Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ústavní soud zamítl návrh na zrušení karenční doby

  14:37aktualizováno  14:37
Ústavní soud rozhodnul o návrhu skupiny poslanců na zrušení třídenní tzv. karenční doby (doby po kterou není vyplácena nemocenská) spojené současně s osvobozením zaměstnanců od povinnosti platit pojistné na nemocenské pojištění a na státní politiku zaměstnanosti.
Ústavní soud, Brno

Ústavní soud, Brno | foto: Hana Skoumalová

Ústavní soud rozhodl, že toto ustanovení není protiústavním omezením práva na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci garantovaného čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Úprava prošla "testem rozumnosti"

Podle názoru Ústavního soudu úprava tohoto základního sociálního práva totiž ponechává zákonodárci poměrně široké pole působnosti, pokud jde o nastavení jeho zákonných parametrů (ustanovení čl. 41 odst. 1 ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Napadená úprava podle Ústavního soudu  prošla testem rozumnosti, který je měřítkem ústavnosti při přezkumu práv vyjmenovaných v ustanovení čl. 41 odst. 1 Listiny, neboť nezasahuje do samotného jádra práva na hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci, sleduje legitimní cíl a k dosažení tohoto cíle zvolila racionální a nikoliv svévolné prostředky.

Plné znění nálezu Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 54/10

Ústavní soud se ve svém rozhodnutí musel vypořádat i se svým předchozím rozhodnutím z roku 2008, uvedl ovšem, že s ohledem na změny v zákonech není toto rozhodnutí na daný případ aplikovatelné. K tomu Ústavní soud uvedl: Relevantní rozdíl mezi racionalitou nyní napadené úpravy a úpravy zrušené nálezem Pl. ÚS 2/08 spatřuje Ústavní soud ve skutečnosti, že zákonem č. 2/2009 Sb., kterým byl změněn zákon č. 187/2006 Sb., byla  s účinností od 1. 1. 2009 zrušena povinnost  zaměstnanců platit pojistné na nemocenské pojištění. Napadená ustanovení tudíž nezakotvují – jak již výše připomenuto – paradoxní a Ústavním soudem kritizovaný stav, za něhož stát kvůli neurčitému počtu zneuživatelů nemocenských dávek plošně postihl všechny kategorie zaměstnanců, z nichž převážná většina měla zůstat po dobu prvých tří dnů pracovní neschopnosti bez jakýchkoliv prostředků, zatímco jejich povinnost platit pojistné zůstala nedotčena.

Z argumentace Ústavního soudu

K závěru, že zavedení karenční doby je samo o sobě (tj. nikoliv např. ve spojení s dříve kritizovaným současným zachováním povinnosti platit pojistné) "rozumným" a dokonce v evropském kontextu obvyklým opatřením vede i skutečnost, že tento institut je uznáván jak v mezinárodním právu, tak i ve vnitrostátních úpravách mnoha států.V této souvislosti lze odkázat např. na ustanovení čl. 26 odst. 3 Úmluvy Mezinárodníorganizace práce č. 130 o léčebně preventivní péči a dávkách v nemoci (č. 537/1990 Sb.) či na ustanovení čl. 18 Evropského zákoníku sociálního zabezpečeni (č. 90/2001 Sb. m. s.). Obě tyto úpravy využití karenční doby – v délce trvání maximálně tří dnů – povolují. Podle srovnávacích tabulek v systému MISSOC (Mutual Information Systemon Social Protection - Společný informační systém sociální ochrany, tabulky dostupné zde), jež jsou Ústavnímu soudy známy z úřední činnosti, je zavedení karenční doby v evropských státech poměrně častým jevem. S třídenní karenční (resp. čekací) dobou se tak lze setkat v Řecku, Estonsku, Francii, Itálii, Rakousku, Portugalsku, Španělsku, Irsku, Švýcarsku, ve Velké Británii a rovněž na Maltě a Kypru, přičemž v některých dalších státech je zakotvena karenční doba v jiné délce. Závěr o nerozumnosti či snad dokonce svévolnosti zakotvení institutu karenční doby by tak byl v evropském kontextu zcela neudržitelný, resp. by jej bylo možno odůvodnit pouze specifickými aspekty (jako např. stanovením povinnosti platit po karenční dobu pojistné, jak tomu bylo v případě úpravy zrušené nálezem sp. zn. Pl. ÚS2/08). Takové aspekty již však v projednávané věci dány nejsou.

Dotčené předpisy

čl. 30 Listiny základních práv a svobod

(1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.
(2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.
(3) Podrobnosti stanoví zákon.

čl. 41 Listiny základních práv a svobod

Práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí.

§ 192 odst. 1 Zákoníku práce

Zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu ve dnech podle věty druhé a ve výši podle odstavce 2, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. V mezích období uvedeného ve větě první přísluší tato náhrada mzdy nebo platu za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, a za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat nebo mzda nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle předpisů o nemocenském pojištění, a pokud pracovní poměr trvá, ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského; náhrada mzdy nebo platu nepřísluší za první 3 takovéto dny dočasné pracovní neschopnosti, nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn. Vznikla-li dočasná pracovní neschopnost ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 období 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu následujícím kalendářním dnem. Jestliže v období prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v období prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náleží nemocenské nebo peněžitá pomoc v mateřství, náhrada mzdy nebo platu nepřísluší. Vznikne-li zaměstnanci v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény právo na náhradu mzdy nebo platu podle věty první až třetí, nepřísluší mu současně náhrada mzdy nebo platu z důvodu jiné překážky v práci.

Autor:




Finance.iDNES.cz radí

Víte, že stát stále přispívá až 2000 Kč/rok na stavební spoření?

Další rady k nezaplacení

Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ústavní soud v Brně (ilustrační snímek)
Stanovisko Nejvyššího soudu k promlčení nároku na omluvu

Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu schválilo na svém zasedání dne 11.9.2013 stanovisko, které se týká lhůty promlčení nároku na náhradu...  celý článek

(ilustrační snímek)
Je přípustné rozdávání letáků na akcích konkurence?

Zajímavý obchodní spor mezi dvěma hobby markety řešil nedávno Nejvyšší soud. Jednalo se o otázku, zda konkurent může na akci pořádané jiným podnikatelem a v...  celý článek

(ilustrační snímek)
Jmenováni tři noví předsedové okresních soudů

Ministryně spravedlnosti dnes jmenovala tři nové předsedy okresních soudů.   celý článek

Další nabídka

Kurzy.cz

Volební preference STEM: ANO posiluje, podpora ČSSD spadla pod 10 %
Volební preference STEM: ANO posiluje, podpora ČSSD spadla pod 10 %

Necelý týden před volbami dál posilují preference hnutí ANO. Raketový nárůst zaznamenala SPD. Rostou také Piráti. Naopa... celý článek

Grafton Recruitment Praha
BI Analytik

Grafton Recruitment Praha
Praha
nabízený plat: 40 000 - 50 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.