Dokument, smlouva, podpis

Dokument, smlouva, podpis - Ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Uzavírání leasingové smlouvy: čeho se vyvarovat

  • 3
Leasing je poměrně oblíbeným způsobem financování automobilů. Je však dobré o něm vědět co nejvíce, abyste v konečném důsledku nebyli nemile překvapeni. Co má a co nemá obsahovat leasingová smlouva a na co byste si při jejím uzavírání měli dát pozor?

Základními právními normami upravujícími leasing (resp. nájem, pronájem, či výpůjčku) je zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění. Klíčová ustanovení týkající se nájmu představují především:

1. § 659 – § 662 občanského zákoníku, které upravují smlouvu o výpůjčce. Smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli (ten, kdo si věc vypůjčuje) právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat. Půjčitel (ten, kdo věc vypůjčil) je povinen předat vypůjčiteli věc ve stavu způsobilém k řádnému užívání. Vypůjčitel je oprávněn užívat věc řádně a v souladu s účelem, který byl ve smlouvě dohodnut nebo kterému obvykle slouží; je povinen chránit ji před poškozením, ztrátou nebo zničením. Není-li dohodnuto jinak, nesmí vypůjčitel přenechat věc k užívání jinému. Vypůjčitel je povinen věc vrátit, jakmile ji nepotřebuje, nejpozději však do konce stanovené doby zapůjčení.

Platební karta (c) profimedia.cz/corbis

Jak vybrat leasingovou společnost?
Více ZDE.

Půjčitel může požadovat vrácení věci i před skončením stanovené doby zapůjčení, jestliže vypůjčitel věc neužívá řádně nebo jestliže ji užívá v rozporu s účelem, kterému slouží. Zároveň v návaznosti na § 617 a § 660 občanského zákoníku platí, že je-li třeba, aby při užívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li se užívání návodem nebo je upraveno technickou normou, je půjčitel povinen vypůjčitele s nimi seznámit, ledaže jde o pravidla obecně známá. Nesplní-li půjčitel tuto povinnost, lze dovodit, že je povinen vypůjčiteli nahradit škodu z toho vzniklou.

2. § 663 – § 723 občanského zákoníku, které upravují nájemní smlouvu. Nájemní smlouva se liší od smlouvy o výpůjčce především v tom, že nájem se sjednává za úplatu. Z tohoto důvodu je nájemní smlouva základem pro vytvoření právního vztahu chápaného z hlediska leasingu jako operativní leasing. V § 663 – § 684 občanského zákoníku jsou řešeny obecné náležitosti nájemního vztahu, je vymezen pojem nájem a definováno ustanovení o skončení nájmu.

Nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní brali užitky. Pronajímatel je povinen přenechat pronajatou věc nájemci ve stavu způsobilém smluvenému užívání, nebo nebyl-li způsob užívání smluven, užívání obvyklému, a v tomto stavu ji svým nákladem udržovat. Nájemce je oprávněn užívat věc způsobem stanoveným ve smlouvě; nebylo-li dohodnuto jinak, přiměřeně povaze a určení věci. Pronajímatel je oprávněn požadovat přístup k věci za účelem kontroly, zda nájemce užívá věc řádným způsobem. Nájemce je oprávněn dát pronajatou věc také do podnájmu (subleasing), pokud není stanoveno ve smlouvě o nájmu jinak.

Nájemce je povinen platit nájemné podle smlouvy, jinak nájemné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího užívání. Nájem skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak. V § 685 – § 716 občanského zákoníku jsou upravena zvláštní ustanovení o nájmu bytu, nájem obytných mítností v zařízeních určených k trvalému bydlení je upraven v § 717 – § 718 občanského zákoníku, § 719 se týká podnájmu bytu a v § 721 – § 7233 jsou upravena zvláštní ustanovení o podnikatelském nájmu věcí movitých.

3. Ohledně nájmu a podnájmu nebytových prostor odkazuje § 720 občanského zákoníku na speciální zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor. Tento zákon se vztahuje:

a) na nebytové prostory, jimiž jsou místnosti nebo soubory místností, které podle rozhodnutí stavebního úřadu jsou určeny k jinému účelu než k bydlení; přičemž nebytovými prostory nejsou příslušenství bytu, ani společné prostory domu;
b) na byty, u kterých byl udělen souhlas k jejich užívání k nebytovým účelům.


