Stále více lidí v České republice musí podávat daňové přiznání. Hektická doba začátku třetího tisíciletí dnes nutí stále více lidí mít kromě příjmu ze závislé činnosti ještě ostatní aktivity. Nemusí se přitom vždy jednat o další ryze pracovní aktivity, avšak může se jednat o nejrůznější druhy příjmů, které musí být vyjádřeny v podaném daňovém přiznání. Někteří lidé svoje povinnosti v této souvislosti opomíjejí a to buď nevědomky nebo z nedbalosti. Takový postup se však vůbec nemusí vyplatit. Podívejme se tedy na nejběžnější situace, kdy je třeba podávat daňové přiznání a zároveň s čím je třeba při jeho podávání počítat. Zákon o dani z příjmů rozlišuje příjmy do pěti skupin, které jsou předmětem daně.
· Příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky
· Příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti
· Příjmy z kapitálového majetku
· Příjmy z pronájmu
· Ostatní příjmy
Z pohledu povinností poplatníka je nejjednodušší situace, kdy ve zdaňovacím období pobírá pouze příjmy ze závislé činnosti. V praxi jde ve většině případů o příjmy plynoucí z pracovněprávních vztahů, což pro poplatníka v pozici zaměstnance neznamená žádné daňové povinnosti. Ty má za něj jeho zaměstnavatel, který státu odvádí daň a zaměstnanec obdrží čistou mzdu.
To je skutečně nejjednodušší situace, avšak současná doba přináší z pohledu daní stále obtížnější situace. Stále více lidí má totiž kromě příjmu ze závislé činnosti ještě další, výše uvedené příjmy. Jak v takové situaci má poplatník postupovat? Pokud tedy poplatníkovi plynou v rámci zdaňovacího období souběžně dva nebo více druhů příjmů, pak je základem daně součet dílčích základů daně. Od součtu dílčích základů daně je třeba odečíst ještě nezdanitelné položky, které jsou uvedeny v paragrafu 15 zákona o daních z příjmů. Zkusme si tedy demonstrovat daňové povinnosti poplatníků majících příjmy z více druhů příjmů.
Zadání modelového příkladu:
Poplatník pobírá hrubou mzdu ve výši 10 tisíc korun a pronajímá vlastní byt za sedm tisíc korun měsíčně. Jaké jsou tedy jeho povinnosti vůči finančnímu úřadu?
Modelový poplatník tedy pobírá dva druhy příjmů a to ze závislé činnosti a z pronájmu. Základ daně se zjistí jako součet dílčích základů daně. V případě dílčího základu daně ze závislé činnosti jde o hrubou mzdu sníženou o odvody na sociální a zdravotní pojištění. V případě výdajů souvisejících s pronájmem se poplatník rozhodl pro jejich paušální uplatňování. Zákon daně z příjmů v této souvislosti pracuje s koeficientem 0,2. Celý proces výpočtu daňové povinnosti nejdete v následující tabulce.
|
DZD ze zaměstnání |
120 000 * (1-0,125) |
105 000 |
|
DZD z pronájmu |
84 000 * (1-0,2) |
67 200 |
|
Základ daně |
105 000 + 67 200 |
172 200 |
|
Odečitatelná položka |
|
-38 040 |
|
Základ daně s OP |
172 200 –38 040 |
134 160 |
|
Daň |
16 380+5 000 |
21 380 |
|
Záloha na daň |
840 * 12 |
10 080 |
|
Daň z příjmů |
21 380 –10 080 |
11 300 |
Vysvětlivky k tabulce:
Modelový poplatník měl ve zmiňovaném období dva příjmy. V případě příjmu ze závislé činnosti vstupuje do dílčího základu součet všech dvanácti hrubých mezd za zdaňovací období snížené o platby za sociální a zdravotní pojištění. V případě příjmu z pronájmu se poplatník rozhodl neevidovat výdaje s ním spojené a využil možnosti vykazovat je paušálně. Dílčí základ daně z pronájmu se počítá jako vykázané příjmy snížené o dvacet procent (výdaje).
Základ daně se vypočte jako součet těchto dvou druhů příjmů. Poplatník samozřejmě má možnost odpočtu nezdanitelných částí. Modelový klient si tedy odečte nezdanitelné minimum ve výši 38 040 korun. Následně se vypočte daň dle algoritmu 16 380 Kč + 20 % ze základu přesahujícího 109 200 Kč. Výsledkem je daňová povinnost poplatníka. Ta ovšem v tomto případě není konečná, neboť modelový poplatník odváděl prostřednictvím zaměstnavatele zálohy ze mzdy. Ty činily v úhrnu 10 080 korun, což je částka snižující daňovou povinnost. Modelový poplatník tedy odvede státu výsledných 11 300 korun.
Podobný model se aplikuje i v případě ostatních možných kombinací. Kupříkladu může jít o osobu mající příjmy z podnikání na základě živnostenského listu a příjmy z kapitálového majetku. Možných kombinací je však mnoho. Všechny však fungují na společném principu a poplatník je povinen podávat daňové přiznání. Ve všech případech se daňový základ vypočítá jako součet dílčích základů daně.
A co vy? Nepobíráte náhodou příjmy, které by měly být zdaněny ve formě daňového přiznání? Hřešíte z nedbalosti nebo úmyslně? Podělte se s námi o vaše zkušenosti z problematikou daňových přiznání?
