6. Má smysl investovat do smíšených fondů? Není lepší namixovat si podíl akcií a dluhopisů sám a lépe tak znát rizikový profil portfolia?
Osobně mám raději jednoznačně definované fondy (akciové, obligační, atd.) než fondy smíšené. Tím ovšem nechci říci, že tento můj osobní názor musí nutně platit univerzálně. Někomu mohou velmi dobře vyhovovat smíšené fondy. Je to v zásadě otázka osobního vkusu.
7. Co si myslíte o oborových fondech? Měl by o nich uvažovat i průměrný drobný investor?
Ano, oborové fondy mají rozhodně svůj „raison d’être“. Investor by však měl vědět, že zpravidla bývají rizikovější. Oborové fondy rovněž svádějí k investování do módních sektorů, což může být nebezpečné. To je ovšem chyba příslušného drobného investora, nikoli chyba fondu.
8. Jakou alokaci aktiv byste navrhl třicetiletému investorovi, který by chtěl dlouhodobě investovat 650 000 Kč a inklinuje spíše k vyššímu výnosu i za cenu vyššího rizika (ve svém portfoliu již nějaké bezpečné investice má)?
To je příliš málo informací. Asi tak, jako kdyby lékař měl určit diagnózu třicetiletého pacienta, kterého bolí hlava a krk, má zvýšenou teplotu a udává, že netrpí žádnou alergií. S největší pravděpodobností půjde o obyčejné nachlazení, ale je též možné, že jde o příznaky něčeho vážnějšího.
Podobně investorovi, který udává, že inklinuje spíše k vyššímu výnosu i za cenu vyššího rizika, by bylo možné na dálku „předepsat“ některé standardní modelové portfolio, ale takovýto přístup by nebyl příliš seriózní. Doporučoval bych důkladný rozhovor s finančním poradcem, který by měl zahrnovat veškeré aspekty, které mohou hrát roli.
9. Jak byste konkrétně realizoval investice do akcií našeho třicetiletého investora?
Nejlépe prostřednictvím fondů s nízkými poplatky a se solidním správcem. Přitom podotýkám, že na základě výše poskytnutých informací vůbec není jisté, zda by dotyčný investor měl skutečně investovat do akcií. Když neznám příjmové a majetkové poměry klienta, nemohu mu nic doporučit. A to ani nemluvím o psychologii.
10. Co si myslíte o technologických akciích? Vzpamatují se v dohledné době z loňského strmého pádu nebo se spíše domníváte, že prostě spadly zpět na zem?
Okamžik, musím se podívat do své křišťálové koule… anebo raději na stránky www.mscidata.com. Když se podíváte na třicetiletou historii různých odvětví, zjistíte, že technologie drží dlouhodobý rekord výkonnosti od roku 1970, a to včetně loňského pádu. K podobnému pádu technologických akcií došlo již v letech 1973-74, přičemž po několika letech se tyto akcie vzpamatovaly. Je vysoce pravděpodobné, že podobné chování (pozor, nikoli trend, ale chování) bude pokračovat i nadále.
Tedy úhrnem: technologické akcie nyní představují zajímavý sektor, ovšem pouze pro rizikově tolerantní investory. A samozřejmě, zde je nutné více než v jakémkoli jiném sektoru důkladně diverzifikovat. Pokud nechceme hrát hru podobnou ruletě.
11.Jak vidíte budoucnost českých investičních společností na pozadí očekávaného masivního vstupu zahraničních fondů na český trh? Čím se české fondy mohou nejlépe odlišit a zůstat tak pro drobného investora atraktivní?
Atraktivní výší (či spíše níží) poplatků, informační otevřeností, širokou distribuční sítí a kvalitou poradenských služeb. Též atraktivní výběr investičních profilů může hodně udělat. Rozhodně neplatí, že by české fondy byly bez šance.
12. Jaká budoucnost podle Vás čeká český akciový trh? Dočkáme se oživení příchodem nových dynamických společností na burzu nebo jen dál budeme sledovat skomírající aktivitu bývalých státních podniků?
Dokud bude stagnovat český akciový trh, do té doby bude stagnovat i česká ekonomika. Přímé zahraniční investice nejsou všechno a budovat na nich trvalý základ prosperity české ekonomiky je iluzorní, naivní představa. Na světě neexistuje jediná prosperující ekonomika, která by se obešla bez akciového trhu. Platí to nejen pro skandinávské země, Švýcarsko, Singapur a Hongkong (země, které všechny mají menší počet obyvatel než ČR), ale dokonce i pro Island a Lucemburska. Bez vlastní burzy se obejde jen Lichtenštejnsko, které má jen 30 tisíc obyvatel a své akcie emituje u sousedů v Curychu.
Domácí kapitálový trh nelze nahradit emitováním akcií v Londýně, ve Frankfurtu nebo v Novém Yorku, už proto, že pro malé firmy jsou náklady na zahraniční emise prohibitivně vysoké. Zahraniční burzy navíc zpravidla vyžadují předchozí historii obchodování na lokálním trhu, takže tudy cesta skutečně nevede.
Jak dlouho ještě bude trvat stagnace domácího akciového trhu, si netroufám prognózovat. Cimrmanovský pokus českých ekonomických reformátorů o vytvoření kapitalismu bez kapitálového trhu si bude ještě dlouho vybírat svoji daň.
První část tohoto rozhovoru naleznete zde.
Pavel Kohout (1967) pracuje v oblasti financí od roku 1993, kdy se jako analytik PPF podílel na tvorbě investiční strategie pro kupónovou privatizaci. Nyní působí jako analytik globálních trhů v PPF, kam se vrátil po svém působení v ING Investment Management. Je autorem několika odborných praci, ale též populárně orientovaných knih - Investiční strategie pro třetí tisíciletí (2000) a Peníze, výnosy a rizika (1998). Spolupracuje s deniky Hospodářské noviny, MF Dnes, Neviditelný pes a se serverem www.iFondy.cz.
V případě Vašeho zájmu můžete Pavlu Kohoutovi adresovat své dotazy jako nové příspěvky do diskuse na tomto místě. Odpovědi Vám přineseme ve středu.
 |