Na základě § 3 tohoto zákona musí mít smlouva o nájmu nebytových prostor písemnou formu a musí obsahovat předmět a účel nájmu, výši a splatnost nájemného a způsob jeho platby, a nejde- li o nájem na dobu neurčitou, dobu, na kterou se nájem uzavírá.

Platební karta (c) profimedia.cz/corbis

Co vás vyjde levněji? Vyplatí se vám auto na úvěr, nebo na leasing? Více ZDE.

4. Obchodní zákoník samostatně upravuje v § 488b – § 488i smlouvu o nájmu podniku. Smlouvou o nájmu podniku se pronajímatel zavazuje přenechat svůj podnik nájemci, aby jej samostatně provozoval a řídil na vlastní náklad a nebezpečí a aby z něj pobíral užitky. Nájemce se zavazuje zaplatit pronajímateli nájemné. Ve smlouvě musí být dohodnuta výše nájemného nebo způsob jejího určení. Smlouva o nájmu podniku musí mít písemnou formu. V obchodním zákoníku lze nalézt i samostatnou úpravu smlouvy o nájmu dopravního prostředku. Tato smlouva je upravena v § 630 – § 637. Smlouvou o nájmu dopravního prostředku se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci dopravní prostředek k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje zaplatit úplatu (nájemné). I smlouva o nájmu dopravního prostředku vyžaduje písemnou formu.

5. Z hlediska finančního leasingu je nutno ještě upozornit na § 489 – § 496 obchodního zákoníku upravující smlouvu o koupi najaté věci, podle níž se postupuje při odkupu najatého majetku, což přichází do úvahy pouze v souvislosti s finančním leasingem.

6. Z hlediska daňových zákonů upravujících problematiku leasingu je nutno zmínit zejména zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů a zákon č. 235/2004 Sb., o DPH.

Leasingová smlouva

České právní předpisy obsahují celou řadu ustanovení týkajících se nájemních vztahů a smluv, nicméně vlastní pojem leasingová smlouva v právních předpisech nalézt nelze. Doslovný pojem leasingová smlouva český právní řád nezná. Při uzavírání leasingových smluv se postupuje částečně podle výše zmíněných předpisů za využití § 273 ObchZ, který doslova říká:

1) Část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

2) Odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek uvedených v odstavci 1.

3) K uzavření smlouvy lze užít smluvních formulářů užívaných v obchodním styku. Obecně se tedy při sepisování leasingové smlouvy vychází z výše popsaných nájemních smluv, které lze obvykle pro účely leasingu využít pouze částečně. Pro účely leasingu je pak využito ustanovení § 273 ObchZ, které umožňuje ve specifických částech leasingové smlouvy odkázat na všeobecné obchodní podmínky. V tomto případě se jedná o všeobecné obchodní podmínky vytvořené Českou leasingovou a finanční asociací, které lze nalézt např. na oficiálních internetových stránkách této asociace www.als-cr.cz.

Podle čeho vybírat leasingovou společnost? Co potřebujete k uzavření smlouvy a jak řešit problémy se splácením? Čtěte ZDE.

Na těchto stránkách lze nalézt následující všeobecné obchodní podmínky:

1. Všeobecné podmínky finančního leasingu movitých předmětů.
2. Všeobecné podmínky operativního leasingu movitých předmětů.
3. Všeobecné smluvní podmínky finančního pronájmu (leasingu) automobilů.
4. Všeobecné podmínky finančního leasingu nemovitostí.
5. Všeobecné podmínky postoupení leasingových smluv na jiného pronajímatele.

Leasingová smlouva by obecně měla mít alespoň tyto náležitosti:

1. Identifikaci smluvních stran (nájemce a pronajímatele), tzn. jméno a příjmení, resp. název, adresu bydliště, resp. sídla, IČO, příp. DIČ (může být doplněno údajem o zápisu do obchodního rejstříku, včetně spisové značky u osob, kterých se to týká).

2. Předmět smlouvy – identifikaci pronajímaného předmětu (pokud možno co nejpřesnější, tzn. vč. výrobního čísla, čísla karoserie atd.).

