Darina Farkasová je manažerkou americké společnosti Hudson. Ta se v Česku zaměřuje jednak na hledání manažerů, ale také pro firmy vymýšlí systémy výběru vhodných kandidátů včetně specializovaných programů pro nábor absolventů.
Vzpomínáte si na váš první profesní pohovor? Jaké to bylo?
Už při studiu gymnázia jsem absolvovala pár pohovorů, když jsem každé prázdniny odjela do Anglie za prací. Tomu se však asi nedá říkat profesní pohovor. Můj opravdový první profesní pohovor byl v prvním ročníku na vysoké škole. Po 20minutové schůzce jsem na druhý den nastoupila jako učitelka na částečný úvazek na osmileté gymnázium v Bratislavě. V té době byl nedostatek učitelů anglického jazyka, a kdokoliv uměl anglicky a měl chuť pracovat, si snadno našel práci, byla to jiná doba.
Jak jste se na pohovor připravovala?
U pohovoru je důležitý první dojem a dobrá příprava. V té době jsem netušila, co je důležité. Důležitou roli hrála má vnitřní motivace, chtění.
Přibarvila jste si někdy něco při pohovoru?
Když studujete, nemáte vždy hned jasné představy, kam chcete směřovat profesně. Když jsem šla na první pohovor, tvrdila jsem, že je to přesně ta práce, kterou chci dělat. Když chcete práci,musíte být flexibilní, ale dát najevo, že vás zajímá jenom to jedno. Jako student nemáte vždy ani jasnou představu, co ta práce obnáší. Musím přiznat, že učení mě docela bavilo, předáváte zkušenosti mladší generaci.
V čem dnes mladí přehání?
Trh práce pro mladé se za poslední necelé dva roky změnil. Když začneme u studentů nebo absolventů, vidíme u nich více pokory a méně sebevědomí. Uvědomují si, že trh práce je v současné době pro ně složitý a budí dojem, že jsou z hledání docela unaveni a nejsou tak optimističtí jako před dvěma lety.
Také můj dojem je takový, že absolventi se dostávají na trh práce a ani přes jejich odhodlání pracovat a budovat kariéru, nejsou na hledání práce a na možnosti, jak práci hledat, dostatečně připraveni. Chybí jim aktivní přístup a reálný pohled na věci. Ve středním věku bych radila nesnažit se za každou cenu postupovat do vyšších pozic, ale zjistit, co mě dělá úspěšným.
Často lidé udělají kariéru, ale dojde u nich rychle k vyhoření. Není to jen jejich chyba. Pořád je někdo posunoval nahoru. Mnohdy se vyplatí nechat člověka v pozici třeba tři roky a více.
Myslíte si, že se něco změnilo – jsou požadavky u pohovorů jiné, než když jste třeba začínala vy?
V současné době se spíše zabýváte měřením potenciálu mladých lidí, měříte jejich kompetence. Pohovory se změnily z klasických strukturovaných pohovorů na pohovory zaměřené na kompetence – neptáme se "co", ale "jak jste dělal".
Co je první věc, na kterou se personalista zaměří ještě dříve, než dojde na nějaké ústní či písemné projevy?
Vždy jsou důležité první čtyři minuty. Velmi často se stává, že pro uchazeče je to první pohovor v životě nebo pohovor po deseti letech, takže je velmi stresovaný. Snažíme se navodit takovou atmosféru, abychom viděli lidi, jak jednají přirozeně.
Hlavní je, aby kandidát ukázal, co v něm je. Hledáme to dobré, jak využít potenciál. Ale je pravda, že musíme postupně selektovat. Často učím i zkušené lidi k přirozenosti, pevnému stisku ruky a očnímu kontaktu.
Na co by uchazeč neměl při cestě na pohovor v první řadě zapomenout?
Přijít včas a dbát na vzbuzení sympatického prvního dojmu. První dojem je instinkt, na jehož základě vnímáme druhé. Rozhodující jsou první vteřiny, kterými můžete ovlivnit celý pohovor. K vytvoření dobrého dojmu patří úsměv, způsob hovoru – zřetelný, dostatečně hlasitý, sebejistý. Výhodou je přirozený projev, nepředstírat.
