Ty fole, to jsou rady :D. Ale ukol znel jasne - neco napsat :)

Bohužel nejvíc  se  "maká hubou" na  firemním večírku .

U nás vedení nic neorganizuje . Zaplatíme si ho sami . Udělaj nám pečený maso . Kdo chce ten přijde a zaplatí si ho . Kdo nechce ten nepřije . Jak jednoduché. Nikdo se nehandrkuje že toho vypil víc nebo sežral . Každý si zaplatí co vypil a odejde si až bude chtít .

Tak to má být 

Ale to je přece komunistický přežitek. A ještě k tomu stojí peníze...

Firemní vánoční večírek je okamžik, kdy peklo řadí pětku.

Teď je jeden přede mnou 

Novodobá forma tortury. S kým se vídat chci, vídám se, s kým ne, nebude mě bavit ani na večírku, takže jsem tenhle socialistický přežitek zrušil - jestli se chtějí někteří zaměstnanci vidět a cosi slavit, mají k tomu mimo pracovní dobu prostoru dost.

Mne se na korporatnich a firemnich vecircich stejne nejvic libi utok ozralych zenatych ctyricatniku na pracovnice marketingoveho oddeleni doprovazene slovy: "Moje zena mi nerozumi, ty mi ale rozumis!" :-))))

Zažil sem i opak. A bez žádných keců okolo

jak to tak ctu, tak stale vic ocenuju, ze mam skvely pracovni kolektiv, s kterym se na kazdy vecirek tesime

Tak jen jestli nemluvíte i za někoho z vašeho kolektivu, kdo to vidí jinak ...

Nesnáším umělé večírky. Dříve se to odbylo v pracovní době a byl klid a dobrá zábava. Dnes se na večírcích můžou sežrat navzájem, ale alespoň mají omluvenku pro manželku.

Byly doby, kdy se zaměstnanci ke konci roku klepali, aby je nepropustili. Teď se to obrátilo. Zaměstnavatelé mají strach, aby zaměstnanci neodešli ke konkurenci a proto ty stmelovací večírky. Není v tom žádná libovůle.

Firmy, které o své zaměstnance nechtějí přijít, by je neměly týrat... :-)