Také je samozřejmě důležité dohodnout se písemně na pracovním rozvrhu s rodinou. Já jsem to neudělala a byla tak děvče pro všechno," říká Soňa, která se pak obrátila na anglickou partnerskou agenturu a zažádala o jinou rodinu. Potom pracovala u jedné černošské, dvou indických a jedné pákistánské rodiny, a to s různými zkušenostmi.
"Naštěstí mě nepotkalo to, co jiné dívky, které třeba byly u ortodoxních židů a musely se naučit kombinovat podle jejich víry jídla," říká s úsměvem a podotýká, že au pair se ve většině případů stává skutečným členem rodiny. "Nejdéle jsem potom byla v rodině právníka, jehož žena pracovala na půl úvazku ve škole. Měli tři děti a připadala jsem si u nich jako na prázdninách u příbuzných," vzpomíná Soňa. Rodina katolického vyznání bydlela v blízkosti Londýna a Soňa spolu s dalšími kamarádkami z jazykového kurzu tam často zajížděla na nákupy, do kina a na diskotéku. V jednom baru ji okouzlil černošský mladík, se kterým později začala chodit. A přišla s ním také do jiného stavu."
"Zpočátku se choval galantně, říkal, že se všechno vyřeší, ale bohužel nikdy neřekl, že by chtěl, abych tam s ním zůstala. Pak mi vypršelo vízum a já za ním několikrát znovu přijela, jenže to už jsem viděla, že přestává mít zájem," vypráví Soňa. Otec dítěte jí několikrát volal, ať mu pošle nějaké fotografie, ale to bylo všechno. Kamarádka, která jako au pair jela do Anglie později než Soňa, o něm zjistila, že má dítě ještě se svou britskou přítelkyní, s níž se později oženil. "Prostě jsem byla naivní a věřila všemu co mi navykládal," hodnotí lakonicky Soňa, která nyní bydlí spolu se svými rodiči. Jaká je její budoucnost? Nyní vyučuje soukromě angličtinu. Přítele nemá, zatím je jediným mužem jejího života tříletý Tomáš.
