Pozor! Hacker útočí
Riziko skrývají především služby přímého bankovnictví. Konto ovládané po internetu může být podle nich zranitelné i přesto, že banka nabídne dobrý systém ochrany a klient dodržuje všechna pravidla bezpečného přihlašování. A to ve chvíli, kdy není dostatečně chráněn jeho počítač a dřímá v něm takzvaný trojský kůň, který umožní, aby do něj přes internet pronikli i jiní uživatelé. Ti pak mohou přečíst přihlašovací kódy.
Jak se trojský kůň do počítače dostane? Například tak, že si otevřete e-mail od neznámého odesílatele s nebezpečnou přílohou. Anebo stačí kliknout na některou z internetových stránek. Přičemž na první pohled nejste schopni poznat, že skrývá nebezpečí. Podle odborníka na problematiku bezpečnosti internetu Jiřího Nápravníka trojskými koni vybavují hackeři, tedy lidé, kteří ohrožují cizí počítače, stránky nějak přitažlivé pro obě pohlaví. Například muži rádi otevírají adresy s tematikou automobilových sportů či erotiky, ženy stránky o kráse...
Ve Sdružení obrany spotřebitelů zase nedávno zaznamenali případ takzvaného phishingu, který ohrožoval klienty Citibank. „Elektronická zpráva se tváří, jako by pocházela od klientovy banky, a požaduje zaslání důvěrných údajů pro obsluhu jeho běžného účtu,“ uvádí zástupkyně Sdružení Klára Přikrylová. Hodně se svými penězi hazardujete, i pokud se hlásíte k účtu z veřejného počítače v internetových kavárnách či na pracovišti.
Když banku, tak bezpečnou
Za rizikový faktor považují odborníci i nízký stupeň ochrany přenášených dat. Existuje totiž několik úrovní zabezpečení bankovních stránek. Mezi bankami i v rámci nich se tyto způsoby liší. Například klient České spořitelny si může vybrat – buď se zadarmo přihlašuje pomocí alfanumerického hesla, nebo zakoupí za necelých tisíc korun
autorizační čipovou kartu a ročně bude za její provoz platit 320 korun.
První způsob sice nic nestojí, ale je mnohem nebezpečnější. Šimon Formánek, spolumajitel firmy Studioiq, která se zabývá mimo jiné poradenstvím v oblasti hackingu, míní, že internetové bankovní účty na heslo „jsou pro děti“. Naopak za nejlépe zabezpečený považuje účet eBanky s elektronickým klíčem.
PLATBA OTISKEM PRSTUBezpečná, ale nereálná? Omyl!
„Ohroženi jsou všichni. Nejen majitelé kont s velkými zůstatky, kde probíhá mnoho transakcí, ale i konto ženy na mateřské s deseti tisíci korun,“ říká Jiří Nápravník. Internet je podle něj pro zloděje poměrně bezpečné „loviště“ a každá oběť je zajímavá.
Proti hlasům, které upozorňují na nedostatky bezpečí sítě, vystupují banky. Zástupci velkých bankovních domů se shodují, že dosud neřešili napadení kont, anebo šlo jen o jednotlivé případy. „Za pět let služby internetového bankovnictví jsme ještě nezaznamenali případ vykradení účtu,“ říká Tomáš Kofroň z Raiffeisenbank.
V Citibank uvedli, že zaznamenali několik ojedinělých případů, kdy klienti sami poskytli prostřednictvím odpovědi na podvodný e-mail číslo své platební karty a bezpečnostní heslo pro přihlášení do internetového bankovnictví, nebo jim bylo heslo „odhlédnuto pres rameno“.
Komerční banka řešila několik případů neoprávněného čerpání z klientských účtů v roce 2003 a 2004. „Tyto případy se vyznačovaly tím, že nebyly narušeny bezpečnostní systémy přímého bankovnictví, ale byly zneužity bezpečnostní prvky klienta,“ říká mluvčí banky Marie Petrovová. Dodává, že loni a letos se žádný případ neobjevil.Banky proto také stále zdokonalují systém ochrany přenášených dat a upouštějí od těch nejjednodušších způsobů, respektive vylepšují stávající metody.
Plastové vysavače účtu
Další hrozbu pro vaše peníze představují platební karty. A to nejen v případě, že nakupujete, nakupujete... a přestáváte sledovat stav svého konta. Kromě vás samotných mohou prostřednictvím karty vysát účty i zloději, kteří si například zjistí PIN – třeba tak, že vám hledí přes rameno u bankomatu, případně do něj nainstalují zařízení, které karty kopíruje. Anebo vám rovnou kartu ukradnou. Fyzicky, případně po internetu, když s ní po síti platíte na nezabezpečených stránkách.
Vykradený účet?
Připravte se na problémy Zatímco proti odcizení karty a následnému vyloupení účtu se můžete pojistit a banky většinou nesou po nahlášení ztráty odpovědnost za zcizenou sumu (kromě případů, kdy je použit PIN), se škodou způsobenou vykradením internetového účtu je to složitější. „Pokud by k něčemu takovému došlo, každý případ bychom řešili individuálně a závěr o odpovědnosti za způsobenou škodu bychom učinili až na základě vyšetřování konkrétního trestného činu,“ říká Tomáš Kofroň z Raiffeisenbank.
Může se stát, že se celá věc dostane až k soudu. Pokud však soud rozhodne, že měl například váš počítač slabiny v zabezpečení, budete mít nejspíš smůlu. Ukradených peněz se můžete domáhat jen u zloděje a to bývá značně problematické. Podvodů s kartami je víc „Případy vykradených účtů přes internetové či telefonní bankovnictví ani zdaleka nedosahují počtu podvodů s platebními kartami. Banky však tlačí klienty, aby ovládali své účty dálkově, a tím roste i počet potenciálních obětí,“ míní Jiří Nápravník. Dodává, že v posledních letech bylo přes moderní komunikační kanály vykradeno několik účtů.
„Konkrétně se jednalo o zneužití internetového a telefonního bankovnictví. Šetřením se zjistilo, že klienti postupovali podle doporučení, které jim daly banky, a přesto byla zneužita jejich identita,“ říká. Uvádí dokonce jiný příklad, kdy banka neuznala reklamaci přesto, že policie i finanční arbitr potvrdili, že konto vykradl konkrétní pachatel.
DOVOLENÁ