3. Datum uzavření smlouvy.

4. Datum účinnosti smlouvy, je-li odlišné od data uzavření smlouvy – tímto datem se obvykle rozumí datum předání předmětu ve stavu obvyklém k užívání a důležité je proto, že od tohoto okamžiku dochází k účtování o nákladech a výnosech (výdajích a příjmech) týkajících se leasingového vztahu.

5. Dobu trvání leasingového vztahu, příp. datum ukončení leasingového vztahu.

6. Údaj o ceně pronajatého předmětu (vstupní ceně u pronajímatele, leasingové ceně, odkupní ceně po skončení pronájmu – může být doplněno formou dodatků ke smlouvě – a splátkách nájemného v průběhu leasingového vztahu).

7. Identifikaci, příp. první mimořádné splátky (zvýšené splátky), zálohy na splátky nájemného, zálohy na kupní cenu (doporučuji se vyhnout pojmu akontace, viz dále).

8. Obecné stanovení podmínek a povinností nájemce a pronajímatele – odborné užívání předmětu nájemcem, stanovení odpovědnosti za škody způsobené na pronajatém majetku, ustanovení o tom, zda nájemce může dát pronajatý předmět do podnájmu další osobě, povinnost oznámení škody pronajímateli nájemcem včetně stanovení termínu pro tento úkon atd.

9. Ustanovení o pojištění předmětu leasingu (kdo je povinen daný předmět pojistit, kdo bude platit pojistné atd.).

10. Ustanovení o povinnosti provádět opravy na pronajatém majetku.

11. Ustanovení o skutečnosti, zda je nájemce oprávněn provádět na pronajatém majetku technické zhodnocení a dohodu o tom, kdo toto technické zhodnocení bude hradit a odpisovat.

12. Údaj o případných sankcích vyplývajících z nesplnění podmínek nájemcem či pronajímatelem (nehrazení nájemného, nesplnění oznamovací povinnosti atd.), včetně penále.

13. Údaj o případném ručení či garanci.

14. Ustanovení o případném předčasném ukončení smlouvy a podmínkách, za kterých toto předčasné ukončení lze provést (způsoby předčasného ukončení – např. dohodou, zničením předmětu leasingu, odcizením předmětu leasingu, písemnou výpovědí atd., stanovení povinností, které z toho pro nájemce a pronajímatele vyplývají atd.).

15. Ustanovení o přechodu vlastnictví pronajatého majetku z pronajímatele na nájemce (týká se finančního leasingu).

16. Závěrečná ustanovení (např. za jakých podmínek lze smlouvu měnit v době trvání leasingu atd.).

17. Podpisy obou smluvních stran, příp. jejich razítka.

18. Seznam příloh (např. splátkový kalendář apod.).

Při vlastním uzavírání leasingových smluv u leasingových společností lze očekávat, že tyto podmínky již jsou zahrnuty do příslušných formulářů. V případě, že je uzavírána smlouva s pronajímatelem, jehož hlavní činností není pronájem, je vhodné se těmito podmínkami řídit. To ovšem platí i v případě smluv uzavíraných s leasingovými společnostmi, u nichž je vhodné si formulář smlouvy před podpisem porovnat se všeobecnými smluvními podmínkami, ale také s konkrétními požadavky nájemce a případně požadovat doplnění některých ustanovení, které nájemce považuje v souvislosti s konkrétním leasingovým vztahem za nezbytné. Při podpisu jakékoliv smlouvy vždy platí, že je vhodné vyžádat si dostatečný čas na její prostudování a to zásadně před podpisem smlouvy (např. s pomocí právního zástupce).

Měli jste problém s leasingovou smlouvou? Našli jste v ní nějaký zásadní "háček"? Napište nám, těšíme se na vaše názory.

Ukázky z knihy
Ing. Petra Valoucha: Leasing v praxi – praktický průvodce

1. díl: Kolik stojí leasing?

reklama


Úryvek je z knihy "Leasing v praxi – praktický průvodce" vydané nakladatelstvím Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE jako např:
Naučte se investovat, 2. rozšířené vydání
Účetnictví pro manažery
Finanční matematika pro každého, 5.vydání