Své soukromí si Viktor Růžička přísně chrání. V exkluzivním rozhovoru pro iDNES.cz se podělil o své životní a podnikatelské zkušenosti.
Prožil jste mládí ve Valašském Meziříčí a Rýmařově. Když jste se v roce 1986 rozhodl emigrovat, měl jste za sebou tři roky studia na medicíně. Svěřil jste se předem někomu?
Jediný, kdo to věděl, byla máma. Ani bratranci, se kterým jsem to léto odjel do Jugoslávie, jsem to pro jistotu neřekl.
Chtěl jste do Ameriky, skončil jste v utečeneckém lágru v Německu, bez znalosti jazyka a bez peněz. Co vám tato tvrdá škola života dala?
Velmi, velmi mnoho, skoro všechno.
Jak to brali vaši nejbližší, vaše rodina?
Pro máti to bylo určitě těžké – tehdy to bylo jiné než dnes. Mělo to být navždy a bez možnosti návratu. S otcem jsem neměl dobrý vztah a upřímně řečeno mi to bylo jedno.
V Německu jste dokázal dostudovat medicínu. To ale určitě nebylo zadarmo, co vás to stálo?
Tak bych to neviděl spíš obráceně – co mi to všechno dalo: pocit smyslu všech těch strázní, odříkání a úsilí, že se to všechno vyplatí a má smysl. Později jsem o smyslu věcí už jenom pochyboval. Tehdy ne.
Jako lékař jste nakonec odjel do USA a plánoval, že tam pár let zůstanete. Po roce jste nakonec zamířil domů do Československa? Proč? Co vás přimělo v roce 1992 k návratu?
Všechny pohnutky k odchodu pominuly, akademická dráha se mi už nejevila být tím správným cílem a únava z chudoby mě nutila hledat nějaký nový směr
Do podnikání jste se pustil v 90. letech s několika tisíci korunami, přesněji se čtyřmi stovkami západních marek. Co vám na začátku podnikání kromě peněz nejvíc chybělo?
Dohromady nic, snad rada zkušeného. První dva roky jsem se zbytečně plácal mimo hlavní proud, protože jsem si myslel, že jinde než na okraji nemám šanci. To byl naštěstí omyl.
Co vám pomáhalo, abyste se nevzdal hned v rozjezdu, jak jste přemýšlel? Představoval jste si třeba ve skrytu duše, že z vás bude jednou bohatý člověk?
Z Německa jsem si přivezl nezdolnost. Zapamatoval jsem si, co říkával náš skvělý třídní učitel na základní škole Roman Icha: „Všecko jde, jenom malý děcko nejde.“
Viktor Růžička (1965)
|
Co je v podnikání podle vás klíčové, aby člověk uspěl? Štěstí, vytrvalost, drzost, sebevědomí… Jak to zpětně vnímáte?
Ano, to jste trefila přesně. Vytrvalost znamená i pracovitost a sebevědomí, může to znamenat i bezohlednost a máte všech pět hlavních předpokladů.
Jste člověk, který myslí do budoucna. I vizionář by se měl umět poučit z vlastních chyb, aby je neopakoval. Musel jste i vy v sobě něco přehodnotit, abyste se posunul dál?
Velmi záhy jsem pochopil, že se maximum úkolů musí delegovat. Sklony si dělat všechno raději sám mají zhoubné následky. S tím souvisí i druhé přehodnocení – za každou cenu si musíte zachovat volný čas v objemu, který vám dlouhodobě vyhovuje.
Jaké chyby by neměl úspěšný podnikatel opakovat?
Opakovat nebo dělat? Opakovat žádné, pokud to jsou chyby.
Podařilo se vám vybudovat velmi úspěšnou společnost Bio Vendor. Stal jste se držitelem prestižního ocenění EY Technologický podnikatel roku 2015. Jakými lidmi jste se obklopoval, abyste se stal úspěšným podnikatelem?
Příčin úspěchu bylo jistě víc, ale zásadní bylo, že vznikla taková komunita vzájemně oddaných lidí, kde jsme neznali rozdíl nebo demarkační linii mezi pracovním a osobním životem, který se do velké míry prolínal. Vzniklo nesmírně produktivní rodinné prostředí a firma byla vnímána jako naše společná věc. Během let toto začalo mizet a stal se z toho dost hnusný korporát, který jsem už nechtěl.
Jaké to je dojít tak vysoko a mít desítky milionů korun na vývoj a výrobu klinické diagnostiky uznávané i ve světě?
Úspěšné podnikání je opojné, když se ale nedaří, je to peklo.
