Divné? Kdepak, je to vcelku obvyklé chování. Každý má občas dvojí tvář. Ovšem důvody takového dvojího chování se značně liší.
Drby a pomluvy
Lidé milují drby. Samozřejmě se to netýká vás, ale například té hrstky populace, která čte bulvár. Pro mnohé lidi je možnost vyslechnout si nějakou tu zaručenou zprávu prostě neodolatelná. Všimněte si, že drby jsou v drtivé většině negativní. Představte si, jak někdo pouští drb: "Tak jestlipak víte, kdo vyhrál to výběrové řízení? Novák! Protože měl nejlepší kvalifikaci, báječná doporučení a přinesl dobrý návrh rozvoje oddělení." A všichni v kanceláři se diví a vykřikují: "Vážně?"
Mnohem častěji se stane, že se nad ranní kávou dozvíte následující: Novák vyhrál, protože se zná s obchodním ředitelem, a dokonce prý spolu byli v Norsku na rybách.
Hrátky se "zaručenými" informacemi jsou však ošidné. V jednu chvíli přitakáváte nějakému nesmyslu o vašem kolegovi a za pár minut s ním probíráte nějaký projekt a tváříte se, že vše je v nejlepším pořádku. To není zrovna dobré pro duševní rovnováhu. Proto vřele doporučuji: neposlouchejte drby. Když už vám je někdo začne říkat, braňte se.
Jedna moc pěkná technika obrany je "vzít drb vážně". To byste nevěřili, co to s roznašečem drbů udělá, když zareagujete poplachem. "Co to říkáš? Novák měl protekci u obchodního ředitele? Jdeme za generálním a hned! To tak nemůžeme nechat."
Druhá, ještě důležitější zásada je nepouštět drb dál. Přerušte ten řetězec. Existuje jedno přísloví, jehož autor by měl dle mého soudu skončit krutou smrtí. "Na každém šprochu pravdy trochu." Tohle přísloví stojí za mnohými osobními tragédiemi.
Můžete si totiž vymyslet jakoukoliv lež, ale pokud ji vypustíte jako fámu (šproch), už v ní navždy většina lidí uvidí kousek pravdy. Hrůza. Pokud nechcete mít dvojí tvář, nevykládejte neověřené informace o druhých, zvlášť když s nimi vzápětí máte spolupracovat.
Chodbové řeči
Nejčastěji člověk nasazuje druhou tvář, protože se bojí říci svůj názor otevřeně. Na poradě mlčí, nebo dokonce souhlasně pokyvuje hlavou, ale sotva vyjde na chodbu, všem na potkání líčí, co všechno je špatně.
Je to destruktivní, v pracovním prostředí to totiž vytváří dojem, že na nic nemáte vliv. Vždyť dotyčný už stokrát říkal, co je špatně, ale nic se nezměnilo, ale problém je, že to nikdy neřekl otevřeně, ale jen v rámci šeptandy na chodbě.
Pokud takové chování u někoho v okolí objevíte, buďte asertivní. Uvědomte si, že intrikán je především zbabělec. Volí pomluvu, protože si netroufá do otevřeného střetu.
Zeptejte se dotyčného přímo, zda to či ono o vás řekl, a uveďte zdroj. Řekněte jasně, že je to pro vás nepřijatelné. Nekřičte, nerozčilujte se, ale buďte jednoznační a struční. Sobě už většinou nepomůžete, ale aspoň takovému lumpovi ukážete, že dvojí tvář není jen potěšení z intrik a pomluv.
Je však nutné ukázat, že určité dvojí chování má někdy smysl a je nevyhnutelné. Ne vždy je nutné říkat svůj názor. V určitých situacích je prostě vhodné použít neutrální výrok, nebo pomlčet. Například když se váš kolega v něčem mýlí při obchodním jednání. Je prostě rozumnější to pro tu chvíli přejít a upozornit ho později než ho takzvaně "shodit". Snažte se ovšem, aby to byla jediná dvojí tvář, kterou máte.
Text je ukázkou z knihy psychologa Tomáše Vašáka s názvem Jak se nezbláznit.
