Kdy vás napadlo založit bilingvní školku a školu a co tomu předcházelo?
Napadlo mě to před deseti lety. Mám zkušenosti jak s českou školou, tak i s tou britskou (anglickou). U anglických forem výuky v Česku mi vadí malá důslednost při formování rodného jazyka. Čech by prostě měl umět česky perfektně.
U české školy mi naopak vadí pomalá a laxní výuka toho anglického. Myslím si, že v 21. století je potřeba výhody obou kombinovat. Přijde mi, že dítě, které ve škole přemýšlí, jedná a funguje stejně jako dítě v dvojjazyčné rodině, si s sebou nenese předsudky k jinému jazyku, ani k lidem, kteří mluví odlišným jazykem. A to byl ten hlavní motiv.
Máte zkušenosti s tím, jak to vypadá v anglických školách? Co je podle vás špatně v českém školství? Na čem by se mělo takzvaně zapracovat?Ano, v rámci spolupráce s ostatními světovými školami jsme měli tu možnost je navštívit a strávit několik dní v jejich prostředí. Byli jsme v Anglii, Norsku, Německu, Švýcarsku a Monaku. Na vlastní oči jsme mohli poznat, jak takové anglické školy fungují.
A jak? V čem jsou jiné?
Je tam hodně vidět historický vývoj školství, který byl u nás dost narušen a přibrzděn v období komunismu. Oni tu dobu temna a zásah zvenčí neměli, tudíž se neustále vyvíjeli. Je tam cítit větší svoboda učitelů, kteří nejsou tolik svazováni jako u nás. V anglických školách jsou učitelé zvyklí jet výuku podle svého, jejich hlavním cílem je předat dětem vědomosti - může to být i formou hry, dialogu a podobně. Zatímco tady u nás je to ještě pořád hlavně o drilu ve smyslu nabifluj se, já tě z toho vyzkouším!
Vratislav Nejedlý (36 let)
|
Myslíte si, že se na na těch současných nešvarech podepisuje i po třiceti letech socialismus?
Myslím si, že české školství se z dob komunismu vzpamatovává dodnes, učitelé stále mají v sobě pocit, jakoby nad nimi někdo stál. Také si myslím, že by se mělo zapracovat na zjednodušení celého školského systému. Za posledních deset se vystřídalo několik ministrů, každý z nich to vedl jiným směrem, chybí ucelená koncepce vzdělávání. Důležité je změnit i postavení učitele ve společnosti - mělo by se dbát na to, aby byl učitel vnímán jako významný prvek společnosti.
Jaký jste byl žák vy a co vám tehdy nejvíc vadilo?
Já bohužel nebyl dobrý žák, do školy jsem chodil jen proto, že se to musí. Vždy mi tam chyběl srdečnější vztah mezi učiteli a žáky. Svým rodičům jsem připravil nejednu velmi nepříjemnou chvilku při třídních schůzkách. Jsem jim vděčný za všechnu tu jejich energii, kterou je mé studium stálo.
Můžete popsat, jak to ve vaší škole a školce vypadá, co je tam oproti běžné škole jinak?
Nejdůležitějším prvkem je malý počet žáků ve třídě, u nás jich máme maximálně patnáct. Souběžně je ve všech předmětech vyučuje anglický a český učitel. Díky malému počtu žáků si můžeme dovolit zabývat se individualitou každého dítěte. Celkem máme devět tříd v základní škole, v mateřské jsou dvě po pětadvaceti dětech.
Všimla jsem si, že vaši žáci nosí uniformy. Proč?
Ano, je to podle britského vzoru. Uniforma totiž podporuje soudržnost kolektivu, maže rozdíly sociálních skupin a v mnohém ulehčuje žákům i rodičům život. Dbáme i na kvalitní stravování, které je už od mateřské školy pouze v biokvalitě.
Pojďme ještě na začátek. Co všechno jste musel zařídit a takzvaně vyběhat, aby škola mohla začít fungovat?
Těch legislativních norem je opravdu hodně. Zápis do rejstříku škol obsahuje bezpočet papírů, které jsem dával dohromady. Musel se vyběhat stavební úřad, hasiče, hygienu, doložit finanční zabezpečení, hmotné zabezpečení a personální záležitosti pro správný provoz školy. Ministerstvem školství pak musel být schválen koncept školy a vzdělávací plán, byly to prostě opravdu stohy papírů.
Kde jste našel vhodné budovy? Máte je v pronájmu nebo jsou vaše?
Budovy mám v pronájmu, u všech muselo dojít k takzvané změně užívání. Se souhlasem majitele jsem je i z toho důvodu zrekonstruoval.
Pokud jde o investice, jaké byly začátky?
Začátky byly náročné, začínal jsem od nuly a jen proto, že jsem věřil v to, co dělám a lidé věřili mně, tak se to začalo obracet. Nezvládl bych to bez ředitelky mateřské školy, která pracovala tři roky skoro zadarmo a dělala všechno od úklidu až po administrativu a hlídání dětí. Pak samozřejmě byl zásadní vstup mých dvou společníků.
