buď sám nebo jeho příbuzní v přímé linii. Podmínka vlastnictví samozřejmě neplatí kupříkladu u financování bytových potřeb u družstevních bytů, kdy dlužník uzavírá s pronajímatelem v podstatě nájemní vztah.
Nezabíhejme do podrobností podmínek a pojďme se zaměřit na účastníky smlouvy o úvěru a jejich možnosti realizace daňové úspory.
Odpočet realizuje buďto jedna osoba nebo všichni bez rozdílu
Podle paragrafu 15, odst. 11 může uplatňovat odpočet úroků z úvěru použitého na financování bytové potřeby od základu daně pouze zletilá osoba a to za předpokladu, že je účastníkem smlouvy o úvěru. Jestliže vstupuje do smlouvy o úvěru více zletilých osob, pak může odpočet realizovat buď jedna z nich a snížit si základ daně o sto procent zaplacených úroků anebo každá z nich rovným dílem. Není tady kupříkladu možná alternativa, že u tří zletilých účastníků úvěrové smlouvy si dva rozdělí po padesáti procentech zaplacených úroků a třetí zletilý jednoduše nic.
Zvláštní postavení v úvěrových smlouvách má manžel nebo manželka. Manželé automaticky vystupují jako spolužadatelé o úvěr i když uzavírá smlouvu pouze jeden z nich. Lze říct, že druhý z manželů je v pozici spoludlužníka ze zákona. Z pohledu daňového ovšem manžel/ka, který není přímým účastníkem smlouvy, nemá právo se dělit o úroky z úvěrového vztahu a snižovat si o ně daňový základ. Podobně jsou na tom i třetí osoby v pozici ručitelů, kteří svojí přítomností ve vztahu posílili pozici věřitele ve vztahu k pohledávce.
Úroky by měl uplatňovat ten, kdo je ve vyšším daňovém pásmu
Jiná situace nastává v případech, kdy ve smlouvě na straně dlužníků figuruje více účastníků. Jsou-li účastníci úvěrové smlouvy postaveni před otázku, zda by si měla úroky odečítat jedna osoba nebo by si je měli alikvotně dělit, pak je třeba zvážit daňové pásmo jednotlivých účastníků. V případě, že jsou účastníky smlouvy osoby pohybující se v odlišném daňovém pásmu, pak je z pohledu daňové úspory nejefektivnější, aby si o úroky z úvěru snížila svůj základ právě osoba s nejvyšším základem daně. Nezáleží přitom na okolnosti, kdo skutečně splácí věřiteli úmor a úrok. Musí být pouze dodrženy výše uvedené podmínky.
Dělíme-li mezi účastníky smlouvy, pak jedině mezi všechny zletilé
 |
Úrokové sazby hypoték na historickém minimu! Čtěte ZDE. |
Podobně z pohledu aplikace zákona o daních z příjmů zapeklitá situace nastává v případě, že se rodiče rozhodnou úvěrem financovat pořízení nemovitosti pro svého dospělého potomka a společně uzavřou smlouvu o úvěru. Pořízená nemovitost (kupříkladu byt) je ovšem výlučným vlastnictvím potomka, a tudíž rodiče si (navzdory tomu, že splátky úvěru platí) nemohou snížit základ daně ani o korunu. Toto právo má pouze potomek, avšak u takto mladých lidí bývá problémem absence jakýchkoli zdanitelných příjmů, od kterých by bylo úroky možné odečíst. Tomuto rozporu by bylo rozumné předejít tím, že by rodiče koupili byt do svého vlastnictví a nechali tam bydlet svého potomka. Za těchto předpokladů by byly naplněny všechny podmínky zákona, neboť by účastník úvěru financoval vlastní bytovou potřebu využívanou osobou v přímé příbuzenské linii.
Jaké jsou vaše zkušenosti s daňovou úsporou prostřednictvím zaplacených úroků z úvěrů na bydlení? Dělili jste úroky mezi více osob nebo ne? Těšíme se na vaše názory.
 |
Aktuální ceny bytů a nájemného v České republice vám přináší exkluzivní projekt serveru iDNES a společnosti Institut regionálních informací. Více na CENYBYTU.IDNES.CZ |
