Věda: dar, nebo smrt finančním institucím?

Ke konci kalendářního roku se obvykle hodnotí předešlé období. My však místo bilancování pohlédneme do budoucnosti. Stojíme totiž na prahu nové epochy. Pojišťovny čeká v dohledné době nová výzva: nanočástice jsou sice neviditelné, avšak jejich význam pro nás všechny bude obrovský.

Před patnácti lety vědci předpokládali, že si na komerční využití nanotechnologie budeme muset počkat přibližně padesát let. Již dnes jsou však po celém světě využívány v nejrůznějších oborech stovky nanovýrobků. S mohutným rozvojem nanotechnologie se ale stále více hovoří o hrozbách spojených se zapojením těchto neviditelných strojů do běžného života.

Pojem nanotechnologie se mnohem více odkazuje na velikost či charakter samotných výrobků než na speciální vědeckou disciplínu. Za nanotechnologii je považována jakákoliv výroba, použití či manipulace s částicemi menšími než 100 nm (desetitisícina milimetru), které mají vysoce reaktivní vlastnosti. (Na základě této definice pak lehce odvodíme význam slov jako jsou nanokrystaly, nanočástice či nanomateriály.)

Mezi odvětví, která si slibují největší přínos od nanotechnologie, patří lékařství a farmakologie. Díky cílenému využití nanočástic v poškozeném místě organismu pacienta se některé z doposud nevyléčitelných nemocí stanou minulostí. Nejvíce se očekává v oblasti diagnostikování a léčby rakoviny, infekčních chorob a onemocnění mozku. S nanotechnologií se rovněž potkáme v podobě speciálních kostních či zubních implantátů, které několikanásobně zvýší pevnost kostní tkáně.

Nanočástice nejsou žádnou nově vytvořenou strukturou. Objeveny totiž byly již před časem jak v slané mořské vodě, tak i ve výfukových plynech dieslových motorů či v cigaretovém kouři. Velká část těchto nanočástic je rozpustných ve vodě. Jakmile se dostanou do lidského organismu, začnou díky vysoké reaktivnosti okamžitě působit na tkáň. Výsledkem tohoto velmi rychlého procesu jsou větší mikročástice, které mají zcela jiné vlastnosti a účinky na lidský organismus než nanočástice. Prozatím není jasné, zda-li uměle vytvořené nanočástice budou mít i tyto vlastnosti v přírodě již existujících nanočástic. Hlavní výhodou průmyslově vyráběných nanostruktur je právě enormní reaktivita a mobilita. Pokud mají být nanovýrobky úspěšné účinné, musí zůstat velmi reaktivní a přenosné. Jinak by jejich využití ztratilo svůj původní význam.

Nanosmog: velká neznámá

Jednotlivé nanočástice mají specifické a úzce vyprofilované vlastnosti. Co když se nedobrovolně dostanou nanočástice „naprogramované“ pro daný problém do jiného organismu? Obvykle jsou cizorodé látky ihned „napadeny“ fagocyty (bílé krvinky), které svými enzymy danou látku rozloží. Tyto „uklízeči krve“ však nejsou schopny absorbovat částice menší než 200 nm, tedy většinu výše popsaných nanočástic. V lidském těle tak nanočástice nemají přirozeného nepřítele, tudíž kdekoliv mohou spustit i jakoukoliv nežádoucí reakci. Stejně tak mohou být z těla jednoduše vyloučeny a dostat se do volného prostoru. 

Jak vydělat při odchodu z firmy maximum? Více ZDE.

S vysokou reaktivitou nanočástic je spojené obrovské riziko, že budou reagovat i jinde než na určeném místě. Jeden z největších světových hráčů na pojišťovacím trhu, zajišťovna Swiss Re, si uvědomuje vážnost celé řady problémů, které jsou s novým vědním oborem spojeny. Tato švýcarská zajišťovna sestavila tým odborníků, jejichž úkolem je popsat dopady nanotechnologií na pojišťovnictví. Pro pojišťovací průmysl je naprosto určující schopnost zjistit a ocenit škodu, která nastane s určitou přibližně měřitelnou pravděpodobností. Jak bylo popsáno výše, ani jednu z těchto podmínek nanotechnologie nesplňuje. Volné nanočástice se mohou téměř nahodile vstřebat jak kůží či vdechnutím, tak i zažívacím traktem. Nanočástice, která jednomu člověku pomůže ke zlepšení zdravotního stavu, druhému může ublížit. Nepochybný potenciál pro využití a inovace je tak zahalen i tajemstvím spojeným s jejich využíváním.

Pojišťovny a potažmo jejich klienti stojí na prahu nové epochy. Doposud se jednotlivé pojišťovny více či méně opírali při oceňování rizik o statistiky škodovosti. S rozvojem nanotechnologie a genetického inženýrství dochází k výrazné individualizaci rizik. Například pojišťovny v současné době oceňují riziko v pojištění pro případ smrti nejčastěji dle pohlaví a věku klienta. Vzhledem k tomu, že lze nalézt mezi úmrtností a těmito parametry statistickou závislost, pro úmrtnost lidí je rozhodující daleko více jiných faktorů, než je právě pohlaví a věk klientů. A právě mezi takové proměnné jednoznačně bude patřit i vystavení nežádoucím nanosmogu. Parametry jako jsou pohlaví či věk klienta mají tu výhodu, že se jednoduše a zejména velmi levně zjišťují. Intenzita vystavení negativního působení nanočástic bude téměř nezměřitelná, potažmo neskutečně nákladná. Jak budou pojišťovny v daném případě zjišťovat zdravotní stav?

Představte si například pojištění doživotního důchodu. Díky nanotechnologické léčbě se dožije pojištěný mnohem déle než pojišťovna předpokládala. Na výplatu důchodu tak pojišťovna bude potřebovat mnohem více prostředků než má k dispozici, což pro ní představuje obrovskou hrozbu. Pojištění se buď za jinak stejných podmínek radikálně zdraží nebo se velká část lidí stane jednoduše nepojistitelnými. Pokud se pojišťovny vydají tím směrem, že pojistí pouze ty, o kterých budou mít dostatek informací, tak je zřejmé, jaký to bude mít dopad. Informační asymetrie mezi klientem a pojišťovnou je obrovská a pojistitelný bude za těchto podmínek jen málokdo.

Individualizace rizik bude pravděpodobně vyžadovat naprostý odklon od stávajícího chápání pojištění jako hromadné služby. Pojištění během následujících dvaceti let čekají zásadní změny. Jak se pojišťovny s touto výzvou poperou, na to si však budeme muset ještě počkat.

Jak se pojišťovny postaví k  individualizaci rizik spojených s velkým technologickým vývojem? Děkujeme za vaše názory a připomínky.