Se základní školou už to bylo úplně o něčem jiném, peníze už byly a každý by nám je i rád poskytl, už jsme měli jméno a za sebou prosperující podnik. Vstupní investice do MŠ a ZŠ byly v řádech nižších desítek miliónů korun.
Vybavení škol vás přišlo asi také na pěkné peníze. Mám pravdu?
Vybavení se pohybuje v řádech miliónů, například nábytek jsme nechávali vyrábět na míru. Vybavení jedné třídy stojí od 500 do 700 tisíc korun. Používáme speciální interaktivní tabule, jedna vychází na 300 tisíc korun.
Kolik máte učitelů a jak jste je sháněl? Určitě jste chtěl,aby byli top, což asi není v dnešní době, kdy je nedostatek pedagogů, lehké?
Výběr učitelů je zásadní pro jakoukoliv školu. Najít kvalitního učitele je velmi těžké. Ne každý se ztotožňuje se směrem školy, někdo zase nemusí vyhovovat škole jako takové. Učitele jsme vybírali buď na základě doporučení, anebo na základě výběrového řízení, která jsou u nás dvoukolová. Náš školní tým tvoří asi 35 lidí, 25 z nich jsou učitelé.
Platy učitelů v posledních letech ve státních školách výrazně stouply. Jak jste se s tímto navyšováním popral vy?
Myslím si, že krok držím stále a snažím se být ještě o krok dál. Záleží nám na tom, aby se u nás učitelé cítili spokojeni, protože šťastný učitel rovná se šťastný žák.
Kdo se může do vaší školy dostat? Máte nějaké síto, jak si vybíráte žáky?
Nechci, aby to znělo zle, ale snažíme se, abychom byli školou výběrovou. Nicméně když vidíme snahu, tak vždy dáme šanci. Když žák neobstál na jiné škole, nebo se tam trápil a my vidíme, že v menším kolektivu by mohl prosperovat, tak mu šanci dáme. Nikdy to ale nesmí být na úkor třídy. Žáky vybíráme s ohledem na kolektiv. Chceme, aby byl kompaktní.
Jste takzvaně podnikatel ve školství. Máte představu, kdy se vám vložené investice vrátí?
Celý proces od nápadu po realizaci až po samotný provoz je nesmírně nákladná a časově náročná záležitost. Tento bussines se nepočítá v horizontu jednotek let, ale desetiletí, pokud chcete školu, která je ekonomicky stabilní a má výsledky.
Je potřeba si totiž uvědomit, že první „produkt“ v mateřské škole máte hotov po třech letech, ve škole základní až po devíti letech. A až tehdy se píše historie vaší školy, až tehdy můžete říct ´jsme úspěšní´, máme absolventy, kteří našli dobré uplatnění v životě a jsou šťastní. A za ty roky utratíte miliony a miliony korun, které nejsou téměř nikde vidět. Snažíme se nastavit ceny tak, abychom mohli být školou soukromou, ale také abychom byli schopní být i součástí rodinného rozpočtu, který pořád dává rodině smysl.
Jak jsou v dnešní době dotovány soukromé školy?
Každá škola, státní i soukromá, která je v rejstříku škol ministerstva, má ze zákona právo na školní normativ. Státní škola dostává větší dotace, ale i soukromá na ně má nárok.
Už skoro rok bojujeme s covidem. Jak se s ním jako škola vypořádáváte vy?
Je to určitě největší zkouška školského prostředí za poslední dobu. Krásně se zde ukazuje, že vzdělání jako komodita není otázkou jedince, ale celku skládajícího se ze studenta, rodiny, školy a posléze učitele. U nás máme jistě výhodu v jejím zázemí a v malých počtech studentů ve třídách, ale i tak je tato forma výuky velice náročná, a to pro všechny zmíněné.
Můžete být konkrétnější?
Každý učitel používá dvě obrazovky, na jedné vysvětluje látku, na té druhé má třídu. Je zde i velmi důležitá příprava učitelů na samotnou výuku. U menších dětí je zase velmi potřebná dopomoc rodičů při práci s počítačem, psaním nebo čtením probíraného. Je zde zcela potlačen sociální aspekt školy jako instituce. Na všech je patrná únava a stres, děti doslova pláčou po škole, kamarádech, pohybu. Musíme se snažit a na naší škole jistě budeme, aby to bylo přetaveno v co možná nejvíc posilující a obohacující zkušenost.
Jaké máte plány do budoucna?
Mám rád výzvy a každý životní i pracovní problém se snažím brát jako zamčený zámek, ke kterému hledám klíč. A tak je to i s podnikáním, se kterým jsem začal. Sociální podnikání má takových zámků pořád dostatek, a proto jsem se rozhodl podívat se na druhou stranu - na stáří.
Mým snem je vybudovat domov seniorů, kde bude úsměv na denním pořádku, domov, kde bude každý den prožitý s radostí a důstojností člověka, který poznal, co život obnáší ve své nejryzejší formě. To je můj nový obří zámek, ke kterému hledám klíč.
