Ačlověk se nemusel před prodavačem ponižovat, aby si je mohl koupit. Prostě neskutečný svět. Všímal jsem si, jak si v obchodě a službách váží času druhého člověka. Potřeboval jsem rozměnit padesátitisícilirovou bankovku na mnoho tisícovek a dvoutisícovek (coby kapesné pro členy svěřeného zájezdu).
Mladý pokladník za přepážkou měl dobře vypracovaný grif, kterým počítal drobné bankovky nesmírně spolehlivě a přitom rychle. Jak by si mohl soukromník dovolit obrat čekajícího klienta třeba o dvacet třicet vteřin pomalým počítáním, říkal jsem si při poznávání normálních, netotalitních mezilidských vztahů...
Byl jsem si tehdy jist, že tak tomu je tam všude - ve firmách, na úřadech, u lékařů, právníků, na soudech - jinak by všechny ty své služebníky Jeho Veličenstvo Občan přece existenčně zničil. Existovalo to ve stejném období v jedné výjimce i v naší zemi - v JZD Agrokombinátu Slušovice.
Točili jsme tam s Československou televizní pořad o počítačích. Na rozdíl od jiných institucí navštívených televizním štábem se tam pochopitelně pracovní rytmus nesměl ani o minutu zpozdit. Ale ani televizní vstoupení nebylo možné uspěchat. Náš zpovídaný manažer v jednu chvíli upozornil, že za sedm minut mu začíná porada a že každý platí za každou minutu zpoždění pokutu 100 korun (= dnešních tisíc korun).
 |
Drbům lze zabránit otevřeností. |
Avšak že je možné zažádat si u šéfa porady výjimku, aby bylo možné televizní natáčení dodělat. Výjimka byla vyřízena, natáčení uspělo. A můj největší zážitek: dotyčný manažer z natáčecí místnosti k šéfovi a zpět po chodbě nešel, ale běžel.
Závěr: Nesnižujte v dnešní časté mizerii laťku svých nároků. Trvá-li něco ve vaší firmě tři týdny a jde-li to zvládnout za dvě hodiny, nespokojujte se ani s třemi hodinami trvání.