Bio Vendor jste nakonec prodal skupině Consilium ovládané miliardářem Tomášem Němcem. Kolik jste vydělal, asi neprozradíte? Nebo teď už ano?
Co dáte, když vám to řeknu? (smích)
Za Bio Vendor jste utržil tolik, že jste už nikdy nemusel nic dělat, mohl jste být rentiérem, být za vodou. To by vás nebavilo?
Ne, za vodou jsem byl. Zaletěl jsem nejdřív na Maledivy se válet v písku a číst si mezi krmením u švédských stolů a pak jsem byl dva týdny mořsky muškařit na Seychellách. Tím můj předčasný důchod ale skončil.
Dál podnikáte a peníze investujete do nového projektu, který jste nazval Vendeavour: „V“jako první písmeno jména Viktor plus anglický výraz „endeavour“, což znamená „úsilí, snaha“. Proč toto nové úsilí Viktora?
Už jsem se o tom zmínil – podnikatelský úspěch (ne ani tak vydělávání peněz) má u některých lidí psychotropní a psychedelické účinky – je to droga. Neúspěchy, které jsou sestrou úspěchů, ale vedou k hangoverům (kocovině, pozn. red.) a depresím drogově závislého.
Jakou roli v novém podnikatelském projektu hrála skutečnost, že jste musel změnit životní styl a kvůli zdravotním potížím, nadváze a počínajícímu diabetu jste se rozhodl změnit i životosprávu? Byl to i důvod ke změně v podnikatelském usilování?
Ano, ovlivnilo to můj nový začátek – od pokusu o vývoj a výrobu chutných veganských potravin jsem se dostal k potravinářské skupině, která zatím ještě dominuje tomu našemu holdingovému uskupení.
V nové skupině máte více než dvacítku firem s širokým záběrem – od produkce veganských potravin přes hydroponii až po nabídku ekologického bydlení. Co vás motivuje k výběru, jakou firmu koupíte?
Holding má tématické podskupiny a každá z nich se snaží najít cesty kupředu (východiska) nějakého okruhu lidských potřeb:
1. Zajistit suroviny (Next Generation Farming).
2. Dobře se najíst a napít (Food).
3. Dobře bydlet (Next Generation Living).
4. Nějak topit, klimatizovat, vařit, zvládat produkci odpadů (Next
Generation Energy).
5. Nějak se pohybovat a nějak pohybovat zbožím sem i tam
(Elektromobilita).
6. Postarat se o zdraví, bez něhož je vše ztraceno (Medicína a přírodní
vědy).
Vidíte, že nám chybí už jenom 7. Sex.
Investujete nejspíš chytře, opět vyděláváte, loňský obrat holdingu Vendeavour byl 1,7 miliardy a finanční výkonnost dosáhla 130 milionů korun. Co pro vás znamenají peníze?
Prostředek k dalším investicím.
Založil jste rovněž fond pro kvalifikované investory a umožňujete případným investorům společně s vámi vydělávat na růstu vašich firem. Jaké zhodnocení investic do firem s budoucností lze podle vás očekávat?
Náš fond je zastropován na 10 %, což je při 15% inflaci poněkud problém. Z potravin ale sotva větší růst vyždímáte. Ve výstavbě (developmentu) se dá zatím nabídnout mnohem víc.
Sám o sobě říkáte, že žijete budoucností. Zajímají vás nové technologie, udržitelnost, etické zemědělství a chov zvířat, výživa. Jenomže Evropa teď čelí válce, která přišla z Ruska. Nemáte obavu o budoucnost?
Nemám, protože zvítězíme a bude dobře. Sovětský svaz, který už několikrát skoro padl, se tentokrát zhroutí definitivně. Stane se to tak jako tak – buď teď – za cenu ukrajinské krve, nebo později – za cenu krve naší. Můžeme si vybrat.
Pevně věřím, že jakkoli se to tak nejeví, i Rusi jsou v zásadě normální lidi jako vy nebo já a že Rusko bude normální, demokratickou a spolupracující zemí. Obludná geografie Rusku nesvědčí a pomohlo by se mu, kdyby se poněkud zmenšilo. Rusové si musí uvědomit dvě pravdy, kterým zatím nejsou ochotni uvěřit – Rusko nemá žádné jimi samými nevynucené vnější nepřátele a Rusko není velmoc.
Dnes jste miliardář. Jak jednou chcete naložit s tím, co se vám podařilo vybudovat?
Jsem jeden z nejchudších miliardářů, takže to nebude až takový problém. (smích)
