1. Princip jediného pojištění základním pravidlem je, aby v jakékoliv době podléhala fyzická osoba pouze sociálně právním předpisům jediného státu a nedocházelo k duplicitě platby pojistného na sociální pojištění. Obecně platí, že migrující jednotlivec je pojištěn ve státě, ve kterém koná práci (kritérium takzvaného místa výkonu práce). V praxi existují určité výjimky, například při vyslání pracovníka k výkonu práce do zahraničí. Pokud doba vyslání zaměstnance do zahraničí nepřesáhne dvanáct měsíců, zůstane vyslaný pracovník i nadále pojištěn podle právních předpisů státu, odkud byl zaměstnavatelem vyslán.
2. Rovnost nakládání tento princip spočívá v tom, že migrující pracovník nesmí být zákonodárstvím jednotlivých států Evropské unie znevýhodňován oproti "domácím pracovníkům". Tento princip by měl zajistit migrujícím občanům jednotlivých členských států právo na rovné dávky nemocenského pojištění, zdravotní péče, invalidní, vdovské a sirotčí důchody, dávky v nezaměstnanosti a přídavky na děti. Cílem je, aby tito migrující pracovníci nebyli v pobírání těchto dávek diskriminováni před pracovníky, kteří zůstávají ve svém domovském státě, a aby jim nárok na tyto dávky byl zachován i ve státě, do kterého v rámci výkonu práce přesídlili.
3. Sčítání dob pojištění pokud některý ze států stanoví, že nárok na dávku sociálního pojištění vzniká až po určité době, kdy osoba platí pojistné, tento princip zajišťuje, že nárok migrující osoby zůstane v takovém státě zachován i za předpokladu, že byla osoba sociálně pojištěna v jiném státě Evropské unie.
4. Výplata dávek do ciziny tento princip zajišťuje, že osoba, které vznikl nárok na výplatu dávky v některé z členských zemí Evropské unie, bude mít zachován nárok na výplatu těchto dávek i v případě, že bude pobývat v jiném členském státě unie.
- čtvrtek 10. dubna 2003