PROFILDarina Farkasová vystudovala Fakultu managementu a Fakultu tělesné výchovy a sportu na Komenského univerzitě v Bratislavě. V rámci studií strávila rok na univerzitě v Portugalsku. Již desátým rokem působí v personální a poradenské společnosti Hudson. Působila čtyři roky v pobočce společnosti Hudson v Maďarsku, odkud lovila manažery pro klienty střední a východní Evropy. Nyní je manažerkou firmy v Česku. Ve volném čase ráda cestuje a sportuje. Má ráda hory i moře. |
Co je první věc, která ho může v očích personalisty totálně popravit?
Arogance.
Jací jsou dnešní mladí lidé na prvním pohovoru? Sebevědomí, arogantní, nebo spíše ustrašení a nervózní?
Před lety bych vám odpověděla jednoznačně – sebevědomí s velkými, často i nereálnými nároky. Dnes jsou více pokorní. Někteří jsou nervózní v rozhovoru, ale to je normální i u zkušených manažerů. Pokud se však jeví jako příliš nervózní, můžeme si z toho vyvodit nesprávné závěry o schopnosti dělat práci – zejména pokud zahrnuje interakci s lidmi. Doporučuji snažit se nedat na sobě znát nervozitu. Je velmi důležité, jaký uděláte první dojem.
Jsou personalisté shovívavější, když o kandidátovi vědí, že je to jeho profesní premiéra? Odpustí mu špatně uvázanou kravatu či nevyžehlenou košili?
Určitě. Dobrý personalista se snaží vždy navodit příjemnou a neformální atmosféru, aby viděl lidi, jak jednají přirozeně a jak se budou chovat v budoucnosti. Hlavní je, aby kandidát ukázal, co v něm je.
Jaká je ideální příprava na pohovor? Na jaké znalosti se zaměřit?
Součástí dobré přípravy je analýza charakteru člověka, se kterým budete jednat. Co je mu milé, jakým způsobem komunikuje. Ne vždy se takové informace dají získat předem, ale důležité je se o to snažit. Často mají kandidáti tendenci soustředit se jenom na to, co chtějí říct. Důležité je také mít informace o společnosti, se kterou právě jednáte, a přenést pohovor do vzájemné diskuse.
A to nejpodstatnější je motivace. Je důležité otevřít dveře, pozdravit, představit se, být schopen sdělit pár neformálních vět a ptát se. První dojem je důležitý, ale samozřejmě že při výběrovém pohovoru nejde jen o první čtyři minuty. Je tak třeba mít na mysli, že vytvořili si o nás partner pozitivní představu hned v úvodu, probíhá další komunikace mnohem jednodušeji.
Často se říká, že mladí by měli být při hledání práce asertivní. Kde je ona hranice mezi asertivitou a nabubřelostí?
Asertivita je jednou z komunikačních dovedností, se kterou bychom se měli naučit pracovat všichni. Naučí nás umět komunikovat a řešit situace s rozmyslem a v klidu. Souhlasím, že asertivita neboli zdravé, přiměřené sebeprosazení je cestou k úspěšnému pohovoru.
Bohužel se často setkáváme s nabubřelostí, která u pohovoru moc nepřidává. Mám ráda, když u mladých lidí vidím určitou dávku spontánnosti. Většina organizací již dnes preferuje výběr formou assesment center (několikadenní výběrová řízení formou různých testů a dovedností), kde máme možnost lépe zjistit potenciál daného člověka.
Vždycky mě zajímalo, jestli pomůže, když má absolvent v životopise napsané jako praxi brigády typu vykládka zboží či roznos letáků.
Jednoznačně, na mě osobně to vždy dělá dobrý dojem a vnímám to velice pozitivně. Mám ráda lidi, kteří si umějí i dnes na manažerských postech "vyhrnout rukávy". Když hledáme generálního ředitele továrny nebo personálního ředitele, ještě i dnes to pro ty lidi je pozitivní, a dokonce se nás na to klienti ptají. Mladým bych doporučila získat také zahraniční zkušenost.
Čím je možné absenci praxe vynahradit? Energií, přístupem?
Energie, vnitřní motivace, chtění, schopnost vložit se do práce a samotný přístup, přesně to u některých studentů postrádáme. Také je to aktivní přístup při hledání práce. Pamatuji si, že když jsem chtěla práci, tak jsem všude zašla osobně nebo tam nejméně zavolala. Dnes studenti pošlou životopis a čekají, kdo se jim ozve.
