Na nákup neberte děti
Náš první egyptský večer jsme se rozhodli vyjít si i s dětmi na procházku po městě. Už po 20 metrech jsme se bezelstně nechali nachytat na "Áhoj. Ják se más?" a skončili v obchodě s parfémy. Ihned jsme dostali ibiškový čaj a očichali několik lahviček, i když jsme vlastně žádnou voňavku nechtěli.
Tedy to "nechtěli" platilo pro mne a pro manžela. Náš osmiletý syn se naopak rozhodl, že právě to je ideální dárek pro jeho kamarádku. Prodejci to hned zmerčili a směrem k němu vybalili cenu – 100 dolarů. Poučeni delegátkou cestovky, že skutečná cena je zhruba třetinová, jsme byli ochotni zaplatit 35. A začalo handrkování, do něhož naše nepoučené děti v nejvypjatějších okamžicích vykřikovaly: "Kup to, nebo nám to neprodá!" (když to vypadalo, že prodejce zděšen naší nízkou nabídkou lahvičku ukládá zpět do regálu) a "Vrať se!" (když jsme znechuceně chtěli odejít). V jednu chvíli neměl syn daleko k slzám… A tak máme doma velkou lahev parfému, z něhož jsme trošku odlili synově kamarádce. Stála nás 50 dolarů.
Smlouvá se všude, i na pláži
Děti si chtěly pobyt na pláži zpestřit jízdou na velbloudu. Přišel velbloudář, řekl cenu a my automaticky zaplatili. Bez smlouvání! Na to jsme si totiž vůbec nevzpomněli. Ostatní jezdili asi za dvacet korun, my měli projížďku za stovku...
Divadélko v samoobsluze
Následující příhodu jsem jen sledovala. V malé samoobsluze načetla obsluha pokladny ceny pomocí čárových kódů. A o výsledné sumě nákupu se pak začalo smlouvat! Zhruba po desetiminutovém divadle, během kterého se u pokladny vytvořila slušná frontička, se smlouvající turistce podařilo cenu snížit na polovinu! Podobně se licitovalo i na dalších nepochopitelných místech – třeba v lékárně při koupi léků.
O kolik jsme vlastně všechno přeplatili, jsme zjistili až při odletu na letišti, když jsme nakupovali v bezcelní zóně. Některé věci zde byly o polovinu levnější.
Čtěte v úterní MF DNES
V příloze Peníze se dozvíte, jak se za rok změnily ceny v cizině a proč je u nás dráž než v ostatních zemích.